Jaké to je trénovat bez ostatních členů týmu, na které si člověk během společných soustředění a závodů zvykl? Nebo vám individuální příprava a přizpůsobení tréninkového plánu vlastně vyhovuje více?

Často trénuju doma sám, když v říjnu skončí závody. V tomto ohledu je to teď stejné. Je ale divné, že ten stav už trvá dlouho a venku je teplo, ne jako na podzim. Je to zvláštní pocit, protože člověk už je zvyklý závodit v době, kdy se udělá tak hezké počasí. A do závodění už jsem měl chuť. V trénování jsme se s trenérem vlastně posunuli zpátky zhruba na listopad nebo prosinec, s tím, že počítáme, že se bude závodit za čtyři měsíce. Když jsme přijeli ze závodů v Chorvatsku, tak jsem měl volnější týden a teď začínám znova tím, co se dělá přes zimu. 

Využíváte v současné specifické situaci nějaké tréninkové prostředky, které jste dřív normálně nepoužíval? Například technologické vychytávky, jako počítačové programy, virtuální realitu, trenažery nebo aplikace Zwift a Rouvy.

Technologie nevyužívám a snažím se být co nejvíc venku. V tréninku je teď větší podíl silových věcí, chodím na túry, do posilovny a ještě nejezdím na silnici, ale po dvou letech jsem znovu vytáhl horské kolo. Je to pro mě lepší, protože si jezdím po lese a nemusím nosit roušku. Nedávno jsem totiž jel jen mezi poli a řidič auta, který mě předjížděl, na mě hned řval, že si mám roušku nasadit a sprostě mi vynadal. Tak jsem to vyřešil po svém a tréninky směřuju do lesa, kde mám klid. 

Stíháte sledovat nebo komunikovat se svými kolegy a kamarády v zahraničí? Sdílíte například tréninkové plány nebo nápady?

Každý to aktuálně dělá trochu jinak. Někteří profíci pověsili kolo na hřebík a mají volno. Jiní jezdí tři až pět hodin volnější objem, jako já. A pak jsou i takoví, co si vytáhnou skútr a jedou za ním, aby si simulovali závody. Čas ukáže, který přístup je ten správný. Teď je těžké odhadnout, kam trénink mířit, ale jakmile bude jasněji v termínech závodů, nebude těžké se na ně připravit. 

V tomto období byste téměř každý týden závodili. Který ze zrušených závodů v původním kalendáři vám bude nejvíce chybět?

Hodně jsem se těšil na dubnové závody ve Francii. Kolem Arden a Loiry jsou závody, které se třeba s Českým pohárem nedají srovnat. Jezdí se mnohem rychleji, jsou těžší, ale posunou tě dál a to mě na nich baví. Můj letošní největší vrchol byl Závod míru do 23 let, který je přeložený z června na září. Uvidíme, jestli bude národní mistrák, který jsme měli jako klub pořádat v červnu v Opočně. Čekám, že od července už by se závodit mohlo a k tomu taky směřujeme přípravu. 

Letošní sezóna má víc vrcholů. Máte například ambice vybojovat na světovém šampionátu v kategorii do 23 let, kde jste letos naposled, výsledek v elitní desítce?

Ambice mám vysoké. Pojede se ve švýcarském Aigle, kde jsem dřív byl skoro dva měsíce na stáži, takže přesně vím, kudy se pojede. Trať je dost těžká a myslím, že by mi mohla sedět a na nejlepší desítku si věřím. Na závěr sezóny, kam se asi bude posouvat řada závodů, budu muset být připravený a vyladit na šampionát formu. 

V loňském roce jste vybojoval v časovce 8. místo na Evropských hrách v Minsku i v závodě do 23 let na mistrovství Evropy v holandském Alkmaaru. Který z těchto výsledků považujete za cennější?

Na mistrovství Evropy byla mnohem kvalitnější konkurence, takže toho výsledku si vážím víc. Tento závod má ve světě větší zvuk. Pro lidi, kteří sport úplně nesledují a jen ze zpráv se dozvědí o Evropských hrách v Minsku, může být ta soutěž cennější, ale kromě vítěze Vasila Kiryienky z týmu Sky/INEOS už tam tolik kvalitních závodníků nebylo. 

Vaše jméno figuruje i v tzv. short listu pro silniční závod na olympijských hrách. Ty jsou posunuté o rok. Znamená to, že právě nominace na olympiádu je pro vás hlavním vrcholem příští sezóny? Zajímal jste se už o profil a detaily trati, která se na olympiádě pojede?

Do Tokia jsem se chtěl dostat z časovky na republikovém mistrovství, protože vítěz má automaticky zajištěné místo v olympijském závodě. Motivace to pro mě byla velká. Posun o rok je pro mě lepší, protože můžeme přípravu posunout a formu ladit ještě lépe. Trať časovky v Japonsku je hodně do tahu, tempařská, ne příliš technická, což mi sedí. 

Jak trávíte čas doma, kde máte víc volného času, než obvykle? Provozujete aktivity a sporty, na které dřív prostor nebyl a na které jste se dlouho chystal?

Trénuju v normálním režimu a k tomu mám víc času udělat pár věcí doma. Ale jediná větší změna byl vlastně jen ten „horák“, který jsem po čase vytáhl. 

Tato zvláštní situace může působit i na psychiku sportovců a obyčejných lidí. Pocítil jste nějakou krizi? Co vás motivuje pokračovat v tréninku?

Já jsem zatím žádnou krizi neměl, ale po těch několika týdnech už je všechno trochu stereotyp. Člověk nemá úplně vizi a je problém si dát cíl, když nevíte, co a kdy bude dál. Ale každý může jít sám nebo ve dvou ven. Všiml jsem si, že v parcích nebo v lesíku za městem je víc lidí, než obvykle, a to je podle mě posun vpřed. Bylo by pěkné, kdyby to tak zůstalo i později až se otevřou nákupní centra. Líbilo by se mi, kdyby si i potom lidi udrželi tento směr a chodili raději do přírody. 

Co byste poradil amatérským cyklistům, kteří nemůžou kvůli vládním opatřením na kole jezdit a plnohodnotně trénovat?

Poslední měsíc je hodně in Zwift nebo Rouvy, kdy se kolo připojí na ergometr a jezdí se s kamarády on-line. Můžete si zkusit závody i vyjížďky, které pořádají přímo Pro-tour týmy. Hodně lidí to teď používá a je to dobrá cesta, jak si udržet kondici. Já jsem to zkoušel dřív, ale teď se snažím být víc venku, když můžu. Navíc ještě nechci jezdit rychle, když budou závody až později, ale pro hobíky, kteří chtějí závodit pořád, je to dobrá věc a zábava po práci.