Jakube, Uničov ti přinesl nejhorší výsledek v letošním pohárovém seriálu. Přitom jsi docela dobře odstartoval. Co se stalo?
Nedařilo se mi, nesedlo mi to. Všechno jsem v přípravě dělal jako vždycky, ale asi není každý den posvícení. Podmínky mi taky moc nevyhovovaly, dělal jsem chyby, hodně padal. Asi rozhodující bylo, když jsem ve 3. kolo nevyjel mezičku, spadl a sjel dolů a skupinka, v níž jsem v té době jezdil, mi odjela. Pak už jsem se do závodu moc nedostal. Takže raději rychle zapomenout a soustředit se na další závody, kterými by měly být dva světové poháry v období vánoc.
Ale tenhle závod ti zároveň přinesl pozici nejlepšího českého třiadvacítkáře v TOI TOI CUPu.
To mě samozřejmě těší. Jenže jsem mohl být celkově 4. v elite, ale kvůli výsledku v tomhle posledním závodě mě skočil o dva body Matěj Ulík. Začalo to už v Kolíně, kde jsem měl hned po startu pád, zlomil jsem brzdovou páku, do terénu jsem najížděl úplně poslední. Takže už tady jsem ztratil body. Krom toho mi to svou nepřítomností ulehčil Josef Jelínek, který závod vynechal. Jinak by byl s největší pravděpodobností nejlepší v U23 on.
Proč nejel?
Odjíždí na kemp na Mallorcu jako součást přípravy na poslední a rozhodující část sezóny. To znamená světové poháry, mistrovství republiky a mistrovství světa.
Ty jsi v reprezentaci. Byli jste na mistrovství Evropy, objeli jste několik světových pohárů. Většinou se ale výsledkově pohybujete ve třetí až čtvrté desítce. Čím to je?
To kdybych přesně věděl. Mluvíme o tom i s reprezentačním trenérem. Například ve Slaném porazíme Francouze Crispina a na mistrovství Evropy on vyhraje a od nás je nejlepší Pepa Jelínek 18. Možná jezdíme málo v zahraničí v nejvyšší světové konkurenci. Taky se mi zdá, že největší problém máme v první dvou kolech, kdy se bojuje o pozice. Nemyslím si, že máme přehnaný respekt k Belgičanům, ale oni jsou v tomhle boji asi víc vycvičený.
Takže cesta ke zlepšení je přes častější starty v zahraničí nebo se do Belgie dostat do nějakého tamního týmu.
Dřív se jezdilo s reprezentací ven víc. Ono je to pro svaz finančně hodně náročné, zajistit pro všechny reprezentanty veškeré zázemí, dopravu, ubytování atd. No a dostat se do Belgie je mimořádně komplikované. Oni samozřejmě upřednostňují vlastní závodníky. Posledním příkladem je Michael Boroš, který nedostal smlouvu. Taky je to vidět na Tomáši Kopeckém, který od mala jezdí v tamní konkurenci. Mít obdobné podmínky, asi by nás to posunulo hodně dopředu.
Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že to není v tréninku, ale v průběžném a neustálém závodním zatížení v nejvyšší možné konkurenci. Jak a kolik vlastně natrénuješ?
Aktuální čísla z aplikace STRAVA za tento rok mi ukazují 19.500 km, 690 hodin a 190.000 nastoupaných metrů. Po včerejším Uničově mám dnes v plánu zhruba tříhodinový objemový trénink na silnici.
Motivují tě STRAVA segmenty?
Někdy, když jedu intervaly a zrovna je tam segment, tak si to „s ním“ rád rozdám, ale pokud mám v plánu objemový trénink, nesmím se nechat vyprovokovat.
Nohy budou po závodě zatažené. Venku prší.
První půlka bude bolet, pak se nohy uvolní a už to bude dobrý. Déšť nehraje roli.
Takže řehole.
Trénuju šestkrát týdně, volný den mám vyčleněný na masáž a relaxaci. V létě, kdy je příznivější počasí a najíždím hodně objemových kilometrů, trávím na kole tak 5-6 hodin denně. Teď v zimě je to složitější, takže tréninky trvají 3, maximálně do 4 hodin.
Kdo tě „posílá“ do takových podmínek?
Mám dva trenéry. Jednak Petra Dlaska, což je zároveň reprezentační trenér, a pak Jirku Štěpaníka, který trénuje i Honzu Zatloukala, juniorskou českou jedničku, a taky má na starosti mládež v Dukle Praha. Takže pod něj spadá i aktuální vítěz českého cyklokrosového poháru ve starších žácích Honza Faltýnek.
Netluče se to. Dva trenéři?
Petr Dlask mi předává praktické zkušenosti bývalého reprezentanta a medailisty z mistrovství světa a dává mé přípravě takový celkový ráz. Jirka Štěpaník je skvělý metodik, ten mi rozepisuje konkrétní tréninky. Někdy si to ne vždy úplně sedne, ale vždycky se to nakonec v klidu vyřeší.
Petr Dlask žije v Mladé Boleslavi, ty v Ostravě.
Jsme v podstatě v každodenním kontaktu přes telefon a tak dvakrát do měsíce jsem u něj v Boleslavi. Funguje to dobře. Jednal jsem v době, kdy jsem chtěl přestoupit, s více českými týmy a Mladá Boleslav mi přišla jako nejlepší.
Předpokládám, že to byl Petr Dlask, kdo tě „přetáhl“ do TJ AŠ Mladá Boleslav.
Je to tak. Začínal jsem v ostravském týmu Jiřího Sedláčka v SK Jiří Team Ostrava už v osmi letech, kam mě přivedla mamka. První závody byly samozřejmě místní a na bajcích. Trénoval jsem se sám. Když jsem byl druhým rokem v kadetech, tak jsem si řekl, že bych se mohl pokusit to někam dotáhnout. V juniorech jsem se dostal do reprezentace a přestoupil do olomoucké Kolárny, kde jsem byl asi dva roky. A pak už přišla Mladá Boleslav.
Jaké máš zázemí v Boleslavi?
Mám smlouvu. Platí mi startovné, občas cesťáky, kapesné za výsledky v poháru.
Na uživení to tedy asi není.
Bez podpory mladoboleslavského klubu a dalších lidí a firem by to na téhle úrovni ani nešlo dělat. Myslím tím rodinu, hodně poděkovat musím také majiteli firmy Max Cursor panu Šímovi, který mi poskytuje materiál. Jsem vděčný i Cyklosportu Prašivka, od kterého mám oblečení. Se servisem kol mi pomáhá David Kovařík z DK-Bikeshop. A nesmím zapomenout na podporu Moravskoslezského kraje.
Mamka tě ke sportu přivedla. Rodina tě podporuje. Studuješ střední školu. Ale co po skončení školy? Nehrozí od rodičů věta „Tak chlapče, věčně tě živit nebudeme, hybaj do práce“.
Na jaře maturuju na ostravském gymnáziu Olgy Havlové. Mám individuální plán. Rodiče by rádi, abych pokračoval na vysoké škole. Po maturitě uvidím, ale nebráním se tomu. Ale vypadá to, že rodiče jsou ochotni mě ještě několik let živit.
Myslíš, že se dá skloubit vysoká škola a vrcholová cyklistika?
Znám několik lidí, kteří to dobře zvládají. Tak proč ne.
Podporují rodiče i další sourozence?
Mám mladšího bráchu, ten po mém vzoru zkoušel taky jezdit. Teď ale hraje fotbal jen tak pro zábavu. A sestře je 6 let.
Když pozoruju tvoje dlouhodobé výsledky, vypadá to, že se zlepšuješ postupně, po krocích. Že jsi nevyletěl jako hvězda. Tohle bývá typické pro lidi, kterým „pánbůh“ nenadělil přemíru talentu, ale kteří si to musí odmakat.
Nějaký talent tam asi bude. Ale sám vím, že to mám hodně vydřené. Vůle mi zatím nechybí.
Tobě je 19 let a v cyklokrosu jsi druhým rokem ve třiadvacítkách. Jsi ve věku, kdy kluci narazí na první lásky a najednou zjistí, že jsou kromě kola i jiné radosti.
Nechávám tomu volný průběh. Zatím stálou přítelkyni nemám. On na to ani není pořádně čas. Škola a cyklistka a vše s ní spojené mi pohltí veškerý čas.
Proč to vůbec děláš?
Na to se těžko odpovídá. Nedovedu si bez cyklistiky představit svůj život. Přináší mi to uspokojení. To, že jsem v reprezentaci, že o mě a mé cyklistické výsledky a zážitky projevují zájem přátelé, že mě podporuje rodina.
A nejhezčí to je, když přijedeš z tréninku, osprchuješ se a dáš nohy na stůl.
Nejhezčí pocity mám, když se povede nějaký pěkný výsledek. Pro tenhle pocit to člověk dělá.
Kdy se ti to povedlo naposledy?
Když se podívám zpátky, tak hodně spokojený jsem byl na C1 ve Slaném (pozn.: 10. místo, 5. z Čechů) a předtím v Trnavě na slovenském poháru (pozn.: 3. místo za Belgičanem Loockxem a Paprstkou).
Na bajcích jsi začínal a pořád je v létě „provozuješ“. Jak to máš tedy nastavené z pohledu disciplín?
Letos jsem bajky odstavil na druhou kolej. Objel jsem jen závody českého poháru. V létě je tak půl na půl kombinuju se silnicí a vše směřuju k cyklokrosu. Ten mám teď jako jedničku.
Hodně cyklokrosařů i v tvém věku odchází z cyklokrosu na silnici.
Mám teď cyklokros nastavený jako prioritu a chci se mu minimálně v kategorii U23 věnovat naplno a zkusit se prosadit. Pak se uvidí.
Když jsme u plánů, co příští sezóna?
Už letos jsem si dal za cíl jezdit ve světovém poháru kolem 20. místa, a kdyby štěstí dalo, tak patnáctku. Což se mi nedařilo a s tím nejsem spokojený. Takže obdobné cíle si kladu na další sezónu.
Dvacáté, v případě, že všechno vyjde, patnácté místo. Není to málo?
Takhle to mám teď nastavené. Vyvrcholením sezóny bude mistrovství světa. Pak se uvidí.
Na mistrovství světa bývá slabší konkurence než na světových pohárech, takže dvacítka by měla být reálná.
Je pravda, že na svěťácích staví na domácí půdě Belgičané i béčko, což na mistrovství světa nejde. Ale zase přijedou národy, které na svěťáky nejezdí, třeba Američané. Takže se to vyrovná.
Právě po Slaném jsem si tě uložil do „paměti“. Nikde jsem nenašel žádný tvůj rozhovor pro media.
Tohle je první. Moc jsem se těšil.
Takže Jakube, my se zase budeme těšit, že tě tvoje pracovitost a vůle posunou ještě ve třiadvacítkách do první desítky ve světě. Držíme palce a fandíme!
