Emile, venku zima. Silničáři ve Španělsku. Cyklokrosaři však musí trénovat doma. Jak to vypadalo dneska?
Ráno 30 minut na lačno běh. Během dne 3 hodinový trénink na silnici, ale na hladkých cyklokrosových gumách. Měl jsem na dvě hodiny parťáka, Lubomíra Petruše, který mě překvapil, jak je na tom výkonnostně dobře. Jel jsem hodně v kopcích, natočil jsem zhruba 1.500 výškových metrů. Takže teď večer relaxuju.
A zítra zase na cesty. Jak k tomu přijdeš?
Už vloni mě zvali do Japonska opakovaně, ale vyslyšel jsem jejich pozvání až letos. Čeká mě 24 hodinové cestování. Ale už jsem docela zvyklý. Přiletím ve čtvrtek, dám lehké vyjetí. V pátek trénink a v sobotu a neděli dvě C2.
Letíš s Emiráty v business class (úsměv)?
To bych se pořádně prohnul. Takže normální klasika.
Předpokládám, že nasazuješ alespoň kompresky.
Ty se mi osvědčují. Když jsem poprvé letěl do Číny, tak jsem je neměl, nohy jak konve a tři dny se z toho dostával. Ony opuchnou trošku i tak, ale díky kompreskám opadnou docela rychle. V průběhu letu se každé tak dvě hodiny po dobu zhruba 30 minut procházím. Posledně nebylo letadlo plné, takže se dá i lehnout napříč sedačkám. Prostě naučil jsem se to přežít.
V economy class to nebývá vždy idyla. Chrchlající cestující, křičící děti ve věku do dvou let.
To bývá opravdu potíž. Už tři dny předem navýším v rámci prevence přísun vitamínů a ovoce. Pokud bych měl smůlu a někde v mé blízkosti by seděl kašlající člověk, musel bych to řešit improvizovaně na místě.
Bereš s sebou zase mecenáše?
Ten by jel, ovšem musí obchodně do Itálie. Ale beru mechanika, který mi pomáhá už roky a tenhle týdenní „výlet“ je pro něj také odměnou za práci, kterou pro mě dělá.
Chápu, že v rámci PR chválíš svůj nový rám.
Věř nevěř, jsem maximálně spokojený. Tak tvrdý rám jsem snad ještě nejezdil. Výplety mám ale už dva roky, ty nejsou nové. A osvědčují se.
Po posledním Japonsku jsi cestoval na závody do Francie.
Samozřejmě dlouhý let z Japonska a pak 2 tisíce kilometrů v autě se na výkonu podepsalo. Ale už teď o víkendu v Rakousku jsem se cítil dost dobře.
A právě tady ses letos už poněkolikáté utkal s Braamem Merlierem.
Nedělní C2 byla rovinatější, hodně točivá. Takže jsme se dlouho pohybovali vepředu v pětičlenné skupině a ke konci si dost nastupovali. Teprve v závěrečném okruhu jsme poodjeli s Merlierem. Já už měl vyhlédnuté místo, kde mu nastoupím, ale asi 200 metrů před tím v krátkém výjezdu vycvakl tretru z pedálu, já musel za ním zastavit, tím získal asi 10 metrů a v situaci, kdy jedeš naprostou hranu, už nebyl prostor to změnit. Jestli to byla taktická záležitost nebo technická chyba, samozřejmě nevím.
Doma tě moc nevidíme. Na závody jezdíš podle vlastního výběru nebo na pozvánky?
Vždycky na pozvánky. Musím zohledňovat finanční stránku. Pro lepší orientaci. Například na světový pohár máš náklady kolem 20 tisíc. Za umístění mezi 30.-40. místem vezmeš 300 euro. Nikdo ti doma nepřispěje. Takže pokud nejsi profesionál placený týmem – a u nás je spočítáš skoro na prstech jedné ruky - tak se ti to vůbec nevyplatí. V menší míře ve srovnání s Belgií to platí i například pro sérii EKZ ve Švýcarsku. Tuhle stránku musí zohledňovat i další čeští závodníci.
Už jsi mi vysvětloval, jak to je se zaplacením krosařů v cizině. Možná prostor to připomenout.
Ano, v zahraničí zaplatí nejprve nejlepší domácí jezdce a k nim pak zahraniční závodníky. U nás je to jinak. Zaplatí se cizinci a pro domácí nic. Otázkou je, zda český divák chodí přednostně na cizince nebo domácí závodníky. A taky to je důvod, proč doma moc nezávodím.
Takže tě už do mistráku doma neuvidíme?
Po Japonsku jedu kolem Vánoc Švýcarsko a za týden potom Lucembursko.
A pak už mistrák. Forma graduje?
Teď se cítím dobře. Takže zatím jde všechno podle plánu.
