Etapa dlouhá 143 km se odehrávala na pěti okruzích v urbanisticky velmi moderní městské prefektuře Nan-ning, čítající 7 milionů obyvatel, z nichž jen pár se přišlo podívat na cyklisty, kteří se ve značném vedru pohybovali větší část okruhu po místních autostrádách. Zpestření přinášel 1,6 km dlouhý kopec s průměrným sklonem 5,7%, který naštěstí zdolávali v místním bohatě zalesněném parku. Na něm se také odehrálo vše podstatné.
Zpočátku etapy odjela opět tříčlenná skupina ve složení Van Goethem (Lotto Soudal), Dlamini (Dimension Data) a Mosca (Trek). Peloton a speciálně lidi z Mitchelton Scott je měli pěkně pod kontrolou a poskytli jim jen tolik, kolik bylo pro všechny přijatelné. V posledních 50 km se bezprostředně za špicí pohybovala Astana naskládaná téměř v plném počtu a důvod tohoto počínání se ukázal v předposledním kopci. Astana za to vzala, těsně pod vrcholem dojela rozpadající se vedoucí trio a proťala pásku vrchařské prémie na první pozici. Žádné body jí to však nepřineslo, protože hodnocen byl vždy lichý průjezd. Astana v aktivitě pokračovala i ve sjezdu a na následující rovině. Speciálně Kudus tady před zítřkem trochu nepochopitelně plýtval energií, ale bez jakéhokoli efektu, protože nikdo jiný jim nepomohl. To byl také důvod, proč se původně aktivitou Astany rozdělená hlavní skupina zase sjela do jednoho celku.
Vysoké standardní tempo pelotonu vedeného domestiky Mitchelton Scott, které dokumentovala dlouze natažená špice, se před nájezdem do naposledy absolvovaného kopce změnilo v maximální nasazení řady týmů, které měly ambice z této poslední dnešní příležitosti něco vytěžit. Odspodu byly hodně vidět dresy Lotto Soudal, které vystřídal Wanty Gobert, jemuž to nakonec přineslo body za vítězství na vrchařské prémii pro Guillaume Martina, který o ně v dresu nejlepšího vrchaře dost stál. Zhruba v polovině kopce se podařilo prodrat dopředu Petru Vakočovi, poodjet z pelotonu a pod vrcholem téměř dojet Martina. Ve svém úsilí Petr pokračoval i ve sjezdu a chvíli i po rovině, než byl dojet dalšími jezdci, kteří odmítali střídat. Proto nastoupil Petrův kolega Cavagna, ale byl opět pokryt. Dokonce i Enric Mas to na chvíli zkusil.
Všechny tyto aktivity zapříčinily, že se sice nikomu nepodařilo odjet, ale do cíle sprintoval oproti předešlým etapám dost okřesaný peloton 50 lidí. Z těch, co umí zasprintovat, se vpředu udržel včerejší hříšník Bauhaus (Bahrain), Koch (CCC), Arndt (Sunweb) či Degenkolb (Trek), ale s výjimkou Arndta byli v závěru tak vyčerpaní, že se do spurtu vůbec nezapojili. Mimořádně vyčerpaný byl i Pascal Ackermann, ale protože jeho kolegové pro něj během etapy odváděli vynikající práci, tak si nemohl dovolit závěr vypustit, a byť na něj zpočátku zle dotíral Riabushenko, nakonec jeho útok z posledních sil odrazil a vyhrál. Zůstal tak i po 3. etapě ve vedení celkovém, bodovacím a mladíků.
Výborně se celou etapu ukazovali i lidi z UAE, ale Gaviria na rozdíl od Ackermanna nedokázal přejet poslední kopec v první skupině, takže ho mohl zastoupit mladý Riabushenko. Jestliže jsem po včerejší etapě psal, že se snad již dočká Matteo Trentin, tak se skutečně dočkal: potřetí 3. místo. I díky jeho aktivitám na bodovacích prémiích je v celkovém pořadí pouhých 7 sekund za Ackermannem, ale zítra je na pořadu etapa, která tu obvykle rozhoduje a nahrává dobrým vrchařům.
Z našich kluků jsme zahlédli Josefa Černého pouze jednou v závěru pelotonu a nakonec se objevil v cíli se ztrátou 1,5 minuty na 62. místě. Jan Hirt byl vidět hodně, ale z jeho počínání bylo zřejmé, že má výhradně týmové úkoly, před včerejškem vydal hodně sil a závěr už vypustil, což znamenalo téměř 7 minutovou ztrátu. Nenápadně tady jede Daniel Turek. Není ho vidět ani slyšet, ale Israel ho napsal na soupisku s číslem 1 a dnes Dan dorazil sice na posledním místě, ale první skupiny, takže v celkovém pořadí ztrácí na průběžně vedoucího Ackermanna stejně jako Petr Vakoč 22 sekund. Obdobně je na tom ale před zítřejší etapou dalších 46 lidí.
Mimořádně aktivní byl Deceuninck – Quick Step, který měl v cíli v první skupině suverénně nejvíc lidí, plných šest. Jediný, kdo z týmu zaostal, byl Iljo Keisse, který ale svou práci jako obvykle odvedl před finální fází. Petr Vakoč dojel z týmu nejlepší na 5. místě, Martinelli byl 9. a do dvacítky jich bylo 5. Vypadá to, že i na tomto závodě má Vlčí smečka jen ty nejvyšší ambice, což potvrzuje Petr Vakoč: „Pro dnešek jsem byl lídrem týmu. Cílem bylo pokusit se odjet v závěru v menší skupince a vyhrát. V posledním kopci se mi podařilo odskočit s Martinem z Wanty, ale po technickém sjezdu nás sjeli. Soustředil jsem se na závěr a nakonec z toho bylo 5. místo, takže velká spokojenost. Cítím se mimořádně dobře, takže mám ambice i pro zítřek. Podáváme tu výborný týmový výkon a zítra můžeme hrát více kartami. Chceme vyhrát etapu i celkové pořadí.“
Máme se tedy zítra na co těšit při sledování, jak si cyklisté povedou především v závěrečném 2,5 km dlouhém kopci s průměrným sklonem 7,2%: Calmejane (Total Direct), Villela (Astana), Martin (Wanty), Grossschartner (Bora), Mas (Quick Step), Martínez (EF), Tolhoek (Jumbo), Rosa a De La Cruz (Ineos) a někteří další, ti všichni jsou na dostřel pódia a umí přejet náročnější stoupání.
Těžší Trentin to bude mít těžší, ale na ty dobré vrchaře má náskok 14 vteřin a v rezervě ještě další dvě etapy, kdy by se měl pohybovat ve spurtu a získávat cenné bonifikační sekundy. Matteo má opět výbornou sezónu, na kontě 5 etapových vítězství a jednu jednorázovku, včetně nejvíc ceněné etapy z Tour de France. Škoda, že mu dres světového šampióna unikl o pověstný chloupek. Dost by mu slušel a hodně by si ho zasloužil.
