Zahraniční starty závodů Grand Tour nejsou žádnou novinkou, ale start Gira až v Izraeli upoutal přece jen více pozornosti. A nešlo jen o geografickou vzdálenost, nedávný začátek Gira v Irsku byl také hodně daleký, ale především o bezpečnost, zájem fanoušků a traťové možnosti. 

Izrael a především Jeruzalém je odjakživa místem konfliktu, ale s bezpečností nebyl žádný problém. To není překvapivé vzhledem ke kvalitě izraelských ozbrojených složek. Závody byly uspořádány bez jakýchkoliv problémů. 

Překvapil velký zájem místních lidí o Giro. Cyklistika v Izraeli nemá zrovna bohatou tradici, populární jsou tu jiné sporty, letos poprvé jedou dva izraelští cyklisté nějaký třítýdenní závod. Ale Giro je především velkou zábavnou akcí a bylo součástí oslav 70 let od založení státu Izrael. A tak byla spousta diváků v Jeruzalémě na časovce, na startech i v cílových městech. A diváci byli vidět i na trati, ačkoliv v poušti je asi nikdo nečekal. 

Izraelci měli o závod zájem, to je velký rozdíl oproti Arabům, které náš sport vůbec nezajímá. Ve Spojených arabských emirátech a dalších zemích se jezdí profesionální závody už dlouho a fanoušky jsme tam vlastně nikdy neviděli. Ani na Světovém šampionátu v Kataru. 

Například Romanovi Kreuzigerovi se začátek Gira líbil: ,,Překvapilo mě, kolik lidí bylo u trati. Žilo to tu a také kvalita silnic byla vysoká. Až na to, že opravdu hodně kloužou, ale jsou bez děr a celkově se tu závodilo velmi dobře. Dovedu si představit, že by tady v budoucnu byl nějaký jarní etapový závod, protože jsou tu kopce i roviny a mohlo by to být zajímavé." 

Kopce i roviny v Izraeli mají, ale pro Giro si pořadatelé vybrali jen roviny. Na výběr trati nepochybně mají vliv i italští pořadatelé a ti určitě nechtěli příliš náročnou trasu, přesto by se možná daly najít zajímavější cesty. Časovka v Jeruzalémě byla zajímavá, ale rovinaté etapy do Tel Avivu a Ejlatu rozhodně ne. Závodění na dálnicích v poušti prostě nikdy zajímavé nebude (pokud nefouká a nevytváří se terezíny). Zejména nedělní etapa byla opravdu uspávací, v sobotu trochu akce přinesla snaha týmu BMC vyhrát rychlostní prémii a dostat Rohana Dennise do růžového dresu. 

V neděli foukalo a mohlo se něco dít, ale žádný tým ve skutečnosti nechtěl pravý terezín rozjet a skončilo to spurtem. Ze pohledu závodů to bude v Itálii určitě zajímavější. 

A jak se komu dařilo v Izraeli? Růžový dres si do letadla směr Sicílie přibalil Rohan Dennis. Australan byl zklamaný po časovce, kterou prohrál s Tomem Dumoulinem o dvě sekundy. Ale nevzdal se a druhý den za velkého přispění svého týmu získal prémiové sekundy a posunul se do čela. Tím zkompletoval svou sbírku dresů, protože už byl lídrem i na Vueltě a Tour de France. A to je stále velmi výjimečný úspěch, Dennis je teprve 23. závodníkem v historii. 

Tom Dumoulin se sice po druhé etapě tvářil, že mu ztráta růžového dresu vadí, ale bylo mu to docela jedno a navíc ušetřil síly svého týmu, který nemusel v neděli pracovat. Dumoulin si z Izraele do Itálie přiveze příjemný náskok na všechny své hlavní soupeře. 20 sekund na Simona Yatese, 27 sekund na Domenica Pozzoviva, 33 sekundy na Thibauta Pinota, 37 sekund na Chrise Frooma a 50 sekund na Fabia Arua. 

Nikdo z favoritů na celkové pořadí neztratil mnoho času, všichni mohou i nadále usilovat o úspěch a to je velmi pozitivní před dalšími etapami. 

Rovinaté etapy dopadly přesně podle předpokladů. Hromadnými dojezdy a vítězstvími Elii Vivianiho. Italský sprinter byl klidný a soustředěný, takže i neporazitelný, protože opravdu vážného soupeře nemá. Ve druhé etapě přesně vystihl moment nástupu Jakuba Mareczka a z jeho závětří vyrazil k vítězství. Také ve třetí etapě si těsně před spurtem musel poradit sám, vyvezl se za Samem Bennettem, který se sice snažil Vivianiho zavřít, ale ten se nenechal, udělal si tělem místo a opět suverénně vyhrál. 

Ztrojnásobil tak svůj počet vítězství na Giru, protože doposud vyhrál jen jednu etapu v roce 2015. Vivianimu se přestup do Quick-Stepu ohromně vyplácí. Ve Sky by nikdy takovou příležitost nedostal. 

Viviani vévodí také bodovací soutěži. Modrý dres nejlepšího vrchaře nosí Enrico Barbin z prokontinentální sestavy Bardiani CSF a bílý dres si užívá Max Schachmann z Quick-Stepu. Zatímco Viviani vede s velkým náskokem, ve vrchařské soutěži v klasifikaci do 25 let jsou rozdíly malé. 

Závodníci a ostatní účastníci Gira se v pondělí přesouvají na Sicílii. Zde se v úterý pojede už docela nebezpečná etapa z Catanie do Caltagirone a ta už hromadným dojezdem pravděpodobně neskončí. Na trati nejsou žádné velké kopce, profil spíše připomíná ardenské klasiky. A klasikářským soubojem etapa by měla etapa vrcholit. Nebo letos poprvé uspěje únik? 

Foto Sirotti