Van der Poel je prvním nizozemským mistrem světa od roku 1985. Před 38 lety to dokázal Joop Zoetemelk. "Znamená to pro mě všechno," řekl dojatý Van der Poel po dojezdu 271 kilometrů dlouhého závodu. „Stát se mistrem světa byl jeden z velkých cílů, který mi zbyl. To, že jsem teď dokázal vyhrát duhový dres, je fantastické. Nemůžu se dočkat, až v tom dresu budu jezdit. Myslím, že moje kariéra je teď téměř kompletní.“

Van der Poel si v letošní sezóně odškrtnul první triumfy na monumentech Milán-Sanremo a Paříž-Roubaix a nyní i na světovém šampionátu. Vyhrát dva monumenty a světový titul dokázal naposledy Tom Boonen v roce 2005. Celkem je to jeho už páté velké klasikářské vítězství, v letech 2020 a 2022 ovládl další monument Kolem Flander. Také je prvním mužem v historii, který v jediné sezóně dokázal vyhrát cyklokrosový i silniční titul. A to se ve Skotsku ještě pokusí také o titul v závodě horských kol.  

Van der Poel měl svůj útok 22 kilometrů před cílem pečlivě připravený. Ve skupině s Woutem van Aertem, Tadejem Pogačarem a Madsem Pedersenem si na začátku prudkého stoupání dojeli Alberta Bettiola a Nizozemec vystřelil nahoru. „Věděl jsem, že místo, kde jsem zaútočil, bude nejtěžším bodem mistrovství světa. Poté přišel sjezd a hned nové stoupání. Cítil jsem se silný a všiml jsem si, že ostatní už s tím trochu bojují. Když jsem se po svém útoku ohlédl a všiml si, že ostatní nestačí, dalo mi to křídla.“

„Samozřejmě až do mého pádu,“ připomněl nejdramatičtější okamžik závodu. 16 kilometrů před cílem totiž na mokrém asfaltu uklouzl a zničil si botu. „Na chvíli jsem si myslel, že můj závod skončil. Neriskoval jsem, ale bylo to strašně kluzké. Doteď přesně nevím, jak k tomu pádu došlo. Byl jsem na sebe opravdu naštvaný. Jediné, co jsem měl udělat, bylo zůstat na kole. Kdyby mě ten pád stál titul mistra světa, několik nocí bych z toho nespal.“

Pád a poničená tretra ho nezastavila, jen mírně zdržela. Soupeři se k němu nakonec vůbec nepřiblížili a v cíli měl velký náskok. Slavit začal už na vrcholu Montrose Street, kilometr a půl před páskou. Vyčerpaný, ale šťastný Van der Poel byl hodně dojatý, i s ohledem na loňský šampionát: „Hodně se mi toho honilo hlavou. Je to tak trochu i odplata za loňský rok. Je to neuvěřitelný pocit.“