Jumbo si opět vzalo vývoj závodu pod svou kontrolu. V sobotu na Omloop Het Nieuwsblad to fungovalo skvěle a v neděli se na tom nic nezměnilo. Do dlouhého úniku se stejně jako loni vydal jeden z favoritů, Taco van der Hoorn (Intermarché-Circus-Wanty). Unikl společně s Gillesem De Wildem (Flanders-Baloise), Lluísem Masem (Movistar), Danielem Ossem (TotalEnergies), Guillaumem Van Keirsbulckem (Bingoal WB) a Matthewem Gibsonem (Human Powered Health). „Únik jsem měl v plánu, chtěl jsem být vpředu, až se začne závodit o vítězství, ale zezadu přijeli dřív, než jsem čekal,“ řekl Van der Hoorn později.
Únik byl zlikvidován opravdu brzo. A mohl za to tým Jumbo-Visma. Už 100 kilometrů před cílem rozjeli na silném bočním větru terezín a roztrhali peloton. Ve zmatku docházelo k pádům, na zemi skončil Jasper Philipsen (Alpecin-Deceuninck), spadl také Mathias Vacek (Trek-Segafredo).
Klíčový útok přišel už 83 km před cílem
Ve výjezdu do stoupání Le Bourliquet (1,3 km s 6,8 %, max. 15,3 %) to Jumbo opět rozjelo. Jan Tratnik, Tiesj Benoot a Nathan Van Hooydonck nastoupili a okamžitě si doskočili uprchlíky. Lídři ostatních týmů museli něco udělat a Tim Wellens (UAE Emirates) zareagoval jako první a společně s Matejem Mohoričem (Bahrain Victorious) a Peterem Saganem (TotalEnergies) se zapojili do útoku.
Sprinteři Arnaud De Lie (Lotto Dstny) a Fabio Jakobsen (Soudal Quick-Step) měli problémy udržet se v pelotonu a jejich týmy byly v nezáviděníhodné situaci. V dalším stoupání Mont Saint-Laurent zrychlil velmi silný Wellens a čelní skupina se zmenšila, odpadl Sagan a na čele zůstali Wellens, Van der Hoorn, Benoot, Mohorič a po chvíli se sem vrátil také Van Hooydonck.
V rovinatějším zbytku závodu už nebylo tolik příležitostí k útokům, ačkoliv do cíle zbývalo přes 70 kilometrů. Pětice na čele spolupracovala a najížděla vteřiny náskoku, zatímco peloton se nejdřív musel posjíždět a týmy sprinterů zorganizovat. Jenže v hlavním poli nebyla moc velká síla. Jakobsen zde měl pouze dva domestiky Floriana Sénéchala a Davide Balleriniho, De Lie také dva. Do stíhání se zapojily i další celky, například Cofidis, ale náskok uprchlíků klesal jen velmi pomalu.
Jumbo duo mělo navrch
Na posledním dlážděném úseku Beerbosstraat, 33 kilometrů před cílem, byl mezi skupinami rozdíl 1:15. Uprchlíci na sebe nijak neútočili, spolupracovali do posledních 5 kilometrů, poté začala taktická bitva. A aktivní byli samozřejmě jezdci Jumbo-Visma. Dvakrát za sebou zkusil nastoupit Van Hooydonck, jeho útoky pokryli Wellens s Mohoričem, Van der Hoorn se schovával a nechal to na soupeřích.
3 kilometry před cílem poprvé nastoupil Benoot, ani on nebyl úspěšný, stejně jako Mohorič, který se nechtěl jen bránit. Van Hooydonck byl z jezdců Jumba agresivnější, Benoot se zdál být unavený a pouze následoval soupeře. Jeho druhý útok snadno zachytil Wellens. V nájezdu do posledního kilometru zase tvrdě útočí Van Hooydonck, Wellens se brání a v poslední zatáčce před cílem se skupina spojuje a zpomaluje. Tohle je situace, na kterou Benoot celou dobu čekal, okamžitě nastupuje, Wellens na vteřinku zaváhá a už se nedokáže dostat do háku.
Wellens naznačuje Mohoričovi, ať pokračuje v tempu, ale už je pozdě, Benoot zvedá ruce nad hlavu a poprvé v kariéře vítězí na belgické klasice. Van Hooydonck ve spurtu porazil Mohoriče, čtvrtý skončil Van der Hoorn a pátý Wellens. Peloton dojel s odstupem 43 sekund, ale i tady je nejlepší závodník nizozemské sestavy. Christophe Laporte ve spurtu porazil De Lieho, osmý skončil Jordi Meeus (Bora-Hansgrohe) a až devátý Jakobsen. Na tento zahajovací víkend bude Quick-Step chtít rychle zapomenout.
„V posledních pěti kilometrech jsme se s Nathanem střídali v útoku, abychom vylákali ostatní z jejich děr,“ řekl Benoot po dojezdu. „Tim Wellens i Matej Mohorič vsadili na sprint. V čelní skupině jsme byli stále dva a to chcete uhrát. Nathan tři kilometry před cílem velmi silně zaútočil a Mohorič měl velké problémy s tím, aby odstup stáhl. Já jsem zaútočil za poslední zatáčkou, 800 metrů před cílem, a podařilo se mi vytvořit malou mezeru. Věděl jsem, že musím tlačit do pedálů. Koneckonců, i kdyby mě dostihli, Nathan mohl ještě vyhrát spurt.“
Loňskou sezónu musel osmadvacetiletý rodák z Gentu ukončit už v létě. Na tréninkovém soustředění v Livignu si zranil krční páteř a dlouho se léčil. Tohle vítězství je odměnou za vytrvalost a tvrdou práci přio návratu na kolo. „Chci toto vítězství věnovat své přítelkyni Fien, dceři a rodičům. Byli u toho v Livignu po mé nehodě. V prvních týdnech po pádu jsem se doma necítil nejpříjemněji. Důležitou roli sehráli i během mé rehabilitace.“
„Pokud nevyhráváte často, je příjemné si to jednou za čas užít. Není to sice závod WorldTour, ale je to krásná a velká klasika. Všechny závody až po Lutych-Bastogne-Lutych jsem si dal za velký cíl. A vyhrát už teď, po sedmiměsíční pauze... To je skvělé.“
Vacek závod nedokončil, Zdeněk Štybar (Jayco AlUla) projel cílem na 85. místě se ztrátou 8:03.
