Pořadatelé Tour de France se v posledních letech rozhodli omezit časovky co to jen jde a také zkracují vysokohorské etapy. Oba trendy jsou podle mého názoru špatně. Zkracování časovek probíhá dlouhodobě. V roce 1983 se jelo 144 kilometrů individuální časovky, o dvacet let později 103 kilometry, v roce 2013 65 kilometrů a v příštím roce to bude 22 kilometrů. To je nejméně od zařazení časovek do programu Tour de France (pokud počítáme individuální a týmové časovky dohromady). 

A ještě horším hříchem je naprosté vynechání dlouhých horských etap. Vžila se mylná představa, že zajímavé jsou pouze krátké horské etapy. Ve skutečnosti je nejlepší, když se v průběhu Tour jedou velmi dlouhé etapy v horách i mnohem kratší a výbušnější etapy. Umět se popasovat s mimořádně dlouhými etapami v nejvyšších horách by mělo patřit do výbavy vítěze největšího závodu světa. 

Jan Ullrich si jede pro vítězství ve 252,5 kilometru dlouhé horské etapě Tour de France 1997. 

Ještě v roce 1997 se konala 252,5 kilometru dlouhá horská etapa z Luchonu do Andorra Arcalis. Vyhrál Jan Ullrich a rozdíly mezi prvními závodníky byly velké. O dva dny později se jela časovka na 55 kilometrů. A o den později více než 200 kilometrů dlouhá etapa s cílem na Alpe d'Huez. Vyhrál ji Marco Pantani. Stejně jako o několik dní později další horskou etapu přes 200 kilometrů. A na závěr nechyběla další časovka na 63 kilometry. Nejezdilo se o vteřiny, ale o minuty. Můžete samozřejmě namítnout, že Tour 97 nebyl nejatraktivnější ročník, ale v každé velmi těžké etapě se mohlo vše najednou zlomit. Což se stalo o rok později v 15. etapě. 

Ullrich kráčel za druhým vítězstvím, suverénně vyhrál 58 kilometrů dlouhou individuální časovku a před 15. etapou do Les deux Alpes vedl před čtvrtým Pantanim o 3 minuty. Ital musel útočit a rozhodně se toho nebál. V dešti a chladu nastoupil 11 kilometrů před vrcholem předposledního stoupání, slavného Galibieru. Ullricha zlomil, ujel mu o téměř 9 minut a zcela změnil vývoj a výsledek Tour. Ullrich podcenil náročnost etapy, dostatečně nejedl a nepil a přišel o vše. Takové věci se stanou spíše v dlouhých horských etapách. 

Marco Pantani útočí v 15. etapě Tour de France 1998. 

Ale v příštím ročníku nemá ani jedna horská etapa přes 200 kilometrů. Žádná z horských etap není nijak výjimečná, z žádné nejde strach. A to by mělo. Za královskou etapu je považována ta 17. s cílem v Courchevelu. Přitom měří pouze 166 kilometrů (což obecně vzato není málo, přesto je to málo na královskou etapu) a tři ze čtyř stoupání na trati jsou sice dlouhá, ovšem jde o poměrně mírné výjezdy. Závodit se bude nejspíš jen na konci Col de la Loze, kdy se dostanou nad dva tisíce metrů a stoupání je strmé. 

A je škoda, že chybí naprostá většina nejslavnějších stoupání. Nejde se na Alpe d'Huez, Galibier, Mont Ventoux a tak dále. Naštěstí se pojede aspoň Col d'Aspin, Tourmalet a do programu se vrací Puy de Dome. Naštěstí se "po tisící" za sebou nejede Planche des Belles Filles, už toho bylo moc. 

Na letošní Tour se mi líbilo omezení sprinterských etap na minimum. Toho se bohužel pořadatelé nedrží a v příštím roce by se mělo až osm etap rozhodnout v hromadném spurtu. U všech to určitě takto neskončí, přesto je podle mě moc. Rovinaté etapy, pokud nefouká, jsou prostě nuda. Proto vůbec nechápu, proč Tour "vyvrcholí" třemi sprinterskými etapami v posledních čtyřech dnech. 18. a 19. etapa jsou rovinaté, 20. končí na kopci a závěrečná končí v Paříži, tam se nic vymyslet nedá. Vyloženě tam chybí časovka, nebo aspoň ještě jedna horská etapa.  

Ale abych jen nekritizoval. Líbí se mi začátek Tour v Baskicku. O žlutý trikot budou závodit klasikáři a baskičtí fanoušci patří k nejlepším na světě. První dvě etapy budou určitě skvělé. Jsem také rád, že se opět nepojede časovka družstev. Je mi líto, nemám tuhle disciplínu rád a je nesmyslné, aby v individuálním sportu (kterým cyklistika v principu je, i když prakticky je to jinak) měl na celkový výsledek vliv čas týmových kolegů. Rozdíly mezi týmy jsou velké a časovka družstev mi nechybí.

Snad se v červenci dočkáme skvělého závodu a atraktivní podívané a všechno moje výtky budou zbytečné, mylné a dávno zapomenuté. Vždyť o vývoji závodu rozhodují především závodníci.