Clásica Jaén (1.1) se jela z Ubedy do Ubedy, tedy v Andalúsii severovýchodně od města Jaén ve stejnojmenné provincii. Byla vypsána na 160 km s celkovým převýšením 2600 metrů. Převýšení tu však nebylo jedinou a možná ani ne hlavní překážkou, jež se cyklistům stavěla do cesty. Tím hlavním a pro závod charakteristickým byly štěrkové úseky mezi olivovníkovými plantážemi. Celkem na ně závodníci najeli v deseti případech a natočili na nich 33 km. A co hůř, situovány byly výhradně do druhé poloviny závodu. Takže o gradaci tu tedy nouze nebyla.

Jela se počtvrté. Předešlé ročníky vyhráli Alexey Lutsenko, Tadej Pogačar a naposledy loni Oier Lazkano. Ten ještě v dresu Movistaru, odkud pro letošek přestoupil do Red Bull - BORA - hansgrohe. Ten letos na startu nebyl, takže ani Lazkano. Z loňské první desítky se sem ale vrátilo šest lidí: Tim Wellens (UAE Emirates - XRG), Nicolas Prodhomme (Decathlon AG2R La Mondiale), Sepp Kuss (Visma | Lease a Bike), Michal Kwiatkowski (INEOS Grenadiers), Carlos Canal (Movistar) a Marc Soler (UAE Emirates - XRG).

Logicky patřili mezi jezdce, s kterými bylo možno počítat ve výsledcích hodně vysoko, ale jednak loňský výkon ještě nezaručoval letošní aktuální formu a hlavně na startu se objevilo jedno jméno, které ty ostatní přeci jen zastiňovalo: Wout van Aert (Visma | Lease a Bike), který si tu odbyl letošní silniční závodní premiéru. Stejně tak letos poprvé závodil další muž v sestavě nizozemského týmu, který mohl myslet na mety nejvyšší, Tiesj Benoot. 

Minimálně jeden tým, UAE Emirates - XRG, tu měl ale stejně dobrou sestavu, v níž kromě Wellense figurovali mj. Igor Arrieta, Isaac Del Toro či Brandon McNulty. INEOS nasadil kromě Kwiatkowského také Egana Bernala, který tu měl "potrénovat" směrem k Strade Bianche, a Axela Laurance, letošní posilu z Alpecin - Deceuninck, který v prvních jarních závodech ve Francii prokázal výbornou formu. V sestavě Movistaru vynikal vedle Canala také Iván García Cortina a ze šesti Pro týmů, které se postavily na start, poutal pozornost mj. čerstvý vítěz Vuelta a la Región de Murcia (1.1) Fabio Christen z Q36.5 atd.

Po 20 km od startu se podařil denní únik. Zástupce v něm měly týmy Burgos Burpellet BH (Clément Alleno), Caja Rural - Seguros RGA (Julen Arriola-Bengoa), Equipo Kern Pharma (Ibon Ruiz) a Team Flanders - Baloise (Yentl Vandevelde), dva lidi tu měl nejlepší španělský Conti tým Illes Balears Arabay (Edgar Curto, Ricard Fitó) a do sedmi je dplnil Adrian Benito Gonzalez v dresu domácího výběru, který jinak jezdí za klubový Extremadura - Pebetero.

Kolem 80. km se jejich náskok dotkl 5 minut a to bylo také maximum. Pak začal klesat, takže o 20 km dál, když se najíždělo do nejtěžších pasáží a první z delších štěrkových s příznačných názvem Mar de Olivos (5,1 km, 155 nastoupaných metrů, max. 9,5 %), už činil odstup jen 3 minuty. Na čele pelotonu v té době pracovaly především dva týmy: UAE Emirates - XRG a Visma | Lease a Bike. 

A odtud se také začalo pořádně závodit. Čelní skupina se rozpadla, na čele zůstali jen Arriola-Bengoa a Ruiz, za nimi se dělila hlavní skupina. Následně si k vedoucí dvojici dojeli Kwitakowski s McNultym. Za nimi jela s odstupem kolem 55 sekund zhruba dvacítka pronásledovatelů, v níž měli po 4 lidech INEOS a UAE, tři Visma a Decathlon. Do cíle zbývalo 50 km.

Po pátém šotolinovém úseku zůstala vpředu jen trojice, vypadl Arriola-Bengoa. Mezi pronásledovateli pochopitelně vyvíjeli útočnou aktivitu jezdci Vismy a Decathlonu, zatímco UAE a INEOS pokrývali nástupy. Nepříjemné pro prvně dva jmenované bylo, že tu 40 km před cílem jeli v 13členné skupině v početním oslabení vůči druhým jmenovaným v poměru dva ku čtyřem. Z jiných týmů tu byli už jen Eric Antonio Fagúndez z Burgosu a zpředu odpadnuvší Arriola-Bengoa.

O tempo se tu dlouhé kilometry staral jen jeden člověk: Wout van Aert a dařilo se. 30 km před cílem už činil rozdíl jen 20 sekund. Jenže tím také skončil. Měl odpracováno, ze skupiny vypadl. A protože se tu začalo nastupovat, odstup se opět o něco navýšil. 20 km před cílem tak jela včele stále trojice, její náskok už jen na 11 pronásledovatelů činil 40 sekund. INEOS si tu zachoval čtyři lidi.

Pak to přišlo. 15 km před cílem McNulty prorazil gumu a vypadl z úniku. Na tuhle zprávu zareagoval zezadu Del Toro a vydal se stíhat vedoucí duo, z něhož se ale záhy stali dva sólisté, protože se Kwiatkowski Ruize 12 km před cílem zbavil. Torovi se podařilo Ruize dojet a v závěru mu i ujet, ale na polského bývalého světového šampiona už nestačil. Ruiz po celodenním pobytu v úniku uhájil poslední místo na pódiu!

Velmi agilně si vedli v průběhu závodu i jezdci Decathlonu, nejlepší Jordan Labrosse nakonec skončil těsně pod stupni vítězů. Takže jediní, kdož dnes neuspěli, byli jezdci Visma | Lease a Bike. Vpředu jim nakonec zůstal jediný muž Ben Tulett, na něhož ovšem zbylo až 9. místo. „Rozhodl jsem se obětovat pro Bena, protože jsem měl pocit, že je naší nejsilnější kartou," řekl po závodě Wout van Aert.

Za povšimnutí určitě stojí 15. místo Matthiase Schwarzbachera, kterému první tým UAE Emirates - XRG dal letos už osmou šanci v jednorázových závodech. Lepší než dnes byl na Mallorce při Trofeo Ses Salines, když obsadil 8. místo. Nutno podotknout, že mu bylo v prosinci 19 let.

„Vždy musíte věřit, že všechno je možné. Tempo bylo od druhého sektoru super tvrdé a nečekal jsem to tak brzy. Později to byla jen malá skupina a my měli spoustu kluků vpředu, všichni závodili perfektně. Věděli jsme, že to dokážeme. Jsem hrdý na to, jak jsme dnes jeli. Chci toto vítězství po pár náročných měsících věnovat své rodině, takže je to všechno pro ně," uvedl Michal Kwiatkowski, kterého i přes jeho obrovské zkušenosti ovládly viditelné emoce mísící se s obrovským vyčerpáním, které bylo možno po projetí cílem číst z tváří většiny jezdců.

Kwiatkowskému je 34 let, za svou dosavadní kariéru se dočkal 32. profesionálního vítězství, ovšem na toto zatím v řadě poslední si musel počkat rok a půl od chvíle, kdy v půlce července 2023 vyhrál 13. etapu Tour de France. Nejlepší individuální roky už má za sebou, takže každý další úspěch má o to větší emoční náboj.

Radost týmu INEOS Grenadiers kalí skutečnost, že Egan Bernal, který si v průběhu závodu počínal velmi aktivně a potvrzoval tím, že dvojnásobný kolumbijský titul byl výsledkem jeho výborné připravenosti na sezónu, v posledních 15 km v jednom ze šotolinových úseků havaroval a zlomil si klíční kost.