V jednom článku jsem se již o německé Tour zmínili, zaujal nás především divácký zájem.
Ale závod organizovali Francouzi, společnost A.S.O., která má bohaté portfólio profesionálních cyklistických závodů (Tour de France, Paříž - Roubaix...), celkem je to 22 závodů tradičně ve Francii, Belgii, Španělsku a v poslední době i ve Velké Británii, Norsku a Německu.
A.S.O. pořádá také motoristické maratony typu Dakar, pořádá námořní regatu a pořádá 31 masovek cyklistických i běžeckých včetně Pařížského maratónu. Tedy spousta organizačních zkušeností.
Okolo Německa bylo restartováno a vrátilo se do kalendáře UCI ve skromnější podobě, ale důkladně zabezpečené.
Bezpečnost závodníků
O průjezd pelotonu a kolony se starala policie, před konvojem závodu jelo několik policejních aut a dvacet policejních motocyklů. Křižovatky po celé trase byly zabezpečeny místními policisty.
Ostrůvky, nebezpečné úseky, překážky na silnici "pískali" motorkáři z Lucemburska (securite-moto-presse.lu). Řekl bych, že je naše východočeská skupina DC Moto srovnatelná svojí kvalitou zabezpečení závodu. Skupina z Lucemburska se nemusela start o vozidla, jen řešila kruhové objezdy a další překážky.
Zajímavostí byla instalace světelných návěstí před ostrůvky v závěru etapy, nebo na cílových okruzích. Poprvé jsme je viděli při televizních záběrech z Norska a jedná se právě o norskou firmu Safe Cycling. Vozík obsahuje baterii, panel v horní části barevným diplejem, který se dá naprogramovat podle situace a upozorňuje závodníky jak objet ostrůvek, kam se zatáčí... Nahoře je ještě zvukový výstražný amplion. Nahrazuje motorkáře s praporkem a píšťalkou.
Organizace závodu - informace rádia Tour
To bylo asi to, co nás nejvíc zajímalo a co se nás, jako fotografického motocyklu, nejvíc týkalo. Jaký prostor mají fotografové v závodě, jak se dá předjíždět peloton, pokud se dělá fotografie ze země. Jak to bude přísné?
Celou organizaci a informace mají na starosti čtyři motocykly, které známe i z Tour, jsou v barvách AG2R. Dva motocykly jedou jen s řidiči, jeden s odjetou skupinou, druhý těsně před pelotonem. Starají se především o časové rozestupy uprchlíků a pelotonu. Tyto informace předávají do auta, kde komentátor zajišťuje vysílání rádia Tour. Hlásí aktivitu na čele pelotonu, hlásí startovní čísla útočících jezdců.
I na cyklistických diskuzích se často diskutuje o věrohodnosti grafiky (časových rozestupech) v televizních přenosech. V souvislosti s Tour de France o dokonalé technice sledování cyklistů GPS a podobně. Možná se v tomto směru něco vyvíjí, zkouší a ověřuje. Ale my jsme viděli na motorce každého z těchto maršálů troje stopky, dokonalé vysílačky (dokonce tři - to dokazují dvě velké a jedna malá anténa a dva odposlechy na řídítkách) a zkušenost personálu. Prostě si přes vysílačku hlásí příjezd čela pelotonu do bodu, který označí mašál jedoucí vepředu s ujetou skupinou. Pokud se před cílem rozdělí vedoucí skupina, tak mezičasy zajišťuje první motorka pendlováním mezi nimi.
Tedy nic co neznáme i z našich závodů a co řeší většinou tým rozhodčích. Jen ta přenosová technika - vysílačky, jsou lepší s větším dosahem na své vlastní frekvenci.
A právě z informací maršálů a vysílání rádia Tour čerpá informace i televizní režie. Při začátku přenosu se do konvoje před první skupinu zařazuje mimo kameramanů i auto televizní společnosti. Posádka je na dosah rádia Tour a do vysílání předává právě tyto informace.
Regulace provozu
Další dvě posádky motocyklů jsou dvoučlenné: řidič a regulátor (v Německu jednu posádku tvořila i Hanka Kupfernagel). Zadní posádka se stará o provoz za pelotonem. Pouští, nebo zastavuje motocykly maršálů a fotografů a reguluje předjíždění pelotonu. Pokud se blíží nebezpečný sjezd, je před pelotonem prémie vrchařská, nebo rychlostní, užší silnice a podobně, tak předjíždění zastavuje. Tyto informace má zadní posádka od posádky jedoucí před pelotonem a od motocyklisty jedoucího s ujetou skupinou.
Přední dvojčlenná posádka předává informace z čela závodu a především reguluje motocyklové posádky fotografů. V Německu nás bylo jen pět motocyklů, na Tour je to dvacet motorek. A tak se přední regulátor stará především o to, aby měli všichni dostatek prostoru na focení a navzájem si nepřekáželi. Ale pokud jste zrovna jedinou motorkou na čele pelotonu, tak si fotit můžete jak dlouho chcete, nikdo vás nevyhání. Také pokud je silnice široká, je ve stoupáních možné propadat až na konec pelotonu a vyhledávat a fotit závodníky hluboko ve startovním poli. Jen nesmíte překážet motocyklům a autům, které chtějí peloton předjet. A v závěru etapy, kdy probíhá televizní vysílání, nesmíte překážet televizní motoce, která má přednost a nesmíte vjíždět do záběrů.
Trochu jsme z jiné organizce a regulace závodu měli obavy, ale z tohoto pohledu probíhalo všechno hladce a jednoduše. Ještě jsme nejeli žádný závod, kde by vše bylo snazší a srozumitelnější.
Tyto čtyři motocykly vlastně snímají z práce rozhodčích několik starostí. A při vší úctě k rozhodčím, oni jsou v pelotonu profesionálů a profesionálních pořadatelů jedinou amatérskou skupinou. A tak chce mít A.S.O. pod kontrolou i oblasti, do kterých jinde zasahují rozhodčí. A navíc motocykly se pohybují v bezprostřední blízkosti závodu, často před objektivy kamer i fotoaparátů a tak jsou dobrým reklamním nosičem a příjmem pro francouzskou společnost.
Neutrální mechanickou pomoc zajišťovala italská Vittoria třemi mechanickými vozy a jednou motorkou. Škoda, že nemáme podobné zajištění u nás doma, pořadatelé CCT a ZM si najímají polský Mavic. Přitom k tomuto tématu bychom měli vhodné domácí značky - Tufo, či Remerx.
Francouzi podcenili označení aut, ta byla olepená do konvoje, každé mělo své číslo, dokonce i motorky včetně zadní nálepky. Ale mimo doktora nebylo poznat o jaké vozidlo jde a co má na starosti. Při TdF jsou auta barevně rozdělená, ale v Německu měla hezký, jenže jednotný design a nebylo poznat, kdo je například rozhodčí.
Také televizní přenosy zajišťovali Francouzi, společnost Euromedia měla nasazené dvě motorky a vrtulník.
