Vojto, účast v úniku dne. Byl to tvůj úkol?
Jsme mladý tým a cílem je být vidět. Před závodem bylo určeno několik kluků, kteří se měli pokusit dostat se do úniku. Já byl mezi nimi. A nakonec to vyšlo mně.
Bylo obtížné stát se součástí úniku?
Úplně jednoduché to nebylo. Od startu se nastupovalo, já jel aktivně s cílem v úniku být. Podařilo se to až tak na pátý pokus.
V úniku se pravidelně střídalo?
Byl to velký rozdíl ve srovnání se závody v Čechách nebo Polsku, které jsem loni jezdil. Tam, když jsem byl v úniku, tak jistá šance, že se dojede až do cíle, existovala. Tady všichni od začátku věděli, že únik bude dojet. A podle toho se chovali. Ani mě v koutku duše nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Rozdíl v závodění je opravdu hodně velký.
Byl jsi dvakrát druhý na vrchařských prémiích. A obě vyhrál Španěl Barrenetxea z Caja Rural. Bylo to jen o výkonnosti, nebo i taktice?
Byl jasně rychlejší. Na první prémii jsem trošku zaspal, ale i kdyby ne, tak jsem nejspíš neměl šanci. Na druhé jsem začal zase možná trošku brzo, ale on to měl zcela pod kontrolou, dělal přesně, co bylo potřeba, a s přehledem vyhrál.
Pochválili tě v týmu za aktivitu?
Chválili, protože jsme splňovali to, co jsme si předsevzali. Byli jsme hodně vidět.
Obvykle čtvrté místo je k naštvání. Ve vašem případě umístění týmového kolegy Galvána na cílové pásce bylo vnímáno asi jinak?
Jasně, že by pódium bylo fantastické, ale v týmu panovala velká radost a spokojenost.
Co hvězdy, které se kolem tebe pohybovaly: měl jsi respekt?
Ne že bych je nevnímal, samozřejmě jsou to kluci, kteří hodně dokázali, ale nohy se mi netřásly. Spíš to byly příjemné pocity moci závodit s takovými cyklisty. Mělo to pro mě o to větší náboj, byla to motivace.
Od středy máš jet Etoile Béssege a dokonce jsi byl předběžně napsaný na Almérii.
Tím, že se od začátku sezóny zrušilo už dost závodů, tak kluci z týmu, kteří tam měli startovat, by měli velkou závodní pauzu. Je potřeba se prostřídat. Na Bésseges jsme měli startovat téměř v totožné sestavě, ale na základě vzniklé situace se sestava z poloviny obmění. Já naštěstí zůstávám. Ale Almérii téměř jistě nepojedu, místo toho si pravděpodobně dám tréninkový kemp ve Španělsku.
V týmu je pochopitelně převaha Španělů. Nejsi tak trochu osamocen? Necítíš, že by drželi domácí více pospolu?
Tým je založen doslova na rodinných vztazích. Nic takového nepociťuju. Můj hendikep je, že se nedomluvím španělsky. Na druhou stranu někteří kluci neumí zase dobře anglicky. To se časem podá.
Jak jsi byl spokojený se svým výkonem na Marseillaise?
Spokojený jsem. Nejen proto, že jsem byl v úniku, ale i poté, co jsme byli po 120 km dojeti, jsem se dokázal v závěru udržet ve třetí skupině a 55. místo s odstupem kolem 4,5 minutu vnímám jako dobré z pohledu aktuální výkonnosti.
Tak Vojto, ať se daří i nadále. Budeme fandit!
