„V cyklistice buď vyhráváte, nebo se učíte. Abyste v tomto sportu přežili, nemůžete se přestat učit.“ Toto Unzuého krédo přesně vystihuje jeho účinkování v cyklistice. Díky kombinaci vytrvalosti, tvrdé práci, diskrétnosti a obchodního důvtipu je nejdéle fungujícím sportovním ředitelem a manažerem v pelotonu. Ať už se jeho tým jmenoval Reynolds, Banesto, Illes Baleares, Caisse d´Epargne, nebo v současnosti Movistar, tak si vždy zakládal na domácích borcích, nebo alespoň španělsky mluvících. „Každý rok si vždy najdu novou motivaci pokračovat,“ říká Unzue. „Vždy mám vášeň a energii. A vždy jsme také měli to štěstí, že jsme našli sponzory, kteří měli důvěru v náš tým.“

Jeho úspěchy se táhnou napříč generacemi, od Pedra Delgáda a Miguela Induraina ve zlaté éře Španělska v 80. a 90. letech až do současnosti s Nairem Quintanou a hlavně ikonou tohoto týmu Alejandrem Valverdem. Cesta Unzuého na vrchol v mnoha ohledech odráží cestu moderního Španělska. Vyrůstal v malé vesnici na okraji Pamplony, města proslaveného Ernestem Hemingwayem a jeho láskou ke španělským býčím zápasům. Unzué ale populární „Běh býků“ moc často neviděl. Proč? Protože se vždy shoduje s Tour de France. Cyklistika je místo, kde leží Eusebiovy vášně.

„Byl jsem průměrný závodník a můj bývalý ředitel mi to velmi diplomaticky řekl. A přesvědčil mě, že bych mohl být mnohem lepší režisér.“ Unzué, dobrý řečník a přirozený vůdce se lépe hodil do týmového vozu. V polovině 70. let se spojil s legendárním španělským manažerem José Miguelem Echávarrim a založili tým Reynolds. A v roce 1980 vstoupili na profesionální scénu, kde se velmi úspěšně drží dodnes. „Největší změnou, v těch čtyřech desetiletích je to, jak dobře se o jezdce staráme.“

Asi nejslavnější období probíhalo pod jménem Banesto. Pětileté vládnutí Miguela Induraina na Tour de France uchvátilo Španělsko stejnou silou, jako zbožňovaný fotbal. Indurain a Banesto popularizovali cyklistiku a dali jí prestiž. „O žlutý dres jsme bojovali tak tvrdě, nejprve s Delgadem a pak s Indurainem, až se z toho stala posedlost.“

Ale ani jeho týmu se nevyhnuly problémy. Ať už nešťastná smrt Jose Maria Jimeneze, který se předávkoval kokainem, nebo dopingové skandály, které postihly celou cyklistiku. Od aféry Festina, přes Operación Puerto až přes období Armstrongovy éry se cyklistika nechala vznášet od jednoho skandálu k druhému. „Tento sport žije pod stigmatem naší minulosti, ale realita se navždy změnila,“ říká Unzué. „Raději se těším současností, než se zabývat minulostí.“ A neodradila ho ani finanční krize v bankovnictví. Opět se mu podařilo najít silného partnera, telekomunikační gigant Movistar. V týmovém voze už netráví tolik času, jako dřív. Nechává to stále častěji na nové generaci. Většina z nich jsou jeho bývalí závodníci. José Luis Arrieta, Chente García, nebo Pablo Lastras.

„Odmítám upadnout do nostalgie,“ říká. „Nebudu jedním z těch, kteří řeknou, že to bylo v minulosti lepší. To, co je před námi, je vždy zajímavější!“

Unzué během své kariéry absolvoval v roli šéfa 120 Grand Tours, z toho 14 vítězných a dále 200 monumentů. Myslím, že k těm číslům již není třeba nic dodávat.

A to nejlepší na konec. Eusebio Unzué se nechystá do důchodu!