Od vynálezu jízdního kola uplynulo necelých sto let, když se na konci 19. století začínaly pořádat první závody a rychle nabíraly na popularitě. Toho si všimli i zaměstnanci strádajících italských novin Gazzetta dello sport a rozhodli se uspořádat etapový závod ve své zemi po vzoru oblíbené Tour de France.
Na slavném růžovém papíru deníku Gazzetta dello sport poprvé vyšla zpráva o novém závodu 7. 8. 1908. Chudý plátek si však nemohl dovolit financovat profesionální závod, takže jeho ředitel začal okamžitě obcházet všechny možné firmy v Itálii a snažil se získat sponzory. Nakonec se mu to naštěstí povedlo a vybral potřebných 25 000 lir.
Napoprvé se organizátoři chtěli vyhnout komplikacím, a tak se rozhodli udělat závod jen na 8 etap s celkovou délkou 2448 kilometrů. (Pro srovnání – na Tour de France v tom samém roce ujeli závodníci 4497 kilometrů ve 14 etapách.)
Jednodušší cestou se vydali i při určování pravidel o vítězi závodu. Měření celkového času bylo tehdy velmi náročné a po skandálu na Tour 1904 (kde byli čtyři nejlepší závodníci celkového pořadí dodatečně diskvalifikováni, protože v průběhu závodu popojížděli vlakem) zvolili pořadatelé jednoduchý systém bodů. Sčítaly se jednotlivá umístění závodníků v cíli každé etapy a muž s nejnižším celkovým součtem bodů po 8 etapách se měl stát vítězem.
Aby se zamezilo podvádění, museli závodníci v každé etapě projet danými kontrolními body, kde na ně čekali rozhodčí a zapisovali je. Před všemi etapami probíhalo také focení jednotlivých závodníků a jejich kol. Své stroje totiž jezdci nesměli měnit, ale při defektu mohli přijmout pomoc diváků.
13. května 1909 už bylo vše připraveno a ve 2:53 ráno(!) vyrazili závodníci před zraky nečekaně velkého počtu diváků z Milána do zahajovací etapy Gira.
První problémy se objevily nečekaně brzy, a hned na druhém kilometru došlo ke hromadnému pádu. Dodnes není jasné, co přesně se stalo, ale podle některých se doprostřed pelotonu zatoulalo malé dítě, které celý karambol způsobilo.
Úvodní etapa pak přinesla celou řadu kuriózních situací, které jsou pro dnešního diváka naprosto nepředstavitelné. Lucien Petit-Breton, šampion Tour de France z předchozího roku, například ztratil kontrolu nad svým kolem, když jedl kuře a spadnul přímo na hlavu. Na pár minut ztratil vědomí a následně si stěžovat na velkou bolest ramene. Přesto se vrátil do sedla a do cíle dojel na 27. místě.
Nejlépe si mezitím vedl Luigi Ganna, který se osamostatnil na čele, ale ostatní jezdci ho předjeli, protože píchnul a oprava mu zabrala hodně času. Své soupeře ovšem později dojel, když museli kvůli vlaku zastavit na železničním přejezdu.
Ve městě Bologna pak cílový finiš nejlépe zvládnul Dario Beni a vyhrál první etapu Gira.
Netrvalo to dlouho a přišly také první pokusy o podvod. Vincenzo Granata, Guglielmo Lodesani a Andrea Provinciali si ve druhé etapě krátili cestu vlakem a neprojeli neohlášeným kontrolním bodem. Rozhodčí je pak v cíli etapy vyloučili z celkového pořadí, do dalších etap však nastoupit směli.
Závod se stal extrémně populárním a na startu i v cíli každé etapy podporovaly cyklisty desetitisíce lidí. Na takový nápor nebyli organizátoři připraveni a závodění obvykle zahajovali až po společném vyjetí z davu. Cíl potom operativně posouvali o pár kilometrů před cílové město, protože mezi obrovským množstvím diváků nebylo možné projet. Situaci také komplikovala právě probíhající stávka pekařů.
K největšímu zmatku došlo v úplném závěru Gira. Na milánský velodrom přišlo přes 50 tisíc nadšených fanoušků. Pořadatelům pomáhala na místě i policie a její příslušníci na neukázněné diváky s oblibou používali bič. Ani to však nestačilo a zatímco se závodníci řítili k cílové pásce, spadl pár metrů od ní policejní kůň a zablokoval velkou část cesty.
Dojezd tak byl hodně nepřehledný, ale vedoucí Luigi Ganna se zvládnul zorientovat a zůstal přilepený na zadním kole svého jediného soupeře v boji o celkové pořadí. Pásku protnul na třetím místě a s celkovým počtem 25 bodů se stal prvním šampionem Gira.
Jen 2 body za ním skončil Carlo Galetti a na třetí příčce se umístil Giovanni Rossignoli, který měl zase ze všech nejlepší celkový čas (89 hodin, 48 minut a 14 sekund), takže podle dnešních pravidel, by byl vítězem on.
Systém bodů ale nejlépe zvládl Luigi Ganna a při prvním rozhovoru po skončení závodu začal slovy: „Můj zadek přímo hoří!“ Za svůj triumf získal přes 5 000 lir, tedy asi trojnásobek tehdejšího ročního platu průměrného Itala, a za vyhrané peníze si založil firmu na výrobu kol.
Celá akce pak přilákala obrovské množství diváků a bylo jasné, že příští rok se bude opakovat. List Gazzetta dello sport zažil během pár týdnů raketový vzestup a rychle se stával jedním z nejpopulárnějších deníků v zemi a organizátorem Gira zůstal až do roku 1988.
