V čem konkrétně se začaly rozcházet vaše představy?
Cítil jsem rozdílný náhled na priority oddílu. Já se vždycky snažil razit cestu, že základem je silnice a z kvalitního závodního programu na silnici jsme schopni zajet i vrcholné akce na dráze. Z mého pohledu je to správná vize, řada elitních silničářů to tak dělá a jsou schopní získávat medaile i na dráze. I my jsme byli schopni dosáhnout na dráze dobrých výsledků a mě to utvrzovalo v tom, že naše cesta je správná.
Ale všichni to tak zřejmě neviděli.
Od vedení jsem cítil, že by to chtěli otočit a více směřovat k dráze. Já se s touto vizí ztotožnit nedokázal, proto došlo k dohodě o ukončení spolupráce. Když tam není stoprocentní shoda, nemůže to fungovat. V rámci trenérů nebyl sebemenší problém, můj kolega Víťa Prudek, který měl na starosti juniory a kadety, se s tím ztotožňoval a táhli jsme za jeden provaz.
Jaká byla vaše filozofie?
Vždycky jsem to bral tak, že si vychováme nějaké šikovné závodníky v mládeži, necháme je rok dva pokračovat v U23 a když na to budou mít, odejdou za lepším. Tak to prostě je. Favorit určitě není tým, který si může dovolit držet dobré závodníky dlouhodobě, na to nemá prostředky. Prvním a druhým rokem v U23 jsme jim byli schopni zajistit odpovídající program, ale pak se potřebovali posunout. V tom jsem byl ve shodě i s předsedou oddílu panem Havránkem.
Jak hodnotíte těch 12 let ve Favoritu?
Když se člověk podívá na lidi, kteří mu prošli rukama, tak řada z nich jsou dnes velká jména: Schlegel, Turek, Kukrle, Neuman… Velké předpoklady má Telecký, který podepsal do Elkov Kasper. Pro mě je největší radost, když se někdo takový povede vychovat. Jsem typ trenéra, který se z kluků vždy snažil dostat maximum a když se dokázali posunout výš, byla to pro mě největší odměna. A měl by to tak cítit i oddíl, protože ti nejlepší dospějí do stadia, kdy už jim Favorit nemá co nabídnout a musí jít dál.
Jaké výsledky vám udělaly největší radost?
Asi bych nerad vyzdvihoval jen pár výsledků. Za 12 let se v týmu prostřídala spousta závodníků. Vždycky jsme si zakládali na dobré komunikaci. Snažil jsem se, aby ti kluci byli pokaždé jedna parta, což se dařilo. Na všechny ty týmy vzpomínám rád, třeba na partu Kolem Hampla, Sekaniny, Turka, Kmínka a Voltra. Závodníci Favoritu dosáhli za tu dobu řady velmi dobrých výsledků a všech si vážím, protože za tím byla spousta práce. Rád bych touto cestou všem, se kterými jsem za těch 12 let působil, poděkoval. Nejen závodníkům, ale i trenérům, mechanikům nebo masérům. Samozřejmě moje díky patří i partnerům.
Co vás čeká dál?
Prožil jsem ve Favoritu kus svého trenérského života a velice rád na to období budu vzpomínat. Věřím, že mě to posunulo výš a rozhodl jsem se přijmout novou výzvu. U cyklistiky zůstávám, jen se přesouvám trenérsky do Prahy.
