Na Sanremu byl vyvoleným závodníkem svého týmu Ineos Grenadiers a po útoku Tadeje Pogačara to byl právě on, kdo dokázal nejrychleji zareagovat. Pogačara nenechal odjet ani o centimetr a v rychlém výjezdu na Poggio se udržel v elitní skupině s Mathieu van der Poelem, Woutem van Aertem a právě Pogačarem. Nedokázal odpovědět na drtivý útok Van der Poela, ale překvapil vítězstvím ve spurtu o druhé místo. Po 300 kilometrů dlouhém závodě měl stále dost sil a porazil papírově rychlejší soupeře.
„Je to pro mě povzbuzení,“ říká skromně pro deník Gazzetta dello Sport. „Poprvé si mě Ineos vybral jako lídra týmu a to mě motivovalo. Před závodem jsem byl nervózní, ale být lídrem týmu mě také inspirovalo, uvědomil jsem si, že mám nějaký talent. Zdálo se, že si to myslí i moji týmoví kolegové, kteří pro mě v závodě odvedli neuvěřitelnou práci.“
„Mohu jen poděkovat sportovnímu řediteli Matteovi Tosattovi, že mě chtěl mít v týmu na Milán-San Remo. Původně to nebylo v plánu, ale stalo se a jsem rád. Teď si více uvědomuji své schopnosti. Víc si věřím. Jako jezdec se stále vyvíjím, ale s každou sezónou se zlepšuji. Příští rok se na Milán-San Remo vrátím a zkusím to znovu. Teď se chci dostat na pódium ještě o stupínek výš.“
„Do Belgie pojedeme s velkým sebevědomím,“ dodal Tosatto a naznačil, že i na kostkách bude Ganna jedním z lídrů. Letošní Sanremo bylo prvním úspěchem na monumentální klasice v jeho kariéře, dřív žádné velké výsledky nedělal a to ani na kostkách. Ale podle Daria Cioniho, jeho trenéra, Ganna přizpůsobil přípravu, aby byl v dlouhých jednorázových závodech lepší. Dříve mu chyběla vytrvalost do poslední hodiny závodu a schopnost útočit ve finále závodů. Proto se věnoval intenzitám na konci dlouhých tréninků a už na Sanremu to přineslo jednoznačný výsledek.
Podle Cioniho se tomuto tréninku věnuje už druhou sezónu, jenže loňské jaro zkazila nemoc. Ganna onemocněl poslední den etapového závodu Tirreno-Adriatico a na Sanremu a Paříž-Roubaix nebyl v ideální kondici. Právě Roubaix bude vrcholem jeho jarní sezóny, Kolem Flander nejspíš vynechá, ačkoliv zcela jisté to zatím není. Rovinatá francouzská klasika mu vyhovuje více. Krátká a strmá stoupání ve Flandrech pro něj nejsou ideální, přesto by si je měl vyzkoušet na E3 Classic, Gent-Wevelgem a Dwars door Vlaanderen.
„Jeho hlavním cílem je Paříž-Roubaix," vysvětlil Cioni. „A my se obáváme, že pokud po E3, Wevelgemu a Waregemu pojede ještě Flandry, mohl by být v té době už za zenitem. V plánu je, že po Dwars door Vlaanderen odlétá do Švýcarska, aby se připravil na Paříž-Roubaix. Pokud však bude mít pocit, že v pátek a v neděli dokáže na kostkách držet krok s těmi nejlepšími, nenechá si "De Ronde" ujít. V neděli večer se rozhodneme."
Na Roubaix startoval třikrát a jeho nejlepším výsledkem je 35. místo, což nezní moc nadějně, jenže také patří k vítězům Paříž-Roubaix Espoirs, třiadvacítkové verze slavného závodu. V roce 2016 vyhrál 183 kilometry dlouhý závod v sólovém úniku, s náskokem 49 sekund před skupinou soupeřů. Talent pro pavé tedy rozhodně má.
