Filippo Pozzato se o svém konci v sedle závodního kola svěřil deníku Gazzetta dello Sport. Definitivně se rozhodl v předvečer závodu Bretagne Classic v Plouay. Zde zvítězil v roce 2013 a byl to jeho poslední velký triumf, vlastně to bylo jeho úplně poslední vítězství. Ve 37 letech stihl objet celkem 19 profesionálních sezón. Začal už v roce 2000 v dresu legendárního celku Mapei a postupně prošel dalšími slavnými celky nedávné minulosti: Fassa Bortolo, Quick-Step, Liquigas, Katusha, Farnese Vini, Lampre a Wilier.
"Rád bych pokračoval ve své dvacáté sezóně, ale jenom na nejvyšší úrovni. Abyste předvedli vše co ve vás je, musíte mít velkou motivaci. Závodil jsem letos v Číně, Koreji a Maroku byla to pěkná zkušenost, ale jako závodník po tom netoužím," řekl v rozhovoru. Pozzato tak bude vzpomínán jako obrovský talent, který ale nikdy naplno nevyužil.
V roce 1998 byl druhý na juniorském Mistrovství světa za Markem Scanlonem a třetí v časovce za vítězným Fabianem Cancellarou. Se Švýcarem se setkal v dresu týmu Mapei, kam přestoupil rovnou z juniorů. Italský celek byl tehdy jednoznačně největším týmem světa a potkali se zde největší talenti, kromě Pozzata a Cancellary také Michael Rogers, Bernhard Eisel, Patrik Sinkewitz a další. V současnosti stále závodí už jen dva závodníci z původní sestavy Mapei, Belgičan Stijn Devolder (Corendon - Circus) a Rakušan Eisel (Dimension Data).
Právě rychlý vstup k profesionálům stojí podle Pozzata za nevyužitím celého jeho potenciálu: "Paradoxně bylo mým problémem to, že jsem začal v nejsilnějším a nejlepším týmu světa. Zvykl jsem si na to. Když tým Mapei skončil, už jsem nikdy nenašel tak dobře fungující prostředí. I když si myslím, že jsem jezdil za dobré týmy. Kdyby Squinziho tým pokračoval, byla by moje kariéra odlišná."
Pozzato přesto posbíral mnoho velkých úspěchů. Ten největší je už přes dvanáct let starý. V roce 2006 ve finiši monumentální kalsiky Milán - Sanremo zaskočil sprintery a pozdním nástupem si dojel pro vítězství. Jezdil tehdy v týmu Quick-Step Patricka Lefevera a už měl za sebou angažmá v mapei a Fassa Bortolo a na kontě vítězství v etapě Tour de France z roku 2004, vítězství na HEW Cyclassics v Hamburku (2005) a na Tirreno - Adriatico (2003) a dvakrát Trofeo Laigueglia (2003 a 2004), ale musel z belgické sestavy odejít, protože na kostkových klasikách neměl možnost vítězit. Na Kolem Flander 2006 musel pracovat pro mistra světa Toma Boonena, ačkoliv cítil životní formu.
Kvůli možnosti jezdit na vlastní výsledky na severských klasikách snížil své finanční nároky a přestoupil do domácího týmu Liquigas. A vítězil i zde, opět vyhrál etapu Tour de France, na jaře vyhrál Omloop Het Volk a v roce 2008 skončil druhý na Sanremu, ale touhu po vítězství na Kolem Flander a Paříž - Roubaix neukojil.
V roce 2009 v dresu týmu Katusha skončil druhý na Paříž - Roubaix za suverénním Tomem Boonenem. Blízko byl i v roce 2012 na Kolem Falnder, ale opět byl lepší Tom Boonen. Největší formu měl v době, kdy klasikám vládli Boonen a Cancellara, proto není jeho seznam velých vítězství delší. Dokázal vyhrát 33 závodů, včetně E3 Harelbeke, italského šampionátu, etapy na Giro d´Italia, několika italských klasik a GP Plouay.
Kariéru končí s 51 starty na monumentálních klasikách, což je stejný počet, jaký absolvoval třeba Eddy Merckx. Patnáctkrát jel Milán - Sanremo, čtrnáctkrát Kolem Flander, jedenáctkrát Paříž - Roubaix, osmkrát Kolem Lombardie a třikrát Lutych - Bastogne - Lutych. Nastoupil do šestnácti třítýdenních závodů, vyhrál tři etapy a v roce 2008 oblékl dres lídra španělské Vuelty.
V letošním roce bylo zřejmé, že závodění už ho příliš nebaví. Jeho tým Wilier - Selle Italia nebyl pozván na velké klasiky a Pozzato dojížděl pravidelně v hloubi startovního pole. Také na Czech Cycling Tour na něm bylo na první pohled zřejmé, že by byl radši doma v Monte Carlu. Zde nejen bydlí, ale také vlastní salón s luxusními auty a po konci kariéry by měl v cyklistice částečně pokračovat jako poradce mladých cyklistů v týmu Beltrami - Tsa.
Právě práce s mladými závodníky ho lákala už delší dobu. Před nedávnem uvažoval o založení vlastního juniorského celku, případně dokonce profesionálního týmu. Z těchto plánů zatím sešlo, uvidíme, jaké budou jeho kroky v budoucnu.
Podívejte se na výběr fotografií z kariéry Filippa Pozzata:
Foto Sirotti
