Když dojížděl osamoceně na velodrom v Roubaix, už měl v očích slzy a po dojezdu se rozbrečel naplno. Zkušený klasikář dobře poznal, jakou měl příležitost. Po osmi letech mohl opět zvednout dlažební kostku nad hlavu, či aspoň stanout na stupních vítězů. Na trávníků uprostřed velodromu v Roubaix nevěděl o světě, pouze prožíval nesmírné zklamání a nevšiml si ani Van der Poela a Philipsena, kteří se mu za incident na Carrefour de l'Arbre přišli omluvit. 

„Myslím, že jsme se dotkli navzájem. Byl jsem na pravé straně a zničehonic tam nebylo žádné místo a byl jsem natlačen na diváka“ vrátil se k okamžiku pádu. „Taky jsem viděl na fotce, že za mnou Mathieu přišel, když jsem ležel na zemi a brečel. Abych byl upřímný, neviděl jsem ho a ani neslyšel, ale že přišel, pro mě hodně znamená. Jsem rád, že to udělal, že se omluvil. Když se něco takového stane neúmyslně, tak je to závodní incident.“

V průběhu závodu neudělal čtyřiatřicetiletý Němec žádnou chybu. Vždy byl na dobré pozici, okamžitě reagoval a stíhal všechny nástupy a útoky soupeřů. Jenže vynikající pozice hned za vedoucím Philipsenem se mu na Carrefour de l'Arbre vymstila. „Když jste v pozici, kde můžete bojovat o vítězství, tak ten pád je samozřejmě obrovské zklámání. Ale takové závody jsou,“ dodává cyklista, který má k Roubaix hluboký vztah. Nejenom, že v roce 2015 vyhrál a o rok dříve skončil druhý, také je jeden z dlážděných sektorů z Hornaing à Wandignies do Hamage po něm pojmenovaný. Degenkolb totiž před několika lety podpořil juniorskou verzi závodu, které nedávno hrozil zánik. Pořadatelům chybělo 10 tisíc eur, Degenkolb proto založil sbírku na Gofundme a vybral přes 17 tisíc eur. Závod se díky tomu udržel při životě. 

Případné zranění po závodě moc neřešil, zklamání vše přehlušilo: „Musím se ještě zkontrolovat, ale levé rameno docela bolí.“ Degenkolb se do první desítky na monumentální klasice vrátil po třech letech. Naposledy v roce 2020 dojel devátý na Kolem Flander. Poté zajížděl sérii nepříliš uspokojivých výsledků, ale na Roubaix dokázal, že je stále konkurenceschopný. „Jsem zklamaný z konce závodu, ale být v první skupině v takové společnosti pro mě hodně znamená. To bylo úžasné a budu si to pamatovat do konce života.“