Jak se z tvého pohledu závod vyvíjel?

V první polovině závodu se nic moc nedělo. Od začátku to začali kontrolovat Italové, obdobně jako to dělali v mužích elite. Okruh byl zrádný v tom, že se jelo na hodně technické trati, úzké silnice, kratší kopce se střídaly se sjezdy, kde se nedalo moc týmově spolupracovat a kde byla mimořádně důležitá poziční jízda. Když jsem sledoval závod mužů elite, tak jsem si říkal, že by bylo dobré, kdybych se pokusil s vývojem něco aktivně udělat a omezit tak riziko potíží ve velké skupině, že závod ovládnou silnější týmy, že rozhodne víc poziční jízda než výkonnost.

Závod nebylo možno sledovat na Eurosportu. Ale když jsem koukal na ženy, zdálo se, že trať je docela i nebezpečná s ohledem na úzké silničky, sem tam nečistota, technické sjezdy.

My jsme startovali ráno a byla docela zima. V průběhu se udělalo hezky, takže jsem se musel odstrojovat, protože jsem se vařil. Posledních dvacet kilometrů nám ovšem regulérně silně pršelo. Ale trať se mi nezdála nebezpečná, sjezdy nebyly zas tak technické, daly se jet poměrně dobře. Takže riziko pádu hrozilo spíš z nepozornosti, kdyby si člověk třeba škrtnul a tak.

Na mistrovství republiky U23 na Slovensku jsi ujel v malé skupině daleko před cílem a vyhrál. Říkal jsi mi, že tvůj únik byl tak trochu náhoda. Na mistrovství republiky elite v Mladé Boleslavi jsi byl zase v úniku dne. Petr Kaltofen říkal, že tvoje účast v úniku byla tak trochu náhoda. Tentokrát to tedy „náhoda“ nebyla.

Ne, tentokrát to byl úmysl. Na 70. – 80. km se začalo víc závodit, došlo i k nějakým pádům. Závod nebyl tak moc dlouhý, do cíle nebylo zas až tak daleko, tak jsem se rozhodl neriskovat potíže v pelotonu a odjel jsem. Petr Kelemen rozjel velké tempo na čele skupiny a já jsem si z toho nastoupil. Vznikl z toho únik tří lidí, který vydržel až do závěrečných pasáží.

Spolupracovali jste rovnocenně?

V téhle skupince ano, jak Němec, tak Holanďan pracovali stejně. Když nás ale dojelo zezadu dalších pět lidí, takže vepředu byli ve dvou Dánové, tak se spolupracovat přestalo. Bylo to jen o útocích,  snaze nastoupit a ze skupiny odjet.

Tak jsi za to zase vzal.

Peloton byl hrozně blízko. V některých úsecích jsme ho i viděli. Takže jsem si řekl, že to risknu, a nastoupil jsem. Že je lepší pódium, byť třeba třetí místo, než být dojet balíkem, kde už je těžké se prosadit.

Balík na vás skutečně letěl.

Dojeli mě dva, Dán a Nor, poslední kopec jsme vyletěli a naštěstí pak se k cíli už klesalo, takže jsme jeli stejně rychle jako peloton. Kdyby byl cíl o 40 metrů dál, tak mě dojeli.

Dán i Nor byli v cíli lepší, byla to daň za tvojí celodenní aktivitu?

Asi taky trochu, ale v tom závěru bylo prostě lepší.

Italové předvedli úžasný kolektivní výkon v elite a poté nefalšovanou radost všech členů týmu z kolektivního úspěchu. Říkal jsi, že ve vaší kategorii to rozjeli podobně, ale nakonec měli nejlepšího člověka až desátého.

Na předzávodní poradě nám trenér dával Italy za příklad právě v jejich kolektivním, nesobeckém přístupu. My jsme s nimi na hotelu a musím říct, že ten kolektivní duch, soustředěnost a motivace bylo na nich možno pozorovat velmi silně.

Řada kluků ze zahraničních reprezentací má už v téhle kategorii podepsáno v nejvyšší divizi. Ty jsi vletěl do letošní sezóny jako kometa. Přitom je ti čerstvě dvacet let. Už pošilháváš po jiném dresu?

Samozřejmě, že postup výš je snem a cílem. Na druhou stranu máme v Topforexu perfektní podmínky. To, co dokáže zajistit pan Kijevský, je neskutečné. Nechávám to volnému vývoji a uvidíme.

Mathias Vacek vyhrál časovku, Adam Ťoupalík v top ten v elite v silničním závodě a teď ty třetí v U23. Reprezentační trenér Tomáš Konečný musí být štěstím bez sebe. Zvlášť když loňská Evropa se moc nevydařila. Předpokládám, že i tvoje radost je veliká.

Jsem strašně šťastný, obrovská radost. A nefalšovaná radost panuje v celém týmu.

Vojto, děkuji za rozhovor a ať se i nadále daří tak skvěle, jako dosud!