Etoile de Bessèges, neboli Hvězda Bességes, nese pojmenování po malém francouzském městečku, ležícím zhruba 100 km severně od Středozemního moře nad Montpellierem nedaleko od 40 tisícového Alés, na pomezí údolí řeky Rhóny a pohoří dosahující do výšky 1.600 metrů nad mořem.

Jelikož jde o francouzský závod, bude na startu nejvíc domácích, rovná padesátka, což je víc jak třetina startujících. A byli to také Fracouzi, kteří závod v minulosti nejčastěji vyhrávali. V posledních třech letech to byli postupně Calmejane (Total), Gallopin (AG2R) a Laporte (Cofidis).

Ze jmenovaných Francouzů bude letos na startu pouze Lilian Calmejane, Groupama-FDJ povede Valentin Madouas, loni 8., AG2R Piere Latour a Cofidis Nicolas Edet. Všichni jmenovaní směřují své úsilí k Tour de France, Calmejane a Latour mají být lídry svých týmů a Madouas významným pomocníkem Pinota.

Kromě tří jmenovaných domácích World Tour týmů stanou na startu 4 další. Nejlépe postaveným etapovým jezdcem EF Pro Cycling je Simon Clarke (mj. 2. na Amstelu 2019), nominováni jsou ale i skvělí klasikáři Alberto Bettiol (vítěz Flander 2019) a Sebastian Langeveld, loni 7. (mj. 10. z Roubaix 2019). Trek nominoval Mattea Moschettiho, vítěze dvou závodu z letošní Mallorcy. Vypadá to, že CCC bude nejvíc sázet na Jakuba Mareczka, kterému se daří prosazovat téměř výhradně na závodech nižší kategorie, což o tomto závodu platí, jelikož jde o závod 2.1, tzn. třetí úrovně. A NTT sem přesouvá téměř totožnou sestavu z GP Marseillaise, tj. především Boason Hagena a Valgrena.

V osmi ProTour týmech patří k nejzajímavějším jménům Diego Rosa coby lídr Arkéa-Samsic, Xandro Meurisse z Circus-Wanty, Scott Thwaites z Alpecin-Fenix a někteří další. Z loňské první desítky je na startu ještě 3. Jimmy Janssens (Alpecin) a 10. Eliot Liataert (Wallonie).

První dvě etapy jsou rovinaté, v samém závěru okořeněny krátkými stojkami, třetí je zvlněná, ale závěrečných 13 km je spíše ve sjezdu z posledního 1,5 km kopce. Předposlední dějství má však velmi obtížný závěr v podobě více jak 4 km stoupání, a proto bude s největší pravděpodobností - společně s následnou 5. etapou, kterou je  11 km časovka, jež se navíc v posledních 2 km do cíle citelně zvedá - rozhodující pro konečné pořadí.

V roce 1996 závod vyhrál Ján Svorada a o 5 let později dokončil na 3. místě.

Jayco Herald Sun Tour je také závod 3. kategorie. A jelikož se jede v Austrálii, bude na startu nejvíc Australanů, taktéž rovná padesátka.

První a poslední etapy jsou rovinaté. Třetí je zvlněná, ale posledních 13 km je spíše ze sjezdu. Takže o konečném pořadí s největší pravděpodobností rozhodnou 2. a 4. etapa. Obě končí pořádnými kopci: druhá 19 km s průměrem 5,5%, a čtvrtá 15 km a 6,1% - a to předchází dvakrát 11 km za 3,4%.

Podle skladby etap vypadá i nominace. Budou tu však pouze 4 World Tour týmy a zbytek kontinentální. Mitchelton-Scott povede největší favorit závodu Simon Yates a na spurty budou mít Kadena Grovese. Z EF by si v kopcích měl vést nejlépe Neilson Powless a ve sprintech Moreno Hofland. V Sunwebu mají na celkové pořadí Jai Hindleyho a na spurty Alberto Daineseho. A konečně Israel do kopců především Jamese Piccoliho, na závěry rovinatých etap Mihkela Raima.

Z posledních 10 ročníků ovládli 6 domácí jezdci. Ovšem mezi vítězi najdeme i jména Bradley Wigginse, Chrise Frooma či Estebana Chavese. Loni vyhrál Dylan Van Baarle, ale Ineos tu letos není.

Česká stopa? 1998 - 3. Jaroslav Bílek, 1999 - 2. Tomáš Konečný, 3. Jan Hruška. To byli časy ZVVZ a Jiřího Ženíška.