Pátá, předposlední a nejdelší etapa tohoto posledního letošního závodu kategorie WT, kterou tady vloni vyhrál Matteo Trentin, měřila 212 km a jela se ve zvlněném terénu (2,5 tis. výškových metrů) okořeněném čtyřmi vrchařskými prémiemi. Z toho ty nejtěžší byly koncentrovány rychle za sebou od 45. do 38. km před cílem. Jejich hodnota ale nebyla až tak hrozivá: 2,1 km s 5,9% a 3,1 km s 5,5%. A po nich ještě 40 rovinatých km do cíle.
60 km před cílem se před pelotonem pohybovala tentokrát čtyřčlenná skupina, v níž se už potřetí v tomto závodě objevil Ryan Mullen z Treku, což mu nakonec v cíli přineslo další ocenění pro nejbojovnějšího závodníka etapy. Kolegy mu tentokrát byli Van Der Horn (Jumbo), Thomson (Dimension) a Goldstein (Israel). Náskok se pohyboval kolem 2,5 min., ale to už se blížily poslední kopce.
Na čele pelotonu pracovali domestici Sunwebu, Mitcheltonu a Lotta. Za nimi byla srovnána letka Deceunincku, která při nájezdu do kopce šla na čelo, ovšem byla rychle vystřídána dvěma jezdci z Mitcheltonu. Jelo se vysoké tempo bez nástupů. Aktivita pelotonu vedla k tomu, že uprchlíci byli dostiženi, když jako první odpadl Izraelec. Ale než se tak stalo, Mullenovi se podařilo vyhrát předposlední z vrchařských prémií, o což mu šlo, a dokonce se pokusil bojovat i o tu poslední. Na to však už nebylo. Vypadalo to, že Mitcheltonu ani tak nejde ohrozit vedoucí postavení Enrica Mase, jako spíš odpárat sprintery.
Zhruba v polovině závěrečného kopce jsme byli svědky nástupu a jeho účastníkům šlo ve dvou případech o body do vrchařské soutěže. Od vedoucí skupiny se totiž odpoutal Martin (Wanty), jedoucí v dresu lídra této soutěže, Marczynski (Lotto), který za Martinem před etapou zaostával o pouhý bod, a s nimi se vyvezl Martínez, se ztrátou 5 vteřin druhý muž celkového pořadí. To samozřejmě nemohlo nechat v klidu Deceuninck, takže si Mas s Cavagnou dopředu dojeli, a nejenže nevyvěsili, ještě možná trošku demonstrativně zrychlili. Vrchařskou prémii však nechali těm, kteří o ni stáli, přičemž lepším byl Marczynski, který tak svého protivníka před poslední etapou vysvlékl z puntíkatého dresu.
Výsledkem těchto aktivit na posledním kopci bylo, že se balík hodně nadělil a vpředu po sjezdu, v němž došlo k několika nepříjemným pádům na olejových skvrnách, vykrystalizovala zhruba 12 členná skupina s většinou lidí z celkového pořadí. Co ale bylo mimořádně zajímavé, včetně Matteo Trentina. Bohužel hlavně pro něj spolupráce vázla, takže zezadu do čela dojížděly postupně další skupiny a poměrně brzo se tam objevil i Pascal Ackermann. A bylo po mini dramatu.
Dopředu nejprve ve vyšším počtu dojela Astana a chvíli tlačila na pilu, ale když pochopila, že ji nikdo nepomůže, nechala toho. Klukům z Deceuninck nezbylo než se ujmout práce, která jim v této situaci náležela, to znamená srovnat se ve všech čtyřech lidech, kteří v té době vepředu byli, na špici a jet konstantní tempo. Ujal se toho mladý Dán Honoré, jištěný mazákem Serrym, a vydrželo mu to opravdu hodně dlouho. Zhruba 9 km před cílem přijel na čelo Mas a Honorému dal nejspíš pokyn, aby lehce zvolnil, což jednak usnadnilo docvaknutí do pelotonu dalším lidem včetně Petra Vakoče, který se hned zařadil do lajny svého týmu, a jednak se blížil závěrečný sprint a bylo už na jiných týmech, aby se starali o tempo. Což akceptovala Bora a před Deceuninck vyslal jednoho svého borce.
Hoši z Quickstepu jsou obdivuhodní i v tom, že závodí pořád: mohli by být spokojeni s tím, že celkem v pohodě udrželi dres vedoucího závodníka, jenže oni se zapojili aktivně i do závěrečného klání, kdy se před pelotonem nejprve objevil Cavagna a poté se Martinelli pokoušel prosadit na pásce. Nakonec se už potřetí vměstnal do desítky, tentokrát 8. místem. Za hvězdy sprintu byli tradiční borci, když tentokrát Gaviria nedal Ackermannovi šanci. A hádejte, kdo byl třetí? Po čtvrté Matteo Trentin: „Je nepříjemné být zase třetí, zvláště když jel tým tak dobře.“
Co se týče našich, hodně vepředu se po absolvování obou závěrečných kopců držel Daniel Turek, který si stále coby nejlepší ze svého týmu i z českých cyklistů po dnešku polepšil o dvě příčky na 29. místo ze ztrátou 2 min. na Enrica Mase. I ostatní naši dojeli v hlavním poli, s výjimkou Jana Hirta, který si vyvěsil a připsal nedůležitých 15 sekund ztráty. Josefa Černého bylo možno spatřit v době, kdy se balík zase sjel do kupy, na chvostu pelotonu, ale v cíli byl nejlepší z CCC na 21. místě, když sprinter Mareczko přijel se ztrátou přesahující 9 minut a Koch kvůli nemoci vzdal. No a vidět byl i sportovní ředitel Israel Cycling René Andrle, kterak z auta radí a občerstvuje jednu ze svých oveček.
V celkovém pořadí se samozřejmě nezměnilo nic, co by stálo za řeč. Enric Mas si s přehledem udržel dres lídra i bílý pro nejlepšího závodníka do 25 let. Po včerejšku, kdy si na konto připsal první letošní vítězství, děkoval týmu za úžasnou práci, kterou odvedl.
Petr Vakoč k dnešní etapě poznamenal: „Etapa probíhala pokojněji, než jsme očekávali. Nekonal se ani nějaký intenzívní boj o únik, který by nás složením ohrožoval, ani se hlavní soupeři nepokusili získat nějaké bonifikační vteřinky na sprinterské prémii na zhruba 30. km. Naopak po prémii ujela čtveřice, kde nejlepší závodník měl ztrátu okol 10 min., takže pro nás perfektní situace. V posledním stoupání se pokusil útočit Martínez, ale nepřekvapil nás. Co ale překvapilo, byl sjezd z posledního kopce, kde na kluzkém povrchu lehlo okolo 15 lidí včetně mě. Naštěstí jen klasické odřeniny, ale nic vážného. Zítra nás čeká poslední etapa a cílem je samozřejmě udržet trikot vedoucího závodníka.“
Zítřejší etapa je velmi podobná té dnešní, pouze je o cirka 50 km kratší. Mírně zvlněný terén a zhruba 40 km před cílem dva za sebou rychle jdoucí kopce kategorie 3. a 2. Takže se dá očekávat podobný scénář jako dnes. Pokud nás něco nepředvídatelného nepřekvapí. A v tom je to hezké, že je pořád se na co těšit.
