Před sezónou 2021 odešlo z týmu 5 lidí. Dva stojí za zmínku. Jednak Laurens De Plus do Ineosu. V roce 2019 výborný pomocník v kopcích a zároveň vítěz BinckBank Tour (2.UWT). Jenže hned v úvodu roku 2020 se na UAE Tour zranil a od té doby se mu nepodařilo byť se jen přiblížit předešlé výkonnosti. A druhým je Taco van der Hoorn. Přestup do Intermarché mu prospěl natolik, že vyhrál po etapě na Giru a Benelux Tour a jednorázovku Middelkerke-Lichtervelde (1.1).

Místo nich přišlo 7 nových lidí. Čtyři kluci z mládežnických záloh, z nichž už dnes je ve svých 20 letech známým pojmem Olav Kooij. Také dva zkušenější pomocníci: Sam Oomen do kopců a Van Hooydonck do rovinových klasik a na práci tempaře. A konečně člověk s vyhraněnou specializací: časovkář Affini.

Wout Van Aert, 1. etapa Tirreno-Adriatico (10. března)

Cyklisté Jumbo-Visma vyhráli v roce 2021 44 závodů. O víc jak polovinu (24) se postarali jen dva lidé a oba po 12: Primož Roglič a Wout Van Aert. 4x vyhrál Jonas Vingegaard a 3x Groenewegen. K nějakému vítězství se dostali ještě další čtyři závodníci.

Celkem 19 vítězství se odehrálo v závodech nejvyšší kategorie. A 10 dalších o kategorii níže (Pro). 7 vyhraných závodů připadá na národní tituly: Dumoulin, Tony Martin a Foss v časovkách, Van Aert, Bennett, Foss a Roosen v hromadných závodech.

Primož Roglič, 6. etapa Paris- Nice (12. března)

Jezdci týmu ovládli 4 etapové závody: Vingegaard Coppi e Bartali (2.1), Van Aert Tour of Britain (2.Pro) a Roglič Itzulia Basque Country (2.UWT) a španělskou Vueltu. O 5 vyhraných klasik se podělili také především Roglič (Milano-Torino a Giro dell´Emilia) a Van Aert (Gent-Wevelgem a Amstel Gold Race).

Získali celkem 8 etap na Grand Tour: 4 Roglič na Vueltě, 3 Van Aert na Tour a 1 Sepp Kuss také na Tour.

Skvělá sezóna! Chybí jí vůbec něco? Chybí. Vítězství na Tour de France!

Wout Van Aert, Gent-Wevelgem (28. března)

Na Giru dostal šanci v celkovém pořadí George Bennett. A v hromadných dojezdech Dylan Groenewegen.

Bennett od počátku nejlepším nestačil. V závěru se zlepšoval a nakonec se vyšplhal na solidní 11. místo. U Groenewegena šlo o první závod po uplynutí trestu ze závodu Okolo Polska 2020. Moc to ale nešlo. Ve 2. etapě 4. místo bylo to nejlepší, čeho dosáhl. Do 14. etapy už nenastoupil.

Edoardo Affini se soustředil hlavně na časovky. V té úvodní dojel 2., v té poslední 3. Ještě jednou se mu podařilo dostat na 2. místo, to když v hromadném spurtu 13. etapy nestačil jen na Nizzola.

Nakonec nejlepším z týmu se ukázal Tobias Foss. Na jeho somatotyp si vedl výborně. V úvodní časovce byl 3. Pak se sice propadl až na začátek čtvrté desítky, ale v druhé polovině závodu se dokázal probojovat zpátky do první, na konečné 9. místo.

Paul Martens odjel svou 12. Grand Tour a hned po ní ukončil svou 17letou kariéru, v níž posledních 14 let byl věrný jedinému týmu!

Wout Van Aert, 11. etapa Tour de France (7. července)

Tour de France, vrchol sezóny pro Primože Rogliče a celý tým Jumbo-Visma. V prvních dvou klasikářských etapách s dojezdy do kopce dojel vždy na 3. místě a celkově mu patřilo 4. Jenže následovala etapa plná pádů. Kvůli jednomu takovému musel skončit kapitán týmu Robert Gesink. Horší bylo, že tvrdě spadl i Roglič. Sice etapu dokončil, ale s citelnou ztrátou a hlavně hodně dobitý. A to tak, že kvůli následkům pádu nakonec už nenastoupil do 9. etapy.

Tour posléze nedokončili ani Tony Martin a Steven Kruijswijk. Ostatní borci však nehodlali složit zbraně. Sepp Kuss vyhrál 15. etapu přes tři vrchařské jedničky končící v Andoře, kde má sezónní rezidenci. Zapojil se v úvodu etapy do početného úniku, v němž ale byli špičkoví vrchaři bojující o puntíkatý dres. V posledním stoupání před cílovým sjezdem zbyli vepředu jen Kuss a Valverde. Američan byl lepší nejen v závěru stoupání, ale předvedl své umění i ve sjezdu, takže v cíli byl o 23 sekund dříve než španělský matador.

Sepp Kuss, 15. etapa Tour de France (11. července)

Předvést svou skvělou výkonnost měl možnost i Van Aert. A udělal to s velkou pompou. Po 8. první skutečně horské etapě byl stále 2. v průběžném pořadí. V následující etapě končící předlouhým cílovým výjezdem do Tignes dost ztratil. Ale hned v té další se zapojil do hromadného spurtu a prohrál jen s Cavendishem.

Téměř každý den byla pro tohoto super klasikáře s výborným spurtem, vynikající časovkou a schopností překonávat velmi dobře i dlouhé kopce, šance na úspěch. A další přišla hned další den. Když to nevyšlo ve spurtu, proč by to nemohlo vyjít při dvojím přejezdu Mont Ventoux! První vyhraná etapa v letošním ročníku.

Někomu by to mohlo stačit. Nikoli Van Aertovi. Předposlední den časovka na 31 km a 1. místo 21 vteřin před Asgreenem. Vyhraná horská etapa, vyhraná časovka. Do kompletu chybí vyhraný hromadný spurt. Tak tedy vítězství v poslední den závodu na Champ-Élysées! Fantastické!

Jonas Vingegaard, 20. etapa Tour de France (17. července)

Fantastický byl ale ještě jeden borec Jumbo-Visma. Jonas Vingegaard dával od začátku sezóny svými výsledky najevo, že letos mu to tedy lítá. Takže se dalo očekávat, že by mohl být dobrým záložním lídrem Rogliče. Že to bude ale až tak dobré, čekal asi málokdo.

3. místem v 5. etapě, která měla podobu časovky na 27 km, se dostal na 8. místo průběžného pořadí. V 8. etapě, vedoucí v její poslední třetině přes tři vrchařské jedničky, se posunul na průběžné 5. místo. Po 11. etapě po dvojím přejezdu Mont Ventoux poskočil na 3. místo. A když v 17. etapě končící na Col du Portet nestačil jen na Pogačara, zařadil se v průběžném pořadí hned za vítěze této etapy. V následující končící na vrcholu dalšího těžkého stoupání se situace opakovala, takže když v předposlední den závodu v časovce na 31 km dojel 3., bylo pódium a 2. místo definitivně jeho! Největší překvapení závodu bylo dokonáno.

Wout Van Aert, 21. etapa Tour de France (18. července)

Druhé místo v konečném pořadí a 4 vítězné etapy by většina týmů brala všemi deseti. Jeden z nejlepších týmů světa potřebuje velké vítězství a nejlépe na Grand Tour. Zbývala tedy Vuelta.

Primož Roglič sem přijel jako dvojnásobný obhájce vítězství a jako ten, který po nevydařené Tour chce ukázat světu, že na vítězství na Grand Tour má výkonnost. A v průběhu celého závodu dokazoval, že tu nemá rovnocenného soupeře.

Vyhrál hned úvodní časovku na 7,1 km, v průběhu závodu neklesl hůř než na 3. místo, a to ještě jen proto, že si to s přehledem mohl dovolit. Jelikož ty, kteří by ho mohli v konečném pořadí ohrozit, měl stále pod kontrolou. Takže si své chvíle slávy mohli užít dva cyklisté Intermarché, Taaramäe a Eiking, ale jen do té doby, dokud jim to Roglič a spol. dovolili.

Primož Roglič, 11. etapa Vuelta a Espaňa (25. srpna)

Svou suverenitu dokázal Roglič celkem čtyřmi vyhranými etapami, což mu také stačilo na 2. místo v bodovací a 3. ve vrchařské soutěži. Druhého v pořadí Enrica Mase porazil v konečném účtování o 4:42 minuty.

A to ho ještě na 8. místě celkového pořadí jistil Sepp Kuss.

Sezónu tak Roglič zakončil spokojený, k čemuž přispěly také 3 vítězné etapy na Paris-Nice, kde přišel o celkové prvenství v poslední etapě kvůli dvěma pádům, vítězství na Okolo Baskicka, 2. místo z Valonského šípu, kde podlehl jen Alaphilippovi, i vítězství v časovce na olympiádě.

Primož Roglič, 17. etapa Vuelta a Espaňa (1. září)

Druhým lídrem týmu byl po celou sezónu Wout Van Aert. Druhou sezónu po sobě se zařadil mezi tři nejlepší cyklisty světa. Jak se k tomu dostal?

Kromě 3 etap na Tour také 4. místem na Strade Bianche, dvěma vyhranými etapami a celkovým 2. místem na Tirreno-Adriatico, 3. místem na Milano-Sanremo, vítězstvím na Gent-Wevelgem, 2. místem na Brabantském šípu, prvenstvím na Amstelu a belgickým mistrovským titulem, 2. místem z olympijského hromadného závodu, čtyřmi vyhranými etapami a celkovým prvenstvím na Tour of Britain a 2. místem na světovém šampionátu v časovce.

Takže v jeho případě se 7. místo v jeho posledním závodě sezóny na Paris-Roubaix vlastně nepočítá.

Wout Van Aert, Amstel Gold Race (18. dubna)

Třetím do party těch, kteří získali týmu naprostou většinu všech úspěchů, se zařadil Jonas Vingegaard.

Napsal jsem, že od počátku sezóny dokazoval před Tour, že je letos v nebývalé formě. Potvrdit by to měla vítězná 5. etapa na UAE Tour, jedna ze dvou končících v dlouhém náročném stoupání, dvě etapy a celkové vítězství na Coppi e Bartali a 2. místo v konečném pořadí Baskicka.

Primož Roglič a Jonas Vingegaard, stupně vítězů Itzulia Basque Country (10. dubna)

Zda tým pro další sezónu posílil, je otázka. S velkou pravděpodobností minimálně neoslabil. Tony Martin ukončil kariéru, Groenewegen odešel za lepšími příležitostmi do BikeExchange a George Bennett především pomáhat do kopců Pogačarovi a Almeidovi do UAE.

Přišli dva nadějní mladíčci, ale hlavně čtveřice zkušených výborných cyklistů: časovkář, tempař a jezdec schopný vydržet déle i v náročných stoupáních Rohan Dennis (Ineos), velmi dobrý klasikář ardenského typu a jezdec pro kratší etapové závody Tiesj Benoot (DSM), spíše rovinový klasikář s velmi dobrým spurtem Christophe Laporte (Cofidis) a také klasikář spíše rovinového typu schopný prosazovat se na kratších etapových závodech Van der Sande (Lotto-Soudal).

Primož Roglič, Olympic Games ITT (28. července)

Z nejmladších jezdců si v Jumbo-Visma mohou hodně slibovat od Olava Kooije, jehož specializací jsou hromadné závěry. Ještě loni se potkával s našimi cyklisty z kontinentálních týmů. Mj. vyhrál Trofej Umag (Alois Kaňkovský 7.) i Trofej Poreč (Jiří Petruš 15.) a na mistrovství Evropy dojel o dvě místa za 3. Vojtou Řepou.