Získat zahraniční angažmá v týmu s bohatším závodním programem se pro ambiciózní české cyklistky stalo nejdůležitějším krokem jejich kariér. Do ciziny odešly Nikola Nosková, Markéta Hájková, Melissa van Neck, Veronika Jandová a další. Naposledy se do cyklisticky více rozvinutých zemí dostaly Tereza Neumannová a Tereza Korvasová. Právě poslední zmíněná závodnice se už tuto sobotu postaví v dresu týmu Servetto-Makhymo-Beltrami TSA postaví na start Strade Bianche. Bude to mimořádně těžký začátek sezóny v největší možné konkurenci. Ale kvůli tomu do zahraničí odešla: „Dostat se do ciziny byla moje dlouhodobá vize. Hodně k tomu přispěla loňská sezóna, kdy se moc nezávodilo. Měla jsem víc času na trénink a na přemýšlení a v září jsem se zeptala na nějaké možnosti Tomáše Konečného, trenéra reprezentace. Se sháněním týmu mi pomáhali taky Eva Fořtová a Michal Frantík. Byla to docela rychlá akce.“ 

„Chci si zvyknout na život v silniční cyklistice a vyzkoušet si všechno, co k tomu patří, ať už jsou to etapáky, klasiky a další závody. Tento rok se chci zaměřit na to, co mě hodně sráží dolů, což je taktika, pohyb v balíku a snažit se pořád zlepšovat. Měly bychom jezdit velké závody, kromě Strade Bianche třeba Giro d´Italia. To si dávám jako svůj cíl, protože to je kopcovitý závod,“ nebojí se změny čtyřiadvacetiletá cyklistka. 

Přestoupit z českého pelotonu, který je většinou hodně malý do mezinárodního pelotonu bude asi hodně těžké.

Bude to obrovský rozdíl. Já si nechci stěžovat na nedostatek příležitostí, ale je hrozně těžké vyjezdit se v malém balíku a vzdálenosti závodů u nás neodpovídají světu. když se podíváte, jak jezdí holky venku, tak to jsou délky, které odpovídají českému poháru mužů. A řekla bych, že i ta rychlost je podobná. Bude to pro mě křest ohněm. Do jarních klasik nastoupím s nulovými zkušenostmi, ale dá se to naučit. Nechci být ta, která dojede na mistrovství světa a pak brečí, že holky jezdí rychle. 

Navíc úroveň rychle roste, ženské závody se prodlužují a zájem se zvětšuje. 

Věřím tomu, že ženská cyklistika jde nahoru. A že si projde tím, čím si například atletika prošla někdy v šedesátých letech. Vidím jako obrovskou příležitost uchytit se a vydržet mezi profesionálkami. 

V týmu Servetto před vámi začínala Markéta Hájková, nyní je v BePink, odkud do světa vyrážela Nikola Nosková a teď už je v jednom z nejlepších celků světa, v nizozemském SD Worx. Máte stejný cíl? Přestoupit později do lepších týmů? 

Určitě, v Servettu mám smlouvu na rok a mám rok na to, abych se nějakým způsobem ukázala, uchytila se v pelotonu a začala jezdit dobře. A pak se uvidí, co bude dál. Nechci si budoucnost moc plánovat, ale chci se dívat dopředu. A to třeba na Olympijské hry za tři roky, nebo nějaké podobné akce.

A máte konkrétní ambice už v první sezóně v cizině? Například v časovkách? V těch jste zatím dosahovala nejlepších výsledků. 

Mým snem je jezdit dobře etapáky a být dobrá v kopcích. Postupem času by to mohla být moje parketa. Ale letos bych kromě Gira chtěla být v nejlepší formě na mistrovství republiky a na reprezentačních akcích, takže na evropském a světovém šampionátu.   

Nemáte obavy, že i letos koronavirus zastaví sezónu a všechny plány zničí? 

Nechci říkat, jestli mám nebo nemám obavy. Je to třeba brát tak, jak to je. Doufám, že se s tím cyklistika popasuje, ale je škoda, že teď nejsou věci jisté tak, jak byly jisté před pár lety. Velké ženské závody tolik ohroženy nejsou. Když se budu konat mužské závody, tak pořadatelé uspořádají i ženské verze závodů. Když závody mají stejné pořadatele, věřím, že se vše pojede. 

A ukážete se i v Česku? Kromě republikového šampionátu například na Gracii Orlové a Tour de Feminin? 

Strašně ráda bych je jela. Zvlášť Feminin mám moc ráda, ale uvidím, jaký bude týmový program. Případně jestli nebude nějaká možnost startovat za reprezentaci. Trochu bývá problém sehnat holky do reprezentace, když jsou v zahraničí a mají jiný program. Občas se sestava těžko staví. Ale určitě by to bylo skvělý a bylo by to dobré i před reprezentačními akcemi, že bychom se potkaly předem.        

Se sportem jste začínala jako atletka, je běh stále součástí vaší přípravy na cyklistické závody? 

Asi to někoho popudí, ale pořád běhám. Je to pro mě přirozené, nemám problém běžet desítku za nějakých čtyřicet minut, to ani není těžký trénink. Takže běhám, ale teď už teda míň. V zimě jsem totiž v Krkonoších jezdila každý den na běžkách. U nás na horách můžete buď jezdit na běžkách, nebo strávit zimu na trenažeru. To nemám ráda a nepřijde mi to zdravé, sedět čtyři hodiny denně na trenažeru. Lepší je vyrazit ven.