Čtvrtá etapa, dlouhá 161 km, měla jen mírně zvlněný profil zakončený prudkým cílovým stoupáním do přírodně cenné lokality Nongla, které tady v předchozích dvou ročnících vždy rozhodlo o celkovém vítězi tohoto 6ti etapového závodu. Celkové převýšení etapy činilo jen zhruba 1150 výškových metrů, ovšem podstatná část připadla na závěrečných 20 km, kdy se silnice zvedala v gradujícím módu až k závěrečné prudké zhruba 2,5 km dlouhé stojce s průměrným sklonem 7,2%. Tentokrát se jelo po normální dvouproudé, maximálně čtyřproudé silnici nádhernou krajinou uprostřed typických čínských homolovitých kopců. A občas bylo možno zahlédnout i diváky.
60 km před cílem se před pelotonem pohybovala opět tříčlenná skupina, tentokrát ve složení Wang (Bahrain), Mullen (Trek) a Schreurs (Israel). Na čelo pelotonu vyslalo 5 týmů po jednom člověku: Deceuninck, Wanty, Astana, EF a Bora. Pascal Ackermann v červeném dresu vedoucího závodníka celkového pořadí v pohodě konverzoval na chvostu pelotonu. Pohodové tempo pelotonu umožnilo vedoucí skupince navyšovat náskok.
Zhruba 50 km před cílem se vepředu osamostatnil Mullen, který tu byl v úniku už v 1. etapě a jenž většinu svých UCI bodů sbírá v časovkách, když druzí dva kluci se začali hádat, kdože bude tahat. Mullen naznačil do kamery, že z toho, že se ocitl vepředu sám, nadšený není, ale co nadělá. Přibližně 40 km před cílem se náskok vedoucího závodníka pohyboval těsně pod 5 minut. Od té chvíle peloton zrychlil.
Kolem 30 km před cílem se na sjíždění z uvedené pětice přestal podílet Wanty, naopak Deceuninck přidal druhého člověka. Ackermanna bylo možno zahlédnout, jak svému kolegovi, který se z jeho týmu podílel na sjíždění úniku, dovezl dopředu pití. Mullenův náskok začal rychle klesat. Mírné oživení ze stereotypní dřiny přinesla sprinterská prémie 25 km před cílem, kde si zašpásovali McLay s Ackermannem, přičemž prvně jmenovaný byl úspěšnější.
20 km před cílem se to už na čele pelotonu modralo dresy Deceunicku, přičemž o tempo se ale starali dva kluci z EF, kteří tady mají z vrchařů Carthyho, Van Garderena, ale především Martíneze. Mullen to pomalu balil. Hodně vidět byla i Astana. To už se stoupalo, ale i 15 km před cílem se jelo pravidelné, ovšem intenzívní tempo.
10 km do cíle bojovalo vícero týmů o co nejlepší pozici před závěrečnou stojkou. Deceuninck jel stále v kompaktní lajně. Postupně docházelo k selekci. 4 km před cílem se najelo do serpentýn a začal rozhodující úsek. Nastoupil Rémi Cavagna (Deceuninck) a vytvořil si mírný náskok, jeho kolega Enric Mas si hlídal čelo skupiny za ním. Cavagnu sjeli 2,5 km před cílem díky Wanty a Lotto, jenže přišel útok Martíneze (EF), který však pokryl Mas. Obratem nastoupil Tolhoeka (Jumbo), na něhož zareagovali jen Mas s Martínezem a všichni tři se osamostatnili na čele. Tolhoek jel hranu, Martínez hodně bojoval, nejlépe vypadal Mas, který ze skupinky nastoupil a naposledy mu ještě stačil uviset Martínez. Na druhý nástup už neměl. Enric Mas zvítězil jasně a s přehledem. Tolhoek nakonec na poslední chvíli přišel i o podium, když ho o něj připravil Rosa z Ineosu. Se ztrátou 19 sekund na vítěze pak přijeli Grossschartner (Bora), dva Norové Eiking (Wanty) a Hagen (Lotto) a De La Cruz (Ineos).
Matteo Trentin bojoval, přijel mimořádně vyčerpaný, ale ztráta 1:02 ho s největší pravděpodobností zbavila jakékoli šance na dobré celkové umístění. Nezbývá, než se pokusit alespoň zaútočit na Ackermanna v sprinterské soutěži, kde ztrácí 7 bodů, a to nejlépe vyhranou etapou.
Z našich cyklistů dojel nejlépe Daniel Turek se ztrátou 1:51 na vítěze a jako nejlepší ze svého týmu je celkově 31. Josef Černý a Jan Hirt proťali cílovou pásku pospolu s odstupem 7:42 minuty. Petr Vakoč, který si na 45. místě připsal ztrátu 3:28 min., zhodnotil etapu takto: „Patřili jsme mezi týmy, které kontrolovali únik. Posledních 10 km před závěrečným přibližně 4 km stoupáním vypadalo jako nájezd do sprintu. Nám se podařilo Enrica a Rémiho dovézt pod kopec na velmi dobrých pozicích a odměnou za práci bylo vítězství v etapě a trikot pro vedoucího muže celkového pořadí. Já osobně jsem závěr už vypustil, abych pošetřil na poslední dvě etapy, které jsou zvlněné a ostatní týmy nám to nedají zadarmo. Máme však výborný tým a věřím, že první místo v celkové klasifikaci uhájíme.“
Jak náročná to byla etapa a hlavně závěr, svědčily scény po projetí cílovou páskou: posedávající, polehávající, vyčerpaní cyklisté. Jenom Enric Mas se pomalu vyjížděl, doplňoval tekutiny a užíval si pocity vítěze. Úžasný výkon. V Movistaru se mají příští rok na co těšit.
