Hanko, když jsme se spolu bavili naposledy, chystala ses do Dubaje. Už tehdy ses zmiňovala, že budeš mít pravděpodobně týmové úkoly. Nakonec jsi skončila 65., ale předpokládám, že o pořadí v tvém případě asi tolik nešlo.

Měla jsem stejně jako několik dalších holek za úkol v rovinatých etapách, které tu byly tři ze čtyř, pobírat nástupy, hlídat úniky, pokud by něco odjelo, tak aby tam některá z nás byla. A to se nám dařilo lépe, než jsme očekávaly.

Závodily jste v konkurenci několika UCI týmů, což vy nejste. Celkové pořadí asi nebyla vaše priorita?

Hlavní cíl byl pokusit se uspět v hromadných dojezdech, které tady všichni, až na zmíněnou třetí etapu, očekávali. Takže se jelo na Norku Gulliksen.

Ta skončila nejlépe 8. hned v první etapě, což také bylo nejlepší umístění týmu na tomto etapáku.

Je pravda, že žádný extra výsledek jsme tu neudělaly. Ale to, jak jsme dokázaly spolupracovat, jezdit aktivně, pomáhat si, dobře komunikovat, prostě zvládat to takticky, nakonec vyvolalo spokojenost jak mezi námi holkami, tak u vedení týmu. Byl to důležitý etapák pro další sezónu. Viděly jsme se poprvé, všechno si sedlo, dobrý odrazový můstek do další sezóny.

Na netu jsem viděl zmatený dojezd 2. etapy, kdy se vás pořadatelé snažili zoufale na poslední chvíli nasměrovat do jednoho cílového pruhu.

Ono to tu bylo v závěrech pořadatelsky celkově hodně zmatené. Cíl byl posunut třeba o kilometr dál oproti itineráři, chyběly ukazatele metrů, které zbývají do cíle. Ve zmíněné 2. etapě jsem nás už všechny viděla lítat ve vzduchu a byl malý zázrak, že to nakonec nelehlo.

Jak to je s respektem významnějších týmů vůči těm menším, jako je tvůj Andy Schleck Cycles - Immo Losch?

Když jsme v první etapě ukázaly, jak jezdíme, co umíme a jakou máme výkonnost, tak jsem od druhé etapy měla dojem, že nás větší týmy začaly respektovat. Takže když jsme se třeba potřebovaly posunout víc dopředu, tak nás pustily.

Co potěšilo speciálně tebe osobně?

Byla jsem překvapená, jak jsem dokázala jezdit aktivně, agresívně. První dvě etapy byly oproti očekávání trošku pomalejší, ale zato intenzívní. Pořád se nastupovalo, sjíždělo a zase nastupovalo. Sama jsem se do žádného úniku nedostala, ale dařilo se mi v tomhle režimu závodit a plnit týmové úkoly relativně v pohodě.

V rovinatých etapách jsi vždy dokončila v balíku. O celkové vítězce rozhodla a hlavní rozdíly udělala třetí etapa k přehradě Hatta Dam, kterou po vás jeli i chlapi a vyhrál tu sprinter Caleb Ewan. Byl u vás holek v tomto směru nějaký rozdíl?

Celá etapa byla docela zvlněná a závěr byl skutečně do krátké stojky, takže nic pro typické vrchařky. Bylo to na sílu a výbušnost. Stojka to byla sice krátká, ale hodně prudká, dokonce některé holky tu šly pěšky.

Ty jsi tu ztratila skoro tři a půl minuty.

Já jsem v době, kdy se to dělilo, byla zrovna pro bidony a pak už jsem se nedokázala vrátit zpátky. Posledních 5 km už jsem vyjela na pohodu. Ale byla jsem spokojená, že i v této etapě jsem si dokázala týmové úkoly splnit bezezbytku.

Zmiňuješ, že některé holky šly pěšky. Vedle UCI týmů stály na startu i exotické. Nebyl to trošku problém z pohledu cyklistických dovedností a nebezpečnosti jejich počínání?

Konkurence tu pro nás byla na začátek sezóny ideální. Byly tu týmy, které jezdí i ty největší závody, ale nebylo jich zase tolik, abychom neměly možnost jezdit aktivně a ovlivňovat závod. Je pravda, že některé holky třeba z reprezentace Kuvajtu moc vyježděné nebyly, a když se člověk ocitl mezi nimi na konci balíku, tak věděl, že musí rychle od nich pryč. Ale celkově se padala málo, k čemuž přispělo i to, že se hodně závodilo na čtyřproudých komunikacích.

Stihla jsi i nějaké mimo cyklistické zážitky?

Moc času nebylo. Ale bylo super, že po poslední etapě jsme s holkami zašly do města, do nějaké místní arabské čtvrti, ochutnalo zdejší jídlo. Zaujalo mě i to, jak mile se chovali lidi pracující ve službách. Mám ale i neobvyklé cyklistické zážitky. To když jsme například jely etapu v poušti, což se mi moc líbilo, a na dálnici jsme musely dát přednost karavaně velbloudů.

Po návratu domů to tedy musel být trošku šok. Jaké stopy zanechal závod na tvém těle?

Šok byl, že tam jsme závodily ve vysokých teplotách, nejteplejší etapa se jela v 36 stupních, a doma je zhruba o třicet stupňů míň. Ale po Dubaji jsem se cítila velmi dobře, o dost lépe než vloni touto dobou.

Česká zima se ti asi hodila pro belgické jednorázovky, které jsi absolvovala před pár dny. Jedničkový Omloop van het Hageland a dámský dvojkový Le Samyn (viz titulní foto). Ani jeden jsi nedokončila. Jak jsi oba závody prožila?

Tyto závody jsem původně v programu neměla, dozvěděla jsem se to na poslední chvíli. Moc dobře jsem věděla, že Dubaj a Belgie jsou úplně jiná cyklistika. Byla dost zima a silná konkurence. Na takové závody bych musela být stoprocentně připravená, a to jsem bohužel nebyla. Samozřejmě to zamrzí, ale může mě to jen posunout dál. Do budoucna vím, že by mi kostky mohly sedět.

Jaký máš další cyklistický program?

Příští týden mě v sobotu čeká Drentse Acht van Westerveld (1.2) v Holandsku, po kterém budeme mít team meeting v Lucembursku. Další víkend v neděli bych měla jet i Omloop van de Westhoek (1.1) a pak se vrátím domů.

Relativně hodně českých holek jezdí v zahraničních týmech. Z tohoto pohledu by mohlo být docela zajímavé mistrovství republiky. Jaké máš ambice?

Mistrovství republiky bude jeden z vrcholů sezóny. Konkurencí budou jednak holky, co jezdí venku, ale silná je Dukla a zamíchat závodem mohou i bajkerky, pokud nastoupí na start. V Dubaji jsem si dokázala, že mám na to jezdit aktivně a ráda bych to prodala i na mistrovství republiky. Pokud se umístím do třetího místa ve třiadvacítkách, přestože se tahle kategorie nehodnotí zvlášť, tak budu spokojená.

Hanko, děkuji za rozhovor a přeju, ať se ti v dalších závodech daří.

Mistrovství České republiky 2019