Když se zamyslíme nad vzkříšením velkého českého závodu pod značkou Závod míru, tak asi těžko bychom dosáhli takové sportovní úrovně v profesionálním závodě, jako přináší ten současný třiadvacítkový. Ostatně ani ASO se nesnaží posunout Tour de l'Avenir do profesionální cyklistiky a nechává jej závodníkům U23.

A tak se dva největší "amatérské" závody minulosti sešly v seriálu N-Cup a jsou ozdobou této snahy UCI zcelit díru po sjednocení amatérské a profesionální cyklistiky a pomoci těm mladším, jak se předvést v konkurenci své věkové kategorie.

Nadchnul už loňský rok a letos znovu souboj o vítězství až do posledního stoupání poslední etapy potvrdil, že je tohle cyklistika největší sportovní hodnoty. Většina cyklistických federací si kategorii U23 hýčká, jsou si vědomy, že je to jejich budoucnost. Stejně se k U23 nyní postavil i Český svaz cyklistiky a silniční komise podpořila program třiadvacítkové reprezentace. Ta se sice letos příliš neprosadila, ale český N.cup - Závod míru je opravdu tvrdý a hodně v kopcích a my máme zatím nejlepšího reprezentanta v kategorii U23, Jakuba Otrubu, spíše klasikáře. A tak si musíme počkat, kam se posunou například bratři Vackové, jestli budou světu konkurenceschopní i při domácím horském závodě.

Ale zpět k letošnímu ročníku a soubojům v jesenických kopcích. Vítězství nejdůležitější si odváží norská reprezentace, práce v posledních dvou etapách a nasazení Andrease Leknessunda v závěru poslední etapy se vyplatilo. Dokázal, že tady byl nejsilnější, dokázal se zbavit soupeřů a dokázal svou snahu a nasazení týmu dotáhnout do vítězného konce.

Norové zde byli reprezentováni svým klubem Uno-X, která je vlastně takovou norskou přípravkou a jeli odhodlaně. Občas se zdálo, že až sebevražedně, ale věřili Andreasi Leknessundovi. Ten nedokázal zvítězit v etapě na Dlouhé stráně, ale dokázal to v těžkém závěru poslední etapy.

Ovšem obrovské uznání zaslouží i ten, co s Leknessundem o 26 vteřin prohrál. Švýcarský reprezentant Stefan Bissegger bojoval od první etapy, bojoval v královské na Dlouhé stráně a bojoval i v té poslední. A to všechno s Francouzi, Belgičany, Nory a dalšími přineslo užasnou cyklistiku. Takové bojovné nasazení se často nevidí ani v profesionální cyklistice. Bissegger není vrchař, je to rychlý závodník a dráhař, přesto byl blízko vítězství a má před sebou velkou kariéru mezi profesionály. 

Je to trochu zvláštní sledovat závod složený jen z reprezentačních trikotů, takových závodů se v dnešní cyklistice moc nevidí. Vlastně jen světový a evropský šampionát a potom N-cupy, kde je Závodu míru U23 Grand Prix Priessnitz spa opravdu velkou akcí. Ale můžete si být jisti, že závodníci, kteří září zde, budou špičkovými cyklisty i mezi profesionály. To ostatně dokazuje vítěz loňského ročníku Tadej Pogačar. Slovinský vrchař letos vyhrál Kolem Algarve a Kolem Kalifornie a je největší nadějí světové cyklistiky na závody Grand Tours. 

A také Andreas Leknessund bude jednou velkou hvězdou. Pravděpodobně jako klasikář, ale předvídat je zbytečné. Už si zajistil profesionální smlouvu, od roku 2021 bude jezdit za Sunweb, kde podepsal tříletý kontrakt. 

Foto Josef Vaishar/cycling.photography