I v Toskánsku hodně foukalo. I přes 60 km/hod. Navíc bylo chladno, které se stupňalo s přibývajícími výškovými metry. Místy déšť, místy slunce. Ve vyšších polohách kolem silnice sněhové bariérky a od nich mokrá silnice. K tomu mlžný opar. Pořádná šichta.
Do úniku se 12 km po startu pustilo sedm lidí: Davide Ballerini (Quick-Step), Quinn Simmons (Trek), Anthony Perez (Cofidis), Florian Stork (DSM), Simon Guglielmi (Arkéa), jediný zástupce Pro týmů Erik Fetter (EOLO) a s nimi i Zdeněk Štybar (Jayco AlUla). O 30 km dál ze skupinky vypadl Simmons. Jedinou sprinterskou prémii na 101. km vyhrál Zdeněk.
Když byli poslední tři dojeti 30 km před cílem, pilotoval peloton Michal Kwiatkowski a celek Ineosu. Následně se ale iniciativy chopili jezdci Movistaru a vydrželo jim to docela dlouho. Z vysokého tempa odpadala postupně řada jezdců. Včetně Petra Sagana, Zdeňka Štybara, Wout Van Aerta a nakonec i Mathieu Van der Poela.
První v cílovém kopci zaútočil formou zvýšení tempa Davide Formolo (UAE). Po něm převzali žezlo jeho kolegové George Bennett a posléze i Joao Almeida. Vše pro Adama Yatese. Další významný atak předvedl Damiano Caruso (Bahrain), a poněvadž se za ním odehrávala taktická bitva, měl 2,5 km před cílem k dobru 20 vteřin.
Ve skupině za ním nejprve zvýšil tempo Sean Quinn (EF Education), po něm na chvíli Giulio Ciccone (Trek) a po něm Enric Mas (Movistar), kterému se podařilo oddělit skupinku čtyř lidí, která dojela kilometr před cílem Carusa. Po chvíli si je ale zezadu dojeli lidi, od kterých se Mas oddělil. Všemu tomu úsilí se snažil v posledních desítkách kilometrů čelit hlavně Jai Hindley pracující pro lídra průběžné klasifikace Lennarda Kämnu, který neopustil jeho zadní kolo jak mimino mamku.
Všechny tyhle hrátky měly za následek, že do posledních stovek metrů najelo 17 dnes nejlepších. Na čele obezřetně Wilco Kelderman. Přes něj se pokusil zrychlit Hugh Carthy (EF), pak Buitrago (Bahrain) a první začal spurtovat Geoghegan Hart (Ineos). Skvělé představení v podání špičkových cyklistů. Zbývalo udělat za celou reportáží už jen tučnou tečku. A ta přišla.
Postaral se o ní ten, kdo tři předešlé roky patřil mezi absolutní světovou špičku, z toho po dva roky byl světovou jedničkou, než ho v loňském roce zastavila neskutečná smůla v podobě opakovaných pádů, nemoci a nutné operace. Nad jeho návratem se až do včerejška vznášel otazník. Dnes se za jménem Primože Rogliče vyjímá vykřičník. Návrat do světové špičky par excellence!
Po etapě se Slovinec oblékl do modrého. A zítra může klidně zase vyhrát. Etapa nehraje proti němu.
Lennard Kämna dojel v první skupině na 5. místě. Přesto kvůli bonusovým sekundám přišel o 4 vteřiny o vedení v závodě. „Jsem trochu zklamaný, že už jsem přišel o dres. Je to hlavně kvůli mé včerejší chybě (pozn.: včera ztratil 5 sekund). Dnešek byl dobrý, jeli jsme jako tým velmi dobrý závod,“ uvedl na stránkách svého týmu. "Jsem také spokojený se svým vlastním výkonem." Vyjádřil se i k závěru etapy: „Před závěrečným stoupáním to bylo hodně hektické, pak už to bylo více taktické. Útok měl smysl, jen když foukal vítr do zad, takže všichni čekali až do konce.“
