ATT Investments vyměnil oproti předešlému Circuit des Ardennes (2.2) čtyři lidi v sestavě, Elkov-Kasper se představí s dvěma novými tvářemi.
ATT ponechal Jakuba Otrubu a Michala Schurana, k nim přidal Dana Turka, Dominika Neumana, Bartosze Rudyka a Matthiase Schwarzbachera. V týmu Elkov-Kasper zůstali Lukáš Kubiš, Matěj Zahálka, Jakub Ťoupalík a Daniel Mráz, z Česka nově přicestovali Michael Boroš a Tomáš Obdržálek.
Oba etapáky se sice jedou ve Francii, ale v mnoha ohledech se od sebe liší. Ardeny se jely na severu Francie v blízkosti belgických hranic. Tour du Loir et Cher je závod okolo stejnojmenného departementu ležícího v centrální části Francie, jehož název je odvozen od řek Loir a Cher. Start i cíl etapáku je v hlavním městě tohoto departementu Blois. Cíl poslední etapy Arden a Blois dělí víc jak 400 km jižním směrem.
Zatímco Ardeny měly čtyři etapy s celkovou výměrou 643 km a s převýšením 6982 metrů, pak Loir et Cher má etap pět, při nichž cyklisté ujedou 777 kilometrů a nastoupají 4742 metrů.
Z letmého pohledu by se dalo usoudit, že tu budou vyhrávat sprinteři, ale realita je jiná. Sprinteři dostávají šance v některých etapách, ale relativně často se daří dojet před hlavní skupinou jednotlivcům či menším skupinám a celkovými vítězi se stávají především univerzálové klasikářského střihu.
Dokladovat by to měla i jména některých z těch, kteří se tu v posledních letech stavěli na stupně vítězů. V roce 2017 závod ovládl Alexander Kamp, dnes Tudor Pro Cycling, rok po něm Asbjorn Kragh Andersen, tehdy v týmu DSM, kde dnes dělá kouče, přičemž 3. místo obsadil Josef Černý. O rok později tu triumfoval Jan Bárta a po dvou letech pauzy ho napodobil Michael Kukrle, který je na startu v sestavě rakouského Felt-Felbermayr i letos.
Loni se hned v úvodní etapě zdařil únik čtveřice závodníků, kteří najeli na peloton víc jak minutu, a přestože další etapy skončily ve dvou případech hromadnou koncovkou a ve dvou dojezdem potrhaného pole, borci z úvodního úniku se podělili i o konečné stupně vítězů.
V obou francouzských etapácích se ale liší i konkurence. V Ardenách bylo deset devo týmů, v centrální části Francie jich startuje pět: Alpecin-Deceuninck, Intermarché-Wanty, Lotto Dstny, Soudal-Quick Step a Astana. S nimi kromě obou českých i dalších dvanáct kontinentálních týmů z Norska (Coop-Repsol), Dánska (ColoQuick), Nizozemska (VolkerWessels, Metec, Parkhotel Valkenburg), Rakouska (Vorarlberg, Felt-Felbermayr), Británie (Saint Piran), Německa (Lotto Kern-Haus), Lucemburska (Global 6), Austrálie (BridgeLane) a Estonska (Voltas-Tartu), také národní výběry Švédska a Německa a pak ještě čtyři domácí klubové celky. Čistě papírově je tu o malinko méně náročná konkurence, než se sešla v Ardenách.
Vypíchnout favority je velmi obtížné. Jednak brát v úvahu na začátku nové sezóny dlouhodobější výsledky je velmi ošidné, a jednak tady převažují kluci mezi 19. až 22. rokem, u nichž ani dlouhodobost nelze pořádně vysledovat. Pár jmen ale zmínit můžeme.
V týmu Alpecinu je to např. Simon Dehairs (22), jehož tým letos využíval víc v závodech prvního týmu včetně několika z úrovně ProTours, než v devo týmu. Je tu v norském Coop-Repsol opět André Drege (24), o němž jsme se letos zmiňovali v mnoha předešlých reportážích, protože jen letos už má na kontě šest vítězství. Velmi dobrou formu letos prokazuje člen týmu Felt-Felbermayr Miguel Heidemann (26), mj. celkově 10. v Ardenách, a v hromadných koncovkách by se měl hodně vpředu pohybovat jeho týmový kolega Patryk Stosz (29). Velmi dobrými výsledky se letos prezentuje také devo tým Astany, který už posbíral devět pódiových umístění včetně tří prvenství atd.
Český, slovenský i polský fanoušek bude nejspíš věřit a doufat, že i s ohledem na profil etap se dokáží v etapách, a v tom ještě lepším případě v celkovém pořadí prosadit co nejblíže nejvyššímu stupínku čeští cyklisté, resp. jezdci českých týmů, z nichž největší předpoklady se dávají tušit u Dominika Neumana, Lukáše Kubiše a Bartosze Rudyka.
