Ayuso byl nejbližším soupeřem jezdců Jumba, ale ani zdaleka jim výkonnostně nestačil. Jedenadvacetiletý Španěl nebyl s výsledkem spokojený, protože před rokem byl celkově třetí a letos měl větší ambice. "Letos jsem přijel s většími ambicemi, ale nepodařilo se mi jich dosáhnout proti velmi silnému týmu. Myslím, že se můj výkon oproti loňsku výrazně zlepšil, na to nesmím zapomenout," řekl Ayuso po poslední etapě.
Loni stál na pódiu, ale konkurence byla letos mnohem větší, takže čtvrté místo a také trikot nejlepšího závodníka do 25 let není horší výsledek. "Samozřejmě je příjemné být nejlepším mladíkem. Ale my jsme si přijeli pro víc. Loni jsem měl na sobě bílý dres skoro celou Vueltu, ale nikdy mi ten dres vlastně nepatřil, byl Remcův. Letos je ten dres opravdu můj," pokračuje Ayuso a naznačuje, že dres je pouze cenou útěchy. "Musíme se snažit dosáhnout víc, musíme zůstat ambiciózní. Není to konec světa, když nedosáhnete svých ambicí. Nebudu brečet."
Nejblíž celkovému vítězství na Grand Tour byl z jezdců UAE Emirates Portugalec Almeida, který na Giru ztratil na Primože Rogliče jen 1:15. Letošní Giro bylo totiž svázané taktikou a velké rozdíly se nevytvořily, proto na třetím místě neztratil mnoho času, ale favoritem na vítězství vlastně vůbec nebyl. Naopak Pogačar na Tour měl mít největší šanci a dva týdny opravdu Jonasi Vingegaardovi zatápěl, ale v posledním týdnu byl rozdíl mezi Slovincem a Dánem obrovský. Ayuso nebyl vážným soupeřem jezdců Jumba ani chvíli. Co je třeba změnit, aby se jezdci UAE dostali na úroveň nizozemského týmu?
UAE Emirates se postupně zlepšuje
Tým pod vedením Maura Gianettiho prošel v posledních letech obrovskými změnami a je objektivně silnější, než byl v letech 2020 a 2021, kdy Pogačar vyhrál Tour de France. V těchto sezónách neměl Pogačar ani zdaleka tak kvalitní týmovou podporu, ale ani tak těžkého konkurenta ve Vingegaardovi.
Zatímco před třemi lety byl Pogačar výkonnostně daleko před týmovými kolegy, dnes má UAE Emirates v roli jedničky Pogačara a za ním hned několik dalších lídrů Adama Yatese, Joaa Almeidu a Juana Ayusa a za nimi výborné domestiky Jaye Vinea, Marca Solera, Rafala Majku, Brandona McNultyho, Tima Wellense a další špičkové závodníky a mladé talenty. A tým také mnohem víc vítězí, letos má už 51 triumfů, loni to bylo 48 a dříve 32 a 33.
Sám Pogačar porazil celé Jumbo na jarních klasikách, vyhrál monument Kolem Flander a také Amstel Gold Race a Valonský šíp, ale přece jenom nejdůležitějším cílem byla Tour de France a zbylé třítýdenní závody mají podobnou váhu jako jarní klasiky. A v těch Jumbo dominovalo.
Změní Pogačar závodní program?
Vedení UAE se snaží stejně jako Jumbo uspět na všech závodech, takže lídry rozdělilo a každému dalo příležitost. Je načase podpořit Pogačara maximální možnou silou? To znamená, poslat Ayusa, Almeidu, Vinea a Yatese na Tour v rolích domestiků? Bylo by to k něčemu? UAE není tak sladěný tým jako Jumbo, ale o vítězi nakonec rozhoduje především jeho vlastní výkonnost a Pogačar je v dlouhých kopcích o něco horší než Vingegaard.
Navíc Almeida, Ayuso a další mají podle zákulisních informací ve svých smlouvách uvedeno, že když nebudou chtít pomáhat Pogačarovi na Grand Tour, tak nemusí a tým je musí nominovat na jinou Grand Tour, kde mohou jet na vlastní výsledek. V tom případě by bylo těžké dát dohromady co nejlepší sestavu na jeden závod.
Největší šanci na celkové vítězství má nepochybně Pogačar, proto si musí správně zvolit cíle příští sezóny. Tour je pochopitelně nejdůležitější, ale prohrát všechny Grand Tours v sezóně není nic moc, takže logičtější by bylo vyhnout se Vingegaardovi, který je v současnosti nejlepším závodníkem na třítýdenní akce a zkusit třeba kombinaci Giro d'Italia a Vuelty, nebo dokonce možná Gira a Tour. Dvakrát se pokusil porazit Vingegaarda na Tour a ani jednou to nevyšlo, zkoušet to potřetí by asi bylo docela naivní. Naopak porazit Rogliče rozhodně není nemožné, Pogačar je lepší než jeho krajan.
Proti Pogačarovi stojí také statistika. Jen velmi zřídka se závodník, který Tour vyhrál a v dalších letech s někým prohrál, dokázal vrátit na nejvyšší stupeň. Naposledy se to podařilo Bernardu Hinaultovi v osmdesátých letech a Jacquesi Anquetilovi v šedesátých letech. Mezitím byli mnozí, kteří měli mezi svými vítězstvími mezery, ale nebyli poraženi na silnici, buď závod vzdali, nebo vůbec nestartovali, například Eddy Merckx, Greg LeMond, Alberto Contador a Chris Froome.
Problém je však v kombinaci jarní sezóny a Gira. Klasiky a italská Grand Tour jsou v kalendáři příliš blízko sobě, takže Pogačar by nejspíš musel omezit klasiky a to se zdá jako příliš velký ústupek, vždyť v současnosti se s Mathieu van der Poelem pere o pozici nejlepšího klasikáře světa.
Jednoduché řešení pro UAE Emirates neexistuje a pokud si Vingegaard, Roglič a Kuss udrží současnou formu, bude to pro ně těžké vyhrát Grand Tour i v příštím roce. Nepochybně se o to pokusí, jen bude nejspíš třeba něco radikálně změnit.
