Van Vleuten si letos zatím dresu mistryně světa z roku 2019 moc neužila. Na konci února odjela jediný závod Omloop het Nieuwsblad, který ovládla jak jinak, než sólovým únikem. Nebyl sice tak velkolepý, jako její 105 km dlouhé sólo na mistrovství světa v Yorkshiru, ale i tak jasně naznačil její roli mimořádné favoritky nejdůležitějších závodů sezóny 2020, která se ale nemohla realizovat.
„Je sice smutné, že jsem v tomto dresu zatím moc neodzávodila, ale mám alespoň jeden dobrý rekord: stoprocentní úspěšnost. Jeden závod a jedno vítězství," komentuje Annemiek se sarkastickým úsměvem.
38 letá Nizozemka Van Vleutenové musela samozřejmě změnit významně program: "Měla jsem v plánu šest týdnů slunce, místo toho jsem trénovala na horském kole v dešti a blátě. I když mě mrzí, že jsem nemohla jet trénovat do hor, tak na druhou stranu stále objevuji pěkné silnice v Nizozemsku a nacházím způsob, jak si cyklistiku stále užívat. Pokud prší nebo se necítím úplně dobře, můžu zůstat doma a šetřit energii, abych dosáhla vrcholu v období od září do listopadu.“
"Nevidím kolem sebe negativní emoce, lidé stále trénují a celkově si myslím, že jsou na tom dobře. Jsem s řadou lidí v kontaktu, posíláme si zprávy a navzájem si voláme. Je příjemné slyšet, jak se moje týmové kolegyně také zabývají touhle situací, a můžeme spolu sdílet různé nápady, jak zůstat v tomto období fit, jak zůstat motivované. Například s Amandou Sprattem jsem měla několik příjemných telefonních hovorů, kdy jsme se navzájem povzbuzovali, a ona sama měla několik dobrých nápadů, jak zůstat motivovaná a dobře využít toto období.“
Jednou z výhod pro Van Vleuten je, že její domovská země Nizozemsko nezavedla tak přísná blokovací opatření jako některé jiné evropské země, takže mohla trénovat jak na biku, tak silnici.
Přiznává však, že trénink, zejména bez jasně definovaného cíle, není něčím, co by jí příliš těšilo:„Jsem sportovec orientovaný na cíl. Miluji trénink, ale bez cíle ho miluji trochu méně. Mám ale mentální podporu ze strany trenéra, což mi situaci trochu ulehčuje,“ hledá Van Vleuten na situaci i pozitiva.
Navzdory tomu si ale dobře uvědomuje, že pro ženskou cyklistiku jde o velmi obtížné období. Spolu s ostatními zaměstnanci Mitchelton-Scott musela akceptovat značné snížení mezd: „Nebudu mluvit o tom, kolik to činí, ale je to velmi citelné. I já se musím pokusit přispět k tomu, aby tým přežil.“
„Náš sponzor je opravdu ve špatné situaci a opravdu cítím s lidmi, kteří ve společnosti pracují. Například každé ráno jsme spolu jezdili na Zwiftu jako celý tým a já opravdu ráda vidím, že všichni jsou stále motivováni. Všichni dostávají méně peněz, ale všichni jsou stále s týmem, od mechaniků až po lékaře. Ukazuje to na opravdu dobrý týmový duch.“
S novým cyklistickým kalendářem se tedy Annemiek bude moci vrátit ke svému snu o teplém počasí: „Líbí se mi i provozování cyklistiky v Kolumbii, ale je to trochu daleko a cesta letadlem zabere trochu víc času. Itálie je v tomto směru opravdu jednoduchá. Můžu jen dát svá kola do auta a pak zhruba za 10 hodin jsem na místě, které jsem si pro trénink oblíbila. Na to se už teď můžu těšit.“
