Zatímco v dlouhých únicích se odvážlivci bijou o etapová vítězství, daleko za nimi se v pelotonu šetří síly a léčí zranění. Lídrům na celkové pořadí není co vyčítat, každý má vlastní zájmy, svou taktiku a strategii. A nikdo nepotřeboval vyrážet do úniků, snad jen s výjimkou Thibauta Pinota ve zkrácené horské etapě, ale i jemu šlo především o etapu a favority na vítězství moc netrápil.

Vliv na pasivní druhý týden Gira neměla ani tak skladba trati, k útokům příležitosti byly, ačkoliv opravdu horská byla jen jedna etapa. Ale závodníci se v deštivých etapách rozhodli závodit opatrně. V nejtěžší etapě s cílem v Crans Montaně byla velká šance na vytvoření větších rozdílů, jenže závodníci si odhlasovali zkrácení etapy, kterou favorité poté v klidu objeli.

Velmi negativní důsledky na vývoj závodu mělo odstoupení Remca Evenepoela, který jako jediný měl aspoň nějaký náskok a kdyby v závodě zůstal, nejspíš by na něj soupeři něco vyzkoušeli. Kdyby Evenepoel neonemocněl, jeho náskok by po druhé časovce byl nejspíš o dost vyšší, takže soupeři by se museli snažit. Kdyby... Ale mistr světa nebyl jediný se zdravotními potížemi. Odstoupení zraněného Taa Geoghegana Harta svázalo Ineosu ruce. Angličan mohl útočit, zatímco Geraint Thomas by si hlídal soupeře. Tato taktika by však byla použitelná zejména ve třetím týdnu. 

Primož Roglič obvykle nemá s aktivním pojetí cyklistiky žádný problém a rád sbírá etapová vítězství i v klasikářských etapách a díky tomu i bonusové sekundy v cíli. Na Giru se to zatím neděje, Jumbo-Visma se nesnaží uprchlíky stahovat, protože Roglič v 11. etapě poměrně tvrdě spadl, mluví se o pár stezích na boku a tak celý druhý týden využil k regeneraci. Ve třetím týdnu se toho nejvíc čeká právě od něj. Má stále kompletní tým, ačkoliv je to sestava plná kompromisů, kvůli nahrazování nemocných závodníků. Přesto má Jumbo v závodě o dva jezdce víc než Ineos a to by se mělo projevit.

Joao Almeida je třetím z velkých favoritů a před záverečnými šesti etapami má minimální ztrátu 22 sekund. Navíc v týmu UAE Emirates panuje dobrá nálada po dvou etapových vítězstvích. Almeida je obecně vzato pasivní typ závodníka, což je dáno především tím, že se v horách srovnává s o něco lepšími vrchaři a logicky musí volit vlastní tempo a dotahování útoků. Portugalec se určitě pokusí Giro vyhrát, ale i umístění na pódiu pro něj bude úspěch.

Damiano Caruso už na pódiu Gira jednou stál a druhou návštěvu by určitě neodmítl. Pětatřicetiletý Ital se umí připravit na vrchol sezóny, v roce 2021 podával nejlepší výkony až ve třetím týdnu a dokonce vyhrál poslední horskou etapu. V celkovém pořadí sice ztrácí 1:28 na Thomase, což je v porovnání s Rogličem a Almeidou hodně, ale nebylo by zas tak velkým překvapením, kdyby celé Giro nakonec vyhrál. Zejména pokud Roglič není stoprocentní. Caruso není favoritem číslo 1, ale pozor si na něj musí dávat všichni.  

Ostatní jezdci v první desítce na celkové vítězství reálně nejedou. Andreas Leknessund, Lennard Kämna a Eddie Dunbar jsou rádi, že jsou v Top 10, kdyby tam i skončili, bylo by to jejich první umístění tak vysoko. Všichni tři totiž zkouší celkové pořadí na Grand Tour poprvé v kariéře. Thymen Arensman a Laurens De Plus mají své úkoly, jejich umístění není důležité, budou totiž pomáhat Thomasovi. Zajímavější jsou proto Thibaut Pinot a Hugh Carthy, kteří by se v největších horách měli pořádně rozzávodit. Francouz ztrácí 3:15 a Angličan 3:18, nejsou daleko a mohou poskočit o spoustu mít. 

První šance přijde na Monte Bondone 

Nasadit dlouhou a těžkou horskou etapu po druhém volném dnu je od pořadatelé trochu škodolibé. Spoustě cyklistům nebude po dvou týdnech závodění tělo pracovat podle představ a hlavně pro sprintery to bude boj o přežití. Naštěstí pro ně je úvodních 64 kilometrů po rovině a časový limit snad stihnou. Následuje pět vrchařských prémií, v úniku se bude bojovat o modrý dres, který sice drží Davide Bais, ale bude mít dost dobrou vrchařskou formu, aby uhlídal útoky Bena Healyho a Einera Rubia? Pro Pinota je vrchařská soutěž na druhé koleji a těžko říct, zda mu soupeři dovolí vyrazit do dlouhého úniku.

Dojezd do Monte Bondone je ze stoupání v 16. etapě nejtěžší. Zejména úsek mezi 12. a 19. kilometrem výjezdu, který se dlouho pohybuje okolo 10 % a maximem je dokonce 15 %. Celá hora měří 21,4 km a v průměru má 6,7 %. 

203 kilometry dlouhá etapa je jednou ze dvou nejtěžších v celém letošním ročníku, tak kdy jindy by se měl rozhořet boj mezi favority? Nejspíš k tomu dojde až v cílovém stoupání, ale po dvou týdnech bez akce to bude požehnání.