Vítěz včerejší etapy Tao Geoghegan Hart na týmových stránkách k první etapě uvedl: "Byla to dobrá etapa a ve finále jsme zůstali v klidu. Haig byl docela silný, ale my jsme věděli, jak vypadají závěrečné kilometry, takže jsem si byl docela jistý, že ho dojedeme. Nakonec jsme udělali pěkný závod. Čeká nás spousta těžkých dnů, ale tohle byla pěkná náročná etapa na zahájení. Moc jsem si to užil, nakonec bylo dobré počasí a krásné silnice, takže to bylo fajn.“
Karel Vacek dokončil etapu jako nejlepší z týmu Corratec na 45. místě s odstupem +4:52 na vítěze.
V druhé etapě čekalo cyklisty na 165 km dlouhé cestě z Reith im Alpbachtalu do Rittenu 2882 výškových metrů, dvě rychlostní prémie, umístěné v první polovině trasy a předcházející nejvyššímu bodu etapy Brennerskému průsmyku ve výšce téměř 1400 metrů nad mořem, a dvě vrchařské, které naopak přišly na řadu až v samém závěru.
14 km před cílem to byl vrchol VP 3. kategorie o délce 4,5 km, průměrném sklonu 7,8 % a maximem přes 10 %. Po 3km sjezdu následoval 1,5km výjezd s téměř 8 %, z něhož se po kratičkém odpočinku pokračovalo opět 4 km vzhůru o průměrném sklonu 8,3 % a maximy přes 11 % za body na VP 2. kategorie. Odtud zbývaly do cíle už jen 4 zvlněné kilometry. Cíl byl netradičně umístěn na oválu sportovního centra v Rittenu, který v zimě slouží pro závody v rychlobruslení.
Bora nastoupila do etapy oslabena o jednoho muže, jímž byl čerstvě dvacetiletý Cian Uijtdebroeks. Pro první rychlostní prémii na 30. km si dojel Moran Vermeulen z týmu Rakouska a přidal tak ke svým 20 bodům ze dvou včerejších vyhraných prémií další desítku. To ho virtuálně posunulo do čela bodovací soutěže před vítěze včerejší etapy Tao Harta, jenže právě jeho bylo možno čekat i v závěru té dnešní hodně vysoko, takže i on svůj bodový zisk nejspíš po skončení etapy navýší a třeba o plný 25bodový zisk.
O 30 km dál byla umístěna druhá z dnešních rychlostních prémií a Vermeulen pracoval na tom, aby i ona byla jeho. Za tím účelem se vydal do úniku, společnost mu ale dělal zprvu jediný jezdec, Simon Carr z EF Education. Rakušanovi se podařilo vyhrát i druhou prémii. Aby mu do další etapy zůstal červený dres nejlepšího v bodovací soutěži - i když dnes ho měl na sobě, protože Hart musel dát přednost zelenému pro nejlepšího v celkovém pořadí - musel by Tao Hart dnes dojet hůře než druhý.
K vedoucí dvojici právě kolem rychlostní prémie dorazila posila v podobě trojice závodníků. Sergio Samitier (Movistar), který vyprovokoval včerejší únik dne, Txomin Juaristi (Euskaltel) a týmový kolega Vermeulena Sebastian Schönberger, který v civilu jezdí za americký Human Powered Health. Po překonání Brennerského průsmyku měli k dobru 3 minuty.
Když se po 45km klesavém úseku najelo opět do stoupání, skupina v úniku se postupně rozpadla, až při výjezdu na předposlední kopec zůstal vepředu jen britský jezdec týmu EF Education. 13 km před cílem při průjezdu první vrchařskou prémií měl na zhruba 50člennou hlavní skupinu vedenou jezdci Ineosu náskok přesahující jednu minutu. O 6 km dále už neměl nic.
4,5 km před cílem útok Santiaga Buitraga (Bahrain) potrhal do té doby kompaktní skupinu, takže když projel vítězně vrchařskou prémii, měl na zadním kole pouze osmičku závodníků. Z ní si vzal na startosti tempo Pavel Sivakov (Ineos), pracující pro lídra průběžného pořadí.
Kilometr před cílem sdělil na konci této devítky Hugh Carthy kolegovi Jeffersonu Cepedovi, že by nebylo od věci, kdyby zaútočil, což tedy obratem provedl. Jenže ostatní neměli pochopení a zvláště pak Buitrago, který všechny 500 metrů před cílem k Cepedovi dovezl.
Teď už to bylo jen o dobré pozici pro vjezd na ovál stadiónku. Při jejím budování lehnul Felix Gall a naopak Tao Hart vjel do brány jako první a neměl problém tuto pozici udržet až na cílovou čáru.
Pamětníkovi mohli na mysli vytanout retro snímky z dojezdu etap Závodů míru na sto tisíci lidmi zaplněné stadiony, ovšem v Rittenu bylo těch diváků tak tisíckrát méně a nehrozila škvára zadřená pod kůží, protože se dojíždělo na betonu.
Z těch, co dnes ztratili téměř 30 vteřin, zaujal především Aleksandr Vlasov a s ním i Lennard Kämna (oba Bora-hansgrohe).
