Chris Froome byl vždy mimořádně ambiciózní. Někdy snad až příliš. Stačí si připomenout jeho počínání, kdy při Tour v roce 2012 ujížděl v kopcích lídrovi týmu Sky Bradley Wigginsovi a gesty mu dával najevo, že by měl zrychlit. Nebo v roce 2016, kdy se v 11. etapě Tour podařilo poodjet trojici, v níž se Froome ocitl společně s Petrem Saganem a Maciejem Bodnarem, týmovými kolegy z Tinkoff, přičemž Peter chtěl ocenit svého věrného pomocníka etapovým vítězstvím, pro což Froome, kterému v té chvíli o nic moc nešlo, neměl sebemenší pochopení a pokoušel se spurtovat. Takže musel zapracovat Peter a připsat si další vítězný zářez. A nezapomenutelný je běh Frooma do kopce bez bicyklu, o jehož funkčnost přišel při karambolu s doprovodnou motorkou, ve 12. etapě ročníku 2016, končící na Mont Ventoux.

Jeho ambicióznost a ochota podstupovat nejtvrdší cyklistickou řeholi se vším, co s tím souvisí, mu vynesla slávu v podobě čtyř celkových vítězství v nejslavnějším závodu světa. Stalo se tak v letech 2013 až 2017. Ještě v roce 2018 dokázal vyhrát Giro d´Italia. 

Ambice byly ale nejspíš také příčinou mnoha pádu tohoto rodáka z Keni. A jeden takový se mu stal osudným. Při prohlídce trati časovky při Critériu du Dauphiné ročníku 2019, jež byl přípravným závodem pro Tour, narazil ve vysoké rychlosti do zdi, byl převezen do nemocnice, kde mu diagnostikovali zlomenou pravou stehenní kost, pravý loket a několik zlomených žeber. Wout Poels, který ho v té době doprovázel, později uvedl, že Froomea upozorňoval, že příliš riskuje. Ten údajně v osudný moment pustil řidítka a poryv větru se mu opřel do předního kola.

V té chvíli jeho šťastná hvězda zhasla. V roce 2020, stále v dresu týmu Ineos, se k závodění vrátil, ale nezajel vůbec nic a následující rok přestoupil do Israel-Premier Tech. Od té doby to výsledkově nestálo za řeč. Jedinou výjimkou byla letošní 12. etapa Staré dámy, v níž na vrchol Alpe d´Huez dorazil na 3. místě 2 minuty za vítězným Pidcockem a víc jak minutu před hlavními favority závodu Pogačarem a Vingegaardem. 

12. etapa Tour a 3. místo na Alpe d´Huez

A právě tenhle za poslední léta ojedinělý výstřel blízko středu terče mu údajně vlil novou naději na to, že by mohl usilovat o páté vítězství při Tour de France a zařadit se po bok slavných borců, kteří to dokázali ve svých kariérách pětkrát, tedy Merckxe, Anquetila, Hinaulta a Induraina.

"Tohle byla první sezóna, kdy mě už netrápila moje havárie z roku 2019," řekl v Singapúru novinářům a zároveň naznačil, že si je vědom toho, že tento sen je ještě daleko. „Vím, že musím udělat další kroky, než se budu moci znovu soustředit na cíl, jako je klasifikace na Tour.  Musím se nejprve pokusit vyhrát alespoň několik menších cílů, jako jsou týdenní etapové závody.“

Jel i letošní Vueltu. Dokončil na 114. místě.

Podle něj bude realizace jeho snu záviset na kvalitě jeho přípravy. „Obzvláště důležité je mít nepřerušované období tréninku a závodů, aniž by vás brzdily nemoci a zranění. Pokud se mi to podaří, doufám, že se na tuto úroveň vrátím,“ řekl Froome

Letošní Tour, která mu údajně dala novou naději na návrat k výkonnosti, s kterou na Tour vítězil, nakonec musel opustit kvůli koronaviru. „Jsem astmatik a těžce mě to zasáhlo. Bylo to poprvé, co jsem to měl, ale zničilo to zbytek sezóny."

A dodal: „Vlastně mým hlavním cílem byla Vuelta. Tour jsem použil jako odrazový můstek. V přípravě na Tour a během Tour jsem měl pocit, že jsem opět na správné cestě.“