Dnešní etapa byla skladbou profilu podobná té včerejší, ovšem snazší. Nejtěžší pasáž opět umístěna v rozmezí 40-30 km před cílem v podobě dvojího výstupu, přičemž ten první, obtížnější měl statut jediné vrchařské prémie v etapě, měřil necelé 4 km a měl průměrný sklon 5,2 %. Po sjezdu už až do cíle téměř jen rovina. Celkem na 158 km 1500 výškových metrů.
Co mohlo hrát roli, byl vítr. Zhruba polovina závodních kilometrů vedla podél pobřeží. Jenže opět naprostá většina z nich v první části etapy. Takže cokoli jiného než souboj spurtérů by bylo překvapením.
Ještě si připomeňme, že ve včerejší etapě byl totožný čas jako vítězi připsán 35 závodníkům a mezi nimi na 21. místě i Pavlu Bittnerovi. Vojta Řepa byl klasifikován na 85. místě se ztrátou 12 sekund.
Po 20 km se podařil denní únik. Dostalo se do něj 8 cyklistů. Z World týmů nikdo, z Pro týmů tři Španělé: Barrenetxea (Caja Rural), Goikoetxea (Euskaltel) a Fuentes (Burgos). Prvně jmenovaný vyhrál první ze dvou rychlostních prémií, umístěnou na 37. km. Další se nacházela o 55 km dále. Za hodinu jízdy ukrojili z celkové trasy 44 km. Peloton na čele především s World týmy stabilizoval odstup na úrovni pod 3 minuty, aby neměl žádné problémy v pravý čas uprchlíky dojet.
V polovině etapy se skutečně zvedl vítr až k rychlosti kolem 30 km/hod., ale cyklisté v hlavní skupině jeli stabilní tempo rozprostřeni po celé šířce dvou pruhů široké silnice a postupně zmenšovali odstup od osmičky uprchlíků.
O druhou rychlostní prémii na 92. km se urputně spurtovalo. Nejúspěšnější byl tentokrát Američan Granigan z amerického týmu Wildlife. Tenhle tým tady není náhodou, v sestavě má totiž jednoho z nejlepších tureckých cyklistů Ahmeta Örkena. A právě ten se společně zhruba s desítkou dalších ocitl 55 km před cílem v hromadném pádu.
Pár kilometrů před tím slezl z kola trumf Arkéa Samsic do spurtů, Nacer Bouhanni, který se však včera vůbec neprosadil, když dojel až na 17. místě.
O vrchařskou prémii se utkali Barrenetxea s Graniganem a Američan byl o galusku na čáře dříve, čímž si zajistil dres nejlepšího vrchaře pro zítřejší etapu. V pelotonu 200 metrů pod vrcholem stoupání upadli do příkopu Quintana s Vinem (Alpecin). Nic vážného. Na Quintanu počkali tři kolegové. Za chvíli byli zpátky. A o několik kilometrů dál byli v pelotonu zpátky téměř i všichni uprchlíci z denního úniku. Jen Goikoetxea se nechtěl smířit, a tak ještě asi 5 km kilometrů osamoceně vzdoroval.
27 km před cílem byl dojet a v té chvíli docela fouklo z té "správné" strany. Doplatil na to Mareczko (Alpecin), který skončil na zemi, což přispělo k tomu, že se peloton rozpojil na dvě části. Ale přestože se hlavně Uno-X snažilo tento stav podpořit, po pár kilometrech bylo vše zase pohromadě. Nastalo období klidu. Samozřejmě jen dočasně. Na řadu přišla příprava pozic pro hromadný spurt.
3 km před cílem to spadlo zhruba kolem dvacáté pozice. A když má někdo den blbec, tak to stojí za to. Na zemi opět Nairo Quintana a docela rozedraný dres.
V předposledním kilometru se nejlépe na špici srovnali cyklisté BikeExchange. Jenže na pětistovce je vystřídali jezdci Lotto Soudal vezoucí na třetí pozici Caleba Ewana. 200 metrů před cílem ho vyslali do spurtu. Ale Caleb najednou vyvěsil. Buď mechanické potíže, nebo rezignace.
Využil toho Kaden Groves. Jasper Philipsen opět pech: po včerejšku i dnes pouze druhé místo. Groves se po včerejším třetím místě posunul do čela průběžné klasifikace.
