Dnes tak často k vidění obdobný scénář rovinatějších etap či jednorázovek - jimž v cestě nestojí kostky nebo prudké stojky, kdy se zpočátku odehraje boj o únik, pak se situace zklidní, aby se v závěrečných přibližně 50 km na špici srovnaly týmy, které na sjetí mají největší zájem, vše spočítáno v doprovodných autech s použitím i speciálních aplikací, únik je sjet včas v době, kdy je do cíle ještě tak akorát a přitom už není moc prostoru pro další únik, a pak boj o pozice sprinterů - je dost stereotypní.
I proto tolik pozornosti budí kontroverzní momenty, jako jsou pády, strkanice sprinterů před cílovou páskou, fyzické souboje rozvášněných soupeřů, střety cyklistů s šílenými diváky, jakož i sporné diskvalifikace nebo naopak promíjení sporných přestupků atd.
Tady jsou vybrané situace, které mají společné to, že byla (ne)uplatněna DSQ, resp. závod ovlivnily jiné okolnosti než pouhý výkon cyklistů:
López ztrestal neukázněného diváka
Před předposlední etapou Gira se zdálo, že karty jsou už dost přehledně rozdány a že se favorité budou v rámci možností šetřit na poslední etapu, kterou byla časovka. Přestože ona předposlední etapa byla prošpikována pěti vrchařskými prémiemi včetně závěrečného 6,5 km stoupání 1. kategorie. Lídr Astany se nacházel na 6. místě. Na pátého Mollemu ztrácel necelou půl minutu, ovšem na čtvrtého Landu 2:30. Bylo proto trochu překvapivé, když se borec Astany pustil do střemhlavého útoku v závěrečném stoupání.
Jenže tuhle jeho snahu přeťal nepozorný slovinský divák, který ho nechtěně srazil z kola. López nezapřel jihoamerický temperament a diváka propleskl. Do cíle dorazil až na 18. místě a místo zisku počítal ztráty. Sice udržel 6. pozici, ale na Mollemu hodně ztratil a naopak na záda se mu nalepil sedmý Majka.
Kontroverzní na případu je, že López nebyl ze závodu vyloučen. Nejspíš arbitři vzali v potaz všechny okolnosti této situace a měli pro jeho vzplanutí pochopení. A to bylo dobře, protože kolem cyklistů jedoucích na hraně svých možností se nepozorných nebo dokonce „idiotů“ pohybuje hodně a musí být hodně těžké z pozice cyklistů je ignorovat.
Martin a Rowe vyloučeni za strkanici
Tony Martin a Luke Rowe jsou mazáci a kapitáni a ti mají ambice řídit běh událostí. Při 17. etapě Tour de France si Jumbo včele s Martinem hlídalo pravou stranu balíku a chtělo tuto pozici kontrolovat. Jenže se jim do toho začal cpát Rowe. Martin ho tedy vybočením poslal do škarpy. Rowe si chvíli počkal a pak Martina lehce bacil. Ještě chvíli se kluci kočkovali a nejspíš si nevyměňovali sympatické komplimenty.
Hlavy vychladly, testosteron poklesl, ale nic to nezměnilo na verdiktu rozhodčích, kteří je ze závodu vyloučili. Oba týmy tak přišly o výrazné pomocníky lídrů svých týmů. Nic nepomohlo, že se oba kluci po závodě omlouvali, poplácávali jako nejlepší kamarádi, zlehčovali konflikt. Prostě „pozdě bycha honit“.
Zajímavé na tom je i to, že za obdobný incident byl o rok dříve v 15. etapě Tour vyloučen kolega Rowa Gianni Moscon.
Sénechal udeřil Walscheida
Při Sparkassen Munsterland Giro se šlo do spurtu a Florian Sénechal rozjížděl jako poslední muž svého kolegu Hodega, který nakonec skutečně zvítězil. Za Sunweb spurtoval Max Walscheid, ten však v posledních desítkách metrů přestal tlačit, protože usoudil, že už nemá šanci. Aniž by nějak vybočil ze směru jízdy, zavadil o jeho kolo Sénechal a společně s ještě jedním lehnul. Walscheid nakonec stačil protnout pásku na 5. místě.
Když však bezprostředně po závodě poskytoval rozhovor pro televizi, dostal ránu do helmy, která ho vylekala, ale hned nato provedl protiútok. Ukázalo se, že ho uhodil Sénechal, který ho vinil ze svého pádu. Několik kolegů v modrých dresech rychle Floriana odtáhlo a zabránilo mu v pokračování něčeho, čeho by pak zřejmě dost litoval.
Eekhoff diskvalifikován z pozice mistra světa
Nils Eekhoff měl při mistrovství světa U23 daleko před cílem defekt, a aby se vrátil tam, kde byl před tímto technickým problémem, využil závětří jednak vlastního doprovodného auta a pak samozřejmě i kolony aut za skupinou. Musel smazat více jak dvouminutové manko. To se mu podařilo, v závěrečných úsecích závodu byl velmi aktivní, dostal se do vedoucí sedmičlenné skupiny a ve sprintu byl nejsilnější. Úžasné emoce.
Jenže trvající nepříliš dlouho. Pak se dozvídá hodně opožděný verdikt rozhodčích, že byl diskvalifikován. Dostavila se další silná emoce, jenže otočená o 180 stupňů, plná slz zklamání a vzteku. Po tak těžkém závodě a potížích, které ho potkaly, hodně pochopitelné.
Eekhoff v současné době podniká právní kroky, které by měly potvrdit jeho světový titul.
Viviani přeřazen na poslední místo ve 3. etapě Gira
Viviani přijel na Giro jako velký favorit sprintů. Ve 2. etapě však podlehl Ackermannovi. O to víc byl motivován do etapy třetí. Pásku proťal na prvním místě, ovšem poté, co v závěrečných desítkách metrů nesprintoval rovně, ale vybočoval vlevo až tak, že natlačil k bariéře mladého Moschettiho z Treku a ten musel vyvěsit, aby zabránil pádu. Rozhodčí byli nekompromisní a Vivianiho přesunuli na konec početné skupiny. Viviani s rozhodnutím nesouhlasil, ale to bylo tak všechno, co mohl dělat.
Zajímavé je, že Gaviria, který se diskvalifikací Vivianiho posunul na první místo, vůbec neslavil a pro Vivianiho počínání při sprintu projevil pochopení. I mladík Moschetti bezprostředně po závodě si nestěžoval, naopak prohlásil něco ve smyslu, že takhle to prostě chodí. Gaviria jezdil ještě rok předtím s Vivianim v jednom týmu a jsou dobrými přáteli. A bažant Moschetti si sice mohl otevřít pusu, ale přijdou další spurty, další smluvní příležitosti, a tak je diplomatické přejít situaci s nadhledem.
Vivianiho tenhle verdikt nejspíš poznamenal natolik, že dojel ještě druhý v 8. etapě za Ewanem a v 10. za Démarem a pak už ho to přestalo bavit a do 12. etapy nenastoupil. Soustředil se na Tour, jenže ani tam žádnou díru do světa neudělal. Vyhrál etapu, ale jen jednu, a k tomu byl dvakrát druhý a jednou třetí.
Prostě Vivianiho sezóna čítá 11 prvenství, z toho 9 v kategorii WT a k tomu titul mistra Evropy, ale Grand Tour mu moc nevyšly. Není každý den posvícení. Teď ho čeká asi slušný plat v Cofidisu, ale jak to bude s jeho vítězstvími, na to jsme asi všichni zvědavi.
Roglič potrestán za tlačení divákem
Ve 20. etapě Gira a zase vyznamenaly bezmozky. To když pravděpodobně slovinští fanoušci, ve snaze podpořit v závěrečném stoupání svého miláčka Rogliče, se rozhodli jej dvakrát tlačit, co nejdéle jim síly vystačí. Pomohli až tak, že od rozhodčích vyfasoval zdánlivě symbolický 10 vteřinový trest, což po etapě zvýšilo jeho odstup od třetího Landy na 23 sekund.
Po závěrečné časovce se na třetí místo probojoval, ovšem o pouhých 8 vteřin. Takže oněch deset mohlo být dost důležitých. Že by se fanoušci chytli za hlavu a už nikdy? To dřív budou pečený holuby padat rovnou do huby.
A jak to, že vůbec trest dostal, když za to nemohl? Podle rozhodčích neudělal dost pro to, aby tomu zabránil. Přemýšlím, jak? Zrychlit? V kopci? Takže pěstí? Ovšem riskovat vyloučení ze závodu? Pak tedy domluvou? Co třeba zastavit, jako údajně kdysi Leo König, a vysvětlit jim, proč je to špatně? No, na výběr měl více možností. Je to tak?
Van Garderen šanován od poroty na Kalifornii
Druhou etapu Kolem Kalifornie vyhrál po famózním výkonu Kasper Asgreen (Deceuninck Quick Step) a uvisel mu jen Američan Van Garderen, který v Evropě nenaplnil naděje do něj vkládané, ovšem na domácí půdě se mu tradičně docela daří. Tenhle výkon ho vynesl do čela celkového pořadí, ovšem jen pár vteřin před Asgreenem.
Ve čtvrté etapě postihly Van Garderena, jedoucího v dresu vedoucího muže celkového pořadí, technické problémy a při sjíždění ztráty lehnul a zdaleka ne v 3 km ochranné zóně. Do cíle dorazil s téměř minutovou ztrátou. Jenže jury mu nakonec přidělila čas vítěze a ponechala mu vedení v závodě.
O ně stejně přišel v předposlední etapě při stoupání na pověstné Mount Baldy. Asgreen, byť není vrchařem, bojoval jako dánský lev a skončil za vítězným Pogačarem celkově na 3. místě.
Rozhodnutí sboru rozhodčích zvedlo ze židle především prostořekého Patricka Lefévera, který se nebojí přilévat olej do ohně: „To, co jsem viděl, nebylo normální. Je to proto, že je Američan? Nevím. Doufám, že ne.“
Rogličovi spadlo Tre Valli Varesine do klína
Jedna z tradičních říjnových italských jednorázovek se odehrává v kopcích kolem jezera Lago de Varese na samém severu při švýcarských hranicích. Závod měl vyhovovat jezdcům typu Rogliče, který také patřil k hlavním favoritům. Vždyť necelý měsíc předtím ovládl španělskou Vueltu a tři dny před Varese vyhrál jinou jednorázovku Giro dell´Emilia („chvíli“ před ním tam dojela v závodě žen třetí Nikola Nosková).
Jenže závod se pro Rogliče tentokrát nevyvíjel příznivě. Odjela totiž mimořádně silná skupina jezdců podobného typu: Nibali, Dan Martin, Valverde, Woods či Mollema a jejich náskok před závěrem závodu činil už zhruba 40 sekund, což Rogličovi dávalo jen minimální šanci na vítězství a on se s tím nejspíš již také smířil ve skupině pronásledovatelů.
Jenže čelní skupina v rychlosti přibližně 65 km/hod. na kruhovém objezdu zabočila špatně a chvíli jim trvalo, než si omyl uvědomili. Jejich šance ovšem byly definitivně fuč. Nibali zajel rovnou k týmovému busu, aniž by se obtěžoval projet přes cílovou čáru a ironicky pronesl, že se rozhodli dát si ještě jeden okruh dolů k jezeru.
Roglič z druhé skupiny důrazně zaútočil a vyhrál o tři vteřiny před druhým Viscontim a třetím Skujinšem.
Movistar vy(zne)užívá pádu lídra
Při 19. etapě Vuelty se zamíchal do pádu Roglič, jezdec v červeném dresu vedoucího závodníka, jakož i na v té době čtvrtém místě celkového pořadí López z Astany. A Movistar, pro nějž jde o nejprestižnější podnik sezóny a který měl v té době na 2. místě Valverdeho a na 3. Quintanu, pošle na samou špic na hadry potrhaného pelotonu domestiky a na větru rozjíždí maximální tempo, aby využil karambolu největších soupeřů.
Hodně lidí kolem jezdců Movistaru je evidentně v rozpacích. Vzadu se využívají hojně doprovodná auta, aby se lídři dostali zpátky na čelo. Nervózní situace trvá poměrně dlouho, a teprve zhruba 15 km před cílem světový šampion Valverde neochotně souhlasí s tím, že jeho tým přestane tlačit na pilu a umožní dojet do špice největším soupeřům.
Rozhodčí tentokrát přehlédnou, jak jezdci vzadu využívali doprovodná auta. Movistar argumentuje, že v předmětném úseku útok plánovali již před etapou a že tedy neporušili nepsané pravidlo, že na červeňáka (neologismus k „žluťák“) se v případě jeho technických potíží neútočí.
Jenže López si opět nebral servítky a v prvních okamžicích prohlásil: "Vždycky to dělají stejní hlupáci. Možná jednou vyhrajou závod, který zahájí přímým útokem. To jsou opravdu hloupé akce, které dělá tým mistra světa." Kolumbijec se později omluvil Valverdemu i Movistaru za svůj výbuch hněvu a prohlásil, že to řekl s „horkou hlavou“. Jenže měl nejspíš pravdu.
Dennis ve střetu s vlastním týmem
Tenhle profláknutý případ jen ve zkratce: Rohan Dennis opustil Tour de France v průběhu 12. etapy, den před časovkou, v které měl být favoritem číslo jedna. Údajně bez vysvětlení opustil nejen závod, ale i tým a odcestoval domů. Šuškalo se, že nebyl dlouhodobě spokojen s materiálem, který musel v týmu používat. To bylo 18. července.
Pak o něm dlouho nebylo ani vidu, ani slechu. Až se 25. září objevil na mistrovství světa a časovku ovládl o více jak minutu před druhým Evenpoelem, s viditelným zadostiučiněním za to, co musel prožít a jak vše vsadil na jednu kartu. I manželka plakala.
Nejspíš ale nikdo neplakal ve vedení týmu. Dennis jel sice časovku na neoznačeném bicyklu, ale bylo nabíledni, že jde o BMC, kde jezdil před přestupem do Bahrajnu. Následoval okamžitý vyhazov.
Dodnes není jasné, zda a kde bude Dennis jezdit. Mluvilo se o Ineosu, v poslední době se vyrojilo jméno Israel Cycling.
Sesuvy půdy a co by kdyby
Před 19. etapou Tour de France vedl stále překvapivě Alaphilippe před Bernalem o 1:30 min. Proto na Iseranu logicky zaútočil Kolumbijec a Francouz „konečně“ vypadal na konec ve žluťáku. Jenže po Iseranu následoval dlouhý sjezd, v němž je Alaphilippe mistrem nad mistry a pak ještě 7,5 km stoupání do cíle. Ve sjezdu z Iseranu docvakl Bernala Simon Yates a Alaphilippe se dal zase do práce, aby dojel skupinu pronásledovatelů.
Jenže v tom se začalo dít cosi, co zpočátku nebylo jasné ani divákům u televizorů, natož samotným cyklistům. Ředitel závodu zastavil cyklisty, a jak se brzy ukázalo, neměl na výběr. Sesuvy půdy přehradily plánovanou trasu a nebylo zbytí.
Závodníkům se načetly časy z Iseranu a Bernal se posunul do čela celkového pořadí. Kde už také zůstal. Takže se už nikdy nedozvíme, zda by Alaphilippe ubránil svého žluťáka. V každém případě první kolumbijský vítěz ovládl Tour v ročníku, na jehož konečné pořadí měly významný vliv klimatické podmínky.
