Býval to jeden z nejtěžších závodů svým profilem, Rakousko se tomu nabízí. A byl oproti Československé republice a dalším nám okolním státům, závodem pro dobré vrchaře.

Okolo Rakouska má dlouhou historii a je jednou z nejstarších sportovních akcí v Rakousku. První ročník se jel v roce 1949.

Rudá Hvězda Plzeň se pravidelně tohoto závodu účastnila od roku 1974, kdy Milan Šel dojel na devátém místě celkové klasifikace. V následujícím roce byli hned tři čeští závodníci v první desítce: 4. Jiří Prchal, 6. Petr Hladík a 10. Luděk Kubias. V roce 1976 obsadil Zdenek Bartoníček šesté místo a vyhrál třetí etapu. Alipi Kostadinov přidal vítězství v páté etapě a Vladimír Nevečeřal v etapě deváté. 

V roce 1977 patřili našim hned dvě příčky na stupních vítězů, Jiří Konečný byl druhý a Sváťa Henke třetí, do desítky byl ještě sedmý Jiří Prchal. Ten také vyhrál čtvrtou i pátou etapu. Rok 1978 znamenal čtvrté místo pro Ladislava Ferebauera. V ročníku 1979 se z "Hvězdářů" do první desítky nikdo nedostal. O rok později dojel Jiří Korous na šestém místě a vyhrál první etapu.

Od roku 1981 jsem se závodu Okolo Rakouska účastnil i já a v prvním ročníku obsadil páté místo, deváté přidal Míra Pluhovský a desáté Lubor Burda. V následujícím roce jsem se dostal na stupně vítězů (3. místo) a vyhrál šestou etapu v Kalsu, to znamenalo i zisk Glocknerköniga. Lubor Burda přidal osmé místo. V roce 1983 dojel Lubor Burda třetí a já vyhrál poslední jedenáctou etapu v Innsbrucku. I v roce 1984 obsadil Lubor Burda třetí místo.

1985 pro mne znamenal nejlepší umístění, v celkové klasifikaci jsem dojel na druhém místě a vyhrál Glocknerköniga v sedmé etapě. V následujícím ročníku 1986 jsem byl opět na stupních vítězů, na třetím místě. Láďa Ferebauer vyhrál čtvrtou etapu. V roce 1987 dojel Lubor Burda pátý a Luděk Štyks devátý. 1988 - já při svém posledním startu dojel celkově osmý.

V roce 1989 byl Luděk Štyks čtvrtý a vyhrál první etapu. Pomalu se blížil konec éry Rudé hvězdy na Okolo Rakouska a také konec amatérské cyklistiky, kdy RH Plzeň tyto závody jezdila pochopitelně v reprezentačních dresech. A také končí doba vintage, které se tato rubrika věnuje. Pomalu končily ocelové rámy, klipsny, bovdeny jako opratě...

Ale přišly dva ročníky, kterým dal Roman Kreuziger (starší) vynikající punc. V ročníku 1990 obsadil druhé místo a Luděk Štyks byl sedmý. V té době oba už jezdili v rakouském týmu, ale zde startovali v reprezentačním výběru, pod vedením svého starého klubu RH Plzeň. Roman vyhrál i prolog a druhou etapu. Lubor Tesař čtvrtou etapu a Luděk Štyks etapu osmou. Tomáš Port ještě přidal vítězství v poslední desáté etapě. To byl ročník parádní.

A ještě parádnější byl rok následující. Roman Kreuziger vyhrál jako první Čech Okolo Rakouska. V prologu byl nejlepší Lubor Tesař a Roman přidal vítězství v šesté etapě. Na šestém místě celkové klasifikace skončil Tesař, který se stal i Glocknerkönigem.

V roce 1992 byl šestý Karel Vacek, který také jinak závodil v rakouském týmu. V ročníku 1993 byla reprezentace složena z velké části z krajánků závodících v Rakousku, pódiové umístění (3.) přidal Roman Kreuziger a na desátém dokončil Okolo Rakouska Martin Slaník (mimochodem se i Českých pohárů zúčastňuje dodneška). 

1995 a druhé místo Františka Trkala, ten vyhrál prolog, 2. etapu a 7. etapu. Dál už to byla záležitost většinou profesionálních týmů, i když ještě doznívala spoluúčast reprezentačních celků.

Pro úplnost ještě novější doba, která si zaslouží pozornost

Do první desítky se opět podíval až v roce 2004 Tomáš Konečný v dresu profesionálního celku T-Mobile. a Tomáš vyhrál i titul Glocknerkönig. Po něm byl v roce 2011 druhý Leopold König a osmý Jan Bárta, oba startující za NetApp.

A poslední éra českého závodníka byla ta Jana Hirta, čistokrevný vrchař dojel na třetím místě v roce 2015 a o rok na to slavně vyhrál, když si podmanil královskou etapu končící na Edelweiss Spitze ve výšce 2 571 m.n.m., stal se i Gloknerkönigem.

Od té doby čekáme až se zase některý český závodník podívá do první desítky celkové klasifikace. Mě se to z šesti startů podařilo pětkrát, jedou mi to překazil pád v první etapě.

V naší éře mělo Rakousko 9 až 11 etap a někdy k tomu ještě prolog. Byl to závod, který díky svému profilu dovoloval dobré umístění čistokrevným vrchařům, i když za nás nebývaly etapové dojezdy na vrcholu stoupání až tak časté, jako v dnešní cyklistice. Já to z těch šesti ročníků a nějakých šedesáti etap zažil vlastně jen jednou.

Články rubriky Vintage vycházejí z osobních zkušeností autora a zahrnují dobu před cca čtyřiceti roky. A jak říká klasik: „Největším nepřítelem historika je pamětník“, takže pokud by se objevily nějaké nepřesnosti, nejsou úmyslné a omlouvám se za ně.