Silniční cyklistika je specifický sport, v němž se míchá týmová a individuální práce. Bez týmu a zároveň silných osobností není úspěchu. Proto bylo pro český tým velmi důležité, že v jeho řadách startoval Zdeněk Štybar (na snímku níže). Nejen jeho výkonnost, ale i respekt, který má u soupeřů, i ochota podřídit se týmovým cílům z něj aktuálně dělá nenahraditelnou osobnost.
"Závod probíhal celkem dobře. Jako tým jsme udělali, co jsme mohli. Jeli jsme na Tomáše Bártu, který se pohyboval skvěle v balíku. Někde kolem 4. km do cíle trošku ztratil pozici, ale znovu jsme se našli. V závěru měl křeče, což ho hrozně mrzelo. Jan Bárta a Jakub Otruba nás dvě kola chránili před větrem, Adam Ťoupalík to zkusil ve stojce na 90. kilometru. Dominik Neuman jel také dobře. Všichni máme o zkušenost víc a myslím, že jsme udělali maximum pro dobrý výsledek," komentoval pro RoadCycling.CZ závod dnes nejzkušenější český cyklista ve světovém pelotonu.
V sestavě našeho týmu byl jediný ryzí sprinter Tomáš Bárta. Tahle jeho přednost ho pasovala do role lídra týmu pro závěr závodu: "Na okruzích v Mnichově jsme se snažili držet dobrou pozici. Musím poděkovat Zdeňku Štybarovi, který v můj prospěch obětoval vlastní ambice a dal mi šanci ukázat, co ve mně je. Ukázalo se, že worldtour sprinteři jsou schopni skvěle sprintovat po 220 kilometrech. U mě se projevilo to, že sprintovat po třech hodinách nebo po pěti je rozdíl. Zhruba 1,5 kilometru před cílem jsem dostal křeče. Hrozně mě to mrzí, i kvůli práci, kterou pro mě Zdeněk odvedl. I ostatní kluci jeli dobře a 20. místo Dominka je myslím také dobré. Osobně jsem si myslel na umístění mezi 10. až 15. místem, ale závěr se jel tak strašně rychle, že to nakonec bylo nad moje síly. Neumím ani vyjádřit, jak si cením podpory a práce Zdeňka Štybara, kterou pro mě odvedl. Strašně moc si toho vážím. Neházím flintu do žita. Věřím, že přijdou další šance."
Fabio Jakobsen je prvním Nizozemcem, který po Joopu Zootemelkovi z roku 1985 vyhrál závod Mistrovství Evropy potažmo Mistrovství světa. Blízko byli v loňském roce Dylan Van Baarle, který při MS skončil druhý za Julianem Alaphilippem, i Mathieu Van der Poel, druhý za Matteo Trentinem na ME v roce 2018.
"Byla to perfektní práce super silného týmu. Je to společný úspěch. Poslední dvě kola jsme se posunuli ke špici, což bylo důležité pro konečný výsledek. Danny (Van Poppel) ukazuje, že je perfektním vodičem. Skvěle mě dostal za zadní kolo Tima (Merliera). Všichni z týmu se předvedli jako profesionálové s velkou motivací. Věděli, že můžu vyhrát a společně na tom pracovali. Jsem jim za to nesmírně vděčný. Teď to oslavíme," řekl 25letý Nizozemec, který se dokázal vrátit po těžkém zranění z první etapy Okolo Polska v roce 2020 snad ještě silnější. Po roční pauze dokázal v druhé polovině loňské sezóny vyhrát 7, z toho tři na Vueltě, a letos už 12 závodů, z toho jednu etapu na Tour de France. Nyní tedy bude mít privilegium vozit až do příštího šampionátu dres mistra Evropy.
Podruhé po roce 2020, kdy ho porazil Giacomo Nizzolo, skončil na ME na druhém místě Arnaud Démare: „Tým odvedl skvělou práci. Všichni udělali maximum. Vzhledem k nervóznímu průběhu jsem se chtěl vyhnout riziku a pohybovat se vždy v první desítce jezdců. Nebyl to těžký den, ale byl hodně nervózní, protože tam byla spousta zatáček. Museli jsme být trpěliví a držet spolu. Fungovalo to dobře. Cílem pak bylo prosadit se v posledním kole na čelo pelotonu, a to se podařilo. Cílová rovinka byla velmi dlouhá. Vybral jsem si správné kolo, Fabia Jakobsena. Ale byl velmi silný. Byl jsem sice v jeho závěsu, ale nedokázal jsem ho předjet.“
Poslední místo na stupních vítězů obsadil Tim Merlier: "Je to škoda, protože málokdy jsem měl k sobě takový tým. Předjeli mě na posledních 25 metrech. Zda jsem začal sprintovat trochu moc brzo, je sporné. Možná to tak vypadalo v televizi, ale bylo to super hektické. Kdybych čekal déle, mohl jsem promeškat příhodný okamžik. Pokud je na vašem zadním kole rychlý jezdec a vy musíte začít trochu příliš brzy, je to obvykle fatální. A navíc to byl Jakobsen. Kdyby to bylo naopak a já spurtoval z jeho závěsu, nejspíš bych ho porazil. Prohra mě mrzí i kvůli týmu."
K zisku titulu evropského šampiona výrazně přispěl v samém závěru Danny Van Poppel, který sám dokončil na 4. místě: "O tomhle jsem snil. Není to jen moje práce, ale celého týmu. Brácha (Boy van Poppel) perfektně vodil a dirigoval tým v průběhu závodu. V poslední rovince začal Merlier příliš brzy. Řešil jsem, jak na to reagovat, abych dostal Fabia na jeho zadní kolo. To byl cíl a vyšlo to. Fabio je zaslouženým mistrem Evropy. Když k tomu přispějete dobře odvedenou vlastní prací, tak to všichni ocení. Pro mě je to pak výhra."
