Pogačar před startem Amstelu reportérům v Maastrichtu řekl, že od minulé neděle a monumentu Paříž-Roubaix v podstatě netrénoval a pouze odpočíval a neví, jak se mu bude ve 256 kilometrů dlouhém závodě s mnohem strmými výjezdy dařit. Ukázalo se, že kombinace závodů Roubaix/Amstel je trochu moc i na mistra světa.
„Cílová rovinka byla o pět metrů moc dlouhá,“ řekl Pogačar o prohraném spurtu s nečekaným vítězem Mattiasem Skjelmosem. Ale Pogačar by ve své nejlepší formě přece vůbec neměl o vítězství spurtovat, vždyť už měl půlminutový náskok přede všemi soupeři. Slovinec však nebyl po Roubaix v ideální kondici, takže zaútočit 48 kilometrů před cílem, ve výjezdu Gulperberg, bylo až moc brzo. „To bylo s Julianem Alaphilippem a já doufal, že se mnou zůstane déle,“ vysvětlil Pogačar. Francouz odpadl už 43 kilometry před cílem, od té doby na to byl lídr týmu UAE Emirates-XRG sám.
„Možná jsem byl v tom prvním útoku až moc nadšený. Pak jsem se snažil držet sám, ale za mnou byli dva,“ pokračuje Pogačar. „V posledních 15 kilometrech jsem kvůli silnému protivětru nemohl udržet náskok,“ ohlédl se za nepovedeným koncem Amstelu. „Rozhodl jsem se tedy víceméně počkat a pak se je pokusit porazit ve sprintu. Byl to trochu risk a nakonec jsem skončil druhý.“
„Věděl jsem, že se ke mně ve stoupáních přiblíží. Sám jsem se snažil zrychlit na úpatí a na vrcholu kopců, ale jak jsem říkal, v klesajicím finále foukal protivítr a na to jsem doplatil,“ myslí si. Sice nakonec prohrál jen se Skjelmosem, ovšem největší podíl na jeho porážce má Evenepoel. Kondice Belgičana po návratu ho nepřekvapila. „Ne, to jsem říkal už na startu. Opět ukázal, že je ve špičkové formě. Ale nakonec byl Skjelmose nejsilnější,“ dodal.
Evenepoel si myslí, že byl ve stoupáních nejlepší
Remco Evenepoel předvedl další skvělý výkon, ale porazit své soupeře ve spurtu nedokázal. Myslí si, že velký vliv na výsledek měl pád, který potkal ještě před rozhodujícím závěrem Amstelu. „Bylo to dobré, ale ztratil jsem hodně energie, když jsem stahoval peloton po pádu. Narváez spadl přede mnou, skoro jsem se dokázal udržet na nohou, ale jeho kolo se odrazilo do mého a pak jsem šel přes něj. Kdyby se to nestalo, možná bych dojel sám,“ řekl pro televizi NOS.
„Možná jsem byl v závodě nejsilnější, ale to se nedozvíme. Ve sprintu jsem se snažil a začal jsem brzy. Donutili mě rozjet spurt. Bylo to v protivětru. Hodně energie jsem také vynaložil na to, abych Pogačara dojel,“ vysvětluje Evenepoel.
Po spojení s Pogačarem zkusil jeden okamžitý nástup, ale poté už to ani na Caubergu nezkusil, což byla chyba. Belgičan si po pátečním vítězství nad Woutem van Aertem v dojezdu Brabantského šípu na spurt věřil. „Cítil jsem, že jsem ve stoupáních nejsilnější, ale sprint je vždycky jiný. Hodně jsem pracoval, takže si nemám na co stěžovat. Jen je škoda toho pádu. Ale je to příslib do dalších týdnů, můžu se jen zlepšovat,“ dodal.
„Říkal jsem Remcovi, že jsem opravdu v prdeli,“ přiznal Skjelmose
Pogačarovo zklamání bylo v ostrém kontrastu k emocím Mattiase Skjelmoseho, které se u lídra týmu Lidl-Trek rychle střídaly. Nakonec musel bojovat se slzami. „Už jsem měl v této sezóně tolik smůly. Psychicky to bylo těžké. Před měsícem jsem přišel o dědečka. Chtěl jsem mu dopřát vítězství, a tak je toto vítězství pro něj,“ svěřil se čtyřiadvacetiletý cyklista.
Skjelmose nevěřil, že může jet o vítězství, protože při stíhání Pogačara trpěl. „Říkal jsem Remcovi, že jsem opravdu v prdeli, že mi to skřípe. Požádal jsem ho, aby jel tempo ve stoupáních, protože jsem byl na limitu.“
Když Evenepoel a Pogačar taktizovali ve výjezdu na Cauberg, Skjelmose se bál, aby jejich trojice nebyla dostižena a radši na čele skupinu zrychlil. „Jel jsem si pro pódiové umístění, protože už to by pro mě byl skvělý výsledek. Snažil jsem se držet tempo, aby se nikdo ze zadních pozic nemohl vrátit.“ To však neznamenalo, že by se nepokusil o životní spurt. „Myslel jsem, že mě chytne křeč. Remco to mimochodem zvládl perfektně. Snažil jsem se jet podél pravé strany, protože vítr foukal zleva. Snažil jsem se dostat na pravou stranu silnice, ale Evenepoel a Pogačar jeli také doprava, takže jsem musel jet zleva. Opravdu netuším, co se stalo,“ dodal nevěřícně Skjelmose.
