Greipel je jedním z nejlepších sprinterů své generace. Za svou dosavadní kariéru absolvoval 17 Grand Tours, z toho 9x Tour de France, kde ovládl v 6 ročnících (2011 – 2016) ve sprinterské koncovce 11 etap. Nejúspěšnější z tohoto pohledu byl v roce 2015, kdy se radoval hned 4x.
Úspěšný byl i na Giru: 5 ročníků a 7 etap. Na Vueltu byl nominován pouze jednou, ale stálo to za: v roce 2009 4 etapy. Jeho „nejzamilovanějším“ etapákem je nejspíš australský Tour Down Under, odkud si za sedm ročníků přivezl celkem 18 vítězných etap a dokonce dvě prvenství celková.
Z nejcennějších klasik najdeme v jeho statistikách po 8 účastech na Roubaix a Flandrech, 6x stál na startu Milán – San Remo. Nikdy se na nich výrazně neprosadil s jedinou výjimkou: v roce 2017, kdy ve spurtu vedoucí pětičlenné skupiny porazil Van Avermaet našeho Zdeňka Štybara, dosprintoval o 12 sekund později druhý za Démarem v druhé 16členné skupině, takže si připsal celkové 7. místo.
Cyklista, kterému v pelotonu přezdívají pro jeho na cyklistu neobvyklou muskulaturu Gorila, začínal profesionální kariéru v roce 2005 v kontinentálním německém týmu Wiesenhof, kde se jen o rok minul s našimi Tomášem Konečným a Luborem Tesařem, kteří tu jezdili v sezóně 2006. Pro zajímavost: v roce 2007 je v tomto týmu vystřídali bratři Velitsové. A aby zajímavostí nebyl konec, v roce 2005 sem jako stážista v druhé polovině sezóny nastoupil jakýsi Geraint Thomas.
Dalších 5 let strávil André v týmu Team Mobil, resp. Columbia, či High Road, takže několik sezón vozil stejný dres jako František Raboň. Největší úspěchy však slavil v dresu belgického Lotto, kde působil v letech 2012 – 2018.
Jenže tenhle tým pro sezónu 2019 vsadil na mladou krev v podobě maličkého australského sprintera Caleba Ewana a André musel vzít za vděk prokontinentálním Arkéa Samsic. Jenže jeho jediné sezónní vítězství a navíc v Africe neuspokojilo nejspíš ani jeho, ale hlavně jeho tým. Takže se na konci sezóny dohodli na předčasném ukončení smlouvy.
Už už to vypadalo na konec kariéry tohoto rekordmana mužského pelotonu v počtu vítězství (ženském verzi je lepší Holanďanka Marianne Vos s 228 výhrami), jenže přišla nabídka od Izraelců a překvapivá dohoda byla na světě. 184cm měřící a 75kg vážící Němec se s novou motivací pustil do přípravy, jenže dříve než pandemie ho zastavila kolize na tréninku a fraktura v rameni. Předpokládalo se, že bude mimo zhruba 3 měsíce. Jenže pandemie mu vlastně trošku paradoxně pomohla. Kvůli ní nezávodil nikdo.
Sám Greipel byl nabídkou dvouletého kontraktu trošku překvapen: „Abych řekl pravdu, očekával jsem, že mi tým nabídne pouze jednoroční prodloužení smlouvy. Samozřejmě jsem byl velmi polichocen a potěšen tím, že vedení týmu ve mě projevilo tolik důvěry. Přijetí této nabídky bylo snadné a jsem plně připraven prodloužit svou kariéru a pomoci týmu dále růst.“
Greipel si tohle „překvapení“ zasloužil i tím, že zapůsobil na majitele miliardářského týmu Sylvana Adamse: „André zůstává navzdory svým působivým vítězstvím příjemný a skromný. Před přerušením sezóny byl velkým poradcem našich mladších jezdců, zejména našeho izraelského neo-pro sprintera Itamara Einhorna, který na Colombia 2.1 získal první pódium, které kdy Israel na závodech UCI získal.“
Je to už 17 měsíců, co Greipel projel první cílovou čáru (na Tropicale Amissa Bongo v roce 2019), ale jeho tři umístění do desítky a celkové 5. místo v bodovací soutěži na lednovém Santos Tour Dawn Under naznačují, že by se i nadále mohl úspěšně prosazovat v koncovkách závodů: "Stále jsem schopen se prosazovat, ale důležitější je, že všichni v týmu sdílíme společnou odpovědnost za dobré výsledky."
