Jak se podařilo dostat do takového týmu, jsi jedinou Češkou ve World  tour (v kontinentálních jsou Nosková v Cofidisu, Burlová v LifePlus a Kvasničková v Grand Est)? 

Jsem vděčná za dva roky v týmu Liv, díky němuž jsem mohla jezdit World Tour a posunulo mě to dál. Někdy v květnu mě oslovili z UAE, ještě jsem neměla nic jistého. Je to nový tým (funguje teprve čtvrtým rokem, pozn. aut.), má jiskru a snaží se investovat do zázemí srovnatelného s muži. To je rozdíl oproti dalším ženským týmům, které v poslední době vyrostly. Strávila jsem s nimi týden na prvním seznamovacím kempu v Abú Zabí a ani jsem si nestačila zapamatovat všechny lidi, kteří tvoří realizační tým. Viděla jsem všechno na vlastní oči, poznaly jsme pravidla, a ty ambice mi potvrdilo i první společné soustředění. Mívaly jsme dva fyzioterapeuty nebo maséry, teď jich bylo pět. A tak podobně.

Potkali jste se s Pogačarem, Majkou a spol.?

Máme každý vlastní zázemí i personál, nejsme úplně spojení. Bydleli jsme každý jinde, jen jsme se potkali na společné večeři. Ale tam bylo asi sto padesát lidí…

Ženský tým UAE má šestnáct závodnic. Jak drží pohromadě, jakou očekáváš roli?

Taktika na závody se bude rozdělovat až před nimi. Loni se potvrdilo, že na jaře bývá hodně zranění, je potřeba jít do závodů s více připravenými variantami. Věřím, že dostanu svoji šanci, to mi slíbili. Silvia Persico (číslo 9 žebříčku UCI, mj. 4. z loňského MS v cyklokrosu, pozn. aut.) se začala u nás soustředit jen na silnici a půjde jako lídr do jarních ardenských klasik. Tam by jí to mělo sedět a měla by naplnit očekávání. Jsme tým holek, který drží pospolu a nedělá rozdíly v tom, kdo odkud pochází. Máme tam hodně Italek i Italů okolo, takže atmosféra je taková vřelejší, to mě mile překvapilo. Zázemí na materiál máme ve Švýcarsku.

Změnil se ti trénink?

Dosud mě vedl přítel, ale rozhodla jsem se po čtyřech letech ke změně. Mám nového trenéra Johna Wakefielda od konce minulé sezóny, tým má kontrolu nad plány, ale nezasahuje mi do toho. Navýšili jsme intenzitu a přidali specifické tréninky pro sprint. Loni jsem k nim tolik příležitostí nakonec neměla. Rychlých holek, které umějí přejet kopce, tady ale máme víc, což mi dává prostor se tomu věnovat.

Loni jsi měla závodních 42 dní a 4702 kilometrů, navyšují se i ženám objemy?

Teď se pohybuji okolo dvaceti tisíc kilometrů naježděných za rok, pořád to stoupá. Na sezónu mám naplánován podobný počet závodních dní, přes padesát už by bylo asi moc.

Jaké máš cíle?

Jedeme od neděle na soustředění kousek od Calpe a odtud rovnou na Mallorku na finální přípravu a první závody. Pak nás čeká etapový UAE Tour, pro nás hodně důležitý závod.

Pak jarní klasiky, Giro, Tour…

Těším se na Strade Bianche, na Paris-Roubaix, to bude jarní vrchol. Loni mi to nevyšlo, věřím, že se dokážu připravit líp materiálně i fyzicky. Na kostkách můžu zúročit techniku z horských kol. Přála bych si jet oboje, Giro i Tour, ale to se ještě uvidí. Pokud by to bylo na mně, a musela jsem si vybrat, pak bych chtěla Tour.

A zcela jistě olympiádu v Paříži, kde má však Česko pouze jedno místo pro ženu a jedno pro muže.

Je to jeden z cílů, ráda bych hrdě reprezentovala jako v Tokiu (v roce 2021 byla 33. v silničním závodě, pozn. aut.). Věřím, že v jednom z nejlepších týmů na světě nominační kritéria splním. Můžu potvrdit, že jsem v předběžné pětičlenné nominaci, ale svazová kritéria jsou nastavena obecněji tak, aby odjela ta nejlepší z nás, což rozhodne reprezentační trenér.

Do světa jsi nakoukla na horském kole, nemrzí tě trošku, že jsi tuhle komunitu opustila?

Neseděla jsem na něm už dlouho, snad někdy na podzim… teď aspoň dostanu gravela. Ale nelituju toho. Dřina je to podobná, ale profesionální zabezpečení okolo se nedá srovnávat.

Tvůj přístup tomu odpovídá. Třeba už třetím rokem žiješ ve španělském cyklistickém městě Gironě, které se teď trochu proměnilo i ve fotbalové (vedlo španělskou ligu před Realem Madrid i Barcelonou, pozn. red.)…

… ale já nemám moc času chodit, i když přítel by chtěl. Bydlí tady spousta cyklistů, pokaždé někoho najdete, kdo s vámi může vyjet. Jsme tu tři holky z týmu, ale každá má jiný tréninkový program, vyjíždíme jinak. Loni jsme se hodně potkávali se Seppem Kuusem, který se ale přesunul do Andorry, kde mají nižší daně. Není to daleko, jen dvě a půl hodiny autem za vysokohorskou přípravou. Asi už si neumím představit, jak se budu vracet natrvalo do Česka…

Záleží na další kariéře, práci… Už i dámy ve World Tour mají platový limit nejméně přes 50 000 eur/rok, z toho se dá žít.

Vidíte, k tomu bych se na horském kole asi nedostala… Neznám přesné rozpočty, ale myslím, že většina týmů nemá takové zázemí jako my.

Jak ti vyhovuje nová silnička?

Rám i celý set-up (Shimano Dura-Ace a kola NV) jsou tužší a taky má velký bonus, že dobře vypadá. Když vyhovuje Pogačarovi, snad bude i mně.

Díky za rozhovor a ať se daří!