Byly to nervy drásající poslední kilometry horské etapy s cílem na Gran Sasso d'Italia, slavném stoupání, kde v roce 1999 vyhrál legendární Marco Pantani. Na vrcholu 26 kilometrů dlouhého monumentálního stoupání se rozhodlo až v závěrečných 500 metrech. Karel Vacek (Corratec-Selle Italia) zkusil zrychlit 650 metrů před cílem a na útok Davide Baise (Eolo Kometa) už neměl odpověď. Třetí do party, italský vrchař Simone Petilli (Intermarché-Circus-Wanty), nastoupil v průběhu stoupání několikrát, jenže v protivětru se nedokázal soupeřů zbavit. V dojezdu by došly síly, Vacek ho předjel a v cíli se pokřižoval.
V cíli byl naprosto spokojený se svým výkonem a výsledkem a není vůbec divu, byl mimořádně blízko obrovskému vítězství, po mnoha letech strádání. „Jsou to už čtyři roky, kdy jsem naposledy někde závodil o vítězství. Naposledy to bylo v juniorech, když jsem soupeřil s Remcem,“ připomněl bitvy se současným mistrem světa Evenepoelem v sezóně 2018. „Bylo to pro mě opravdu těžké období a pro mě je tohle vítězství. Druhé místo je pro mě jako vítězství. Dal jsem do toho všechno, v úniku jsem do toho všichni dali všechno. Nevím, co mám říct, nechápu, co se dnes stalo. Loni jsem uvažoval o tom, že se závoděním skončím. Na poslední chvíli jsem byl povolán na Giro d'Italia a nikdo neví, co vše jsem tomu musel obětovat. Tohle je pro mě hodně důležité,“ dodal český cyklista.
Trojice outsiderů využila příležitost
Vackova cesta za druhým místem na Gran Sasso d'Italia začala hned po odmávnutí ostrého startu. Každý den se cyklisté týmu Corratec-Selle Italia vydávají do dlouhých úniků a tentokrát vyšla řada na Vacka. V pelotonu překvapivě nebyl velký zájem dostat se do dlouhého úniku, skupina se vytvořila rychle, kromě Vacka se do ní zapojili Simone Petilli, Davide Mais a Henok Mulubrhan (Green Project-Bardiani).
Skupina si vypracovala velký náskok, pelotonu složení skupiny zcela vyhovovalo a na čele pracoval tým DSM pro Andrease Leknessunda. Nizozemský celek neměl v úmyslu únik zlikvidovat, pro Leknessunda bylo výhodné, aby bonusové sekundy v cíli posbírali uprchlíci. V prvním stoupání Roccaraso, více než 120 kilometrů před cílem, odpadl z první skupiny Mulubrhan. Náskok vedoucí trojice stále rostl, ale ve velmi dlouhé etapě (218 km) měly týmy v pelotonu dostatek času s tím něco udělat. Nikomu se naštěstí nechtělo.
45 kilometrů do kopce
Vacek, Petilli a Bais si tak do posledních 45 kilometrů etapy přivezli náskok přes 11 minut. Do cíle už se jenom stoupalo, nejdříve na vrchol vrchařské prémie 2. kategorie Calascio a poté na samotné Gran Sasso d'Italia. Na Calasciu byl první Bais, stejně jako na předcházejícím Roccarasu a pomalu se posouval směrem k nejlepšími vrchaři Thibautu Pinotovi (Groupama-FDJ). Ale vrchařské body nebyly pro Baise, ani ostatní dva uprchlíky důležité. Teď šlo hlavně o etapu, protože jejich náskok byl stále obrovský a v pelotonu nebyla vůle s tím něco udělat.
Na tváři českého závodníka byla vidět bolest už 25 kilometrů před cílem, na začátku Gran Sasso d'Italia. Vynechal několik střídání, ale brzy se zase začal točit s oběma Italy. První útok přišel až 6,2 kilometru před cílem, Petilli zrychlil, ale v silném protivětru mu Bais a Vacek snadno zapadli do háku. 3,6 kilometru před cílem to Petilli zkusil podruhé, Vacek tentokrát jel svoje tempo a naštěstí se Petilliho udržel Bais, dvojice zpomalila a Vacek se 3 kilometry před cílem vrátil zpět.
A dokonce sám zaútočil. Italové si všímali jeden druhého a tak se Vacek 1400 metrů před cílem ocitl sám na čele, ale soupeře nepřelstil a trio vjíždělo do posledního kilometru společně. Vacek stále udržoval tempo a dokonce 650 metrů před cílem nastoupil. Více než 2100 metrů nad mořem a po šesti hodinách v sedle neměl v nohách potřebnou dynamiku a nedokázal ihned zareagovat na rozhodující útok Baise. Překvapivě nestačil ani Petilli.
Bais si dojel pro své první profesionání vítězství, Vacek se ztrátou 9 sekund pro nejlepší výsledek kariéry. Bais měl jasný plán a držel se ho do závěrečných stovek metrů. „Ve finále jsem věděl, že jsem nejrychlejší a čekal jsem na svůj okamžik k útoku," řekl vítěz 7. etapy.
Mezi favority nikdo nic nezkusil
O etapu nebyl mezi lídry na celkové pořadí zájem a v silném protivětru nemělo ve výjezdu na Gran Sasso d'Italia cenu se o cokoliv pokoušet. Skupina nejlepších tedy vydržela pohromadě až do cíle, v posledních metrech byl nejlepší Remco Evenepoel (Soudal Quick-Step), k němuž byl přilepený Primož Roglič (Jumbo-Visma). Nikdo z důležitých jezdců zde nechyběl, ani Leknessund, který udržel růžový dres do další etapy.
„Nakonec jsme jeli naplno až poslední kilometr. Samozřejmě jsem čekal, že to bude těžší, byla to trochu nuda. Nemusel jsem bojovat o svůj růžový dres,“ řekl upřímně lídr průběžného pořadí. S náskokem 28 sekund před Evenepoelem by měl dres udržet až do nedělní časovky: „Je fajn, že můžu ještě dva dny jezdit v růžovém."
Převlékal se pouze modrý trikot. Davide Bais dnes vyhrál všechy horské prémie a se ziskem 86 bodů má náskok 36 bodů před Thibautem Pinotem. Vacek je třetí s 36 body.
