Tour de France je každoročně nejvypjatějším závodem sezóny. Tour de France je mnohem důležitější než všechny ostatní závody. Pozornost médií a fanoušků se nedá s žádným konkurenčním podnikem srovnat. Pro závodníky je důležité uspět a to vede ke kritickým a nebezpečným situacím. Už v úvodní etapě došlo k několika velkým pádům, druhý den byl klid, ale ve 3. etapě přišly další karamboly a spousta zranění. 

První pád způsobil Geraint Thomas svou vlastní nepozorností. Pravděpodobně si nevšiml zpomalovače na silnici, který mu vyrazil řídítka z rukou a zapříčinil pád dalších jezdců. Robert Gesink musel vzdát, také Tony Martin skončil na zemi. Thomas se dokázal navzdory vykloubenému rameni vrátit do pelotonu. Za tento pád 145 kilometrů před cílem nemohla skladba trati ani nervozita v pelotonu. Thomas jednoduše udělal chybu, to se stává, stane se to téměř každému, ale Thomasovi se to stává snad až příliš často. Není to smůla, ani náhoda.

Před dojezdem do Pontivy se do popředí pelotonu začalo tlačit co nejvíce jezdců. Všichni mají za úkol držet se vpředu, což logicky vzato není možné. A vytvářejí se tím nebezpečné situace. Miguel Ángel López byl v hlavním poli příliš vzadu a zapletl se do pádu. Primož Roglič se za každou cenu snažil držet vpředu a také spadl. Roglič označil za viníka jeho pádu Sonnyho Colbrelliho, zatímco italský mistr přiznal kontakt, ale odmítá, že by za pád mohl. Roglič s Colbrellim o sebe zavadili a Slovinec to neustál. Šlo prý o závodní incident bez úmyslu. Rogličův pád nepřišel v technické části trati, ani na úzké silnici.

Další pád se stal 4 kilometry před cílem. Matej Mohorič protáhl balík úzkým esíčkem a vzadu se zase padalo. Nejhůře to donesl Jack Haig. Australský lídr týmu Bahrain Victorious musel vzdát.

A poslední pád způsobil Caleb Ewan 150 metrů před cílem, přes kterého šel i Peter Sagan. Stavba trati nebyla v tomto případě na vině. Ewan udělal chybu, kterou dělají sprinteři na celém světě zcela běžně a zaplatil za ni zlomenou klíční kostí.

Také podle Philippa Gilberta byl pouze pád Jacka Haiga způsoben stavbou trati: "Ty první dva pády jsou normální, je to chyba jezdců. Ale pád čtyři kilometry před cílem se stal kvůli trati. Blízko před cílem jsme sjížděli mezi dvě stěny a neviděli jsme, kam jedeme. Závodníci museli riskovat a došlo k nehodě."     

"Pořadatelé musí dodržovat bezpečnostní požadavky. Navrhnou trasu a tu musí schválit bezpečnostní manažer UCI. Je to jejich chyba. Velkou chybu udělali lidé, kteří schválili tuto trať. Ale spousta týmů si prohlédla trať a poté pořadatelům nic neřekly. Je na týmech, aby pořadatelům oznámily nebezpečné úseky. Klíčová je komunikace. Rozhodně bychom se z toho měli poučit, protože to byl špatný den pro cyklistiku," dodává Gilbert.

Pomůže nějaká změna? 

Bezpečnosti závodníků prý není věnována dostatečná pozornost. Ale co lze změnit? Někteří cyklisté už před etapou žádali rozhodčí o neutralizaci posledních 8 kilometrů. Cyklisté věděli, jak technický dojezd je a že se budou vytvářet nebezpečné situace. A chtěli, aby se dopředu netlačili jezdci na celkové pořadí a nechali to jen na sprinterech. Pořadatelé byli pro, UCI proti. Pomohlo by takové řešení? Možná ano. Teoreticky by se zabránilo pádu Jacka Haiga a možná i Primože Rogliče, který by se nemusel tlačit dopředu a mohl pomalu couvat pelotonem a jít z cesty sprinterům.

Další tvrdí, že pořadatel Tour de France, společnost ASO, by si měla dát více záležet na tom, kudy závod vede a vyhnout se úzkým a nebezpečným úsekům. Ale podle Thierryho Gouvenoua, který je v ASO zodpovědný za volbu trati, je nemožné najít bezpečný dojezd. "Je stále těžší najít místa dojezdu. Pro včerejší etapu jsme museli vyřadit města Lorient, Lanester, Hennebont a Plouay, protože byla nebezpečná. Už neexistuje město bez kruhových objezdů, silničních ostrůvků a zúžení. Před deseti lety bylo na trati Tour 1100 nebezpečných míst, teď jich je 2300. Kdyby byly pravidla přisnější, nemáme kde závodit," říká Gouvenou pro l´Equipe. 

Není však chybné shazovat vinu na úzké silnice? Pokud jsou silnice široké, bezpečnější to není, jen se dopředu tlačí ještě více jezdců a případný pád má mnohem více obětí. Také podle Jeana-Reného Bernaudeaua, manažera týmu TotalEnergies, není na vině trať, ale chování závodníků. "Před deseti lety se nikdo nepletl do cesty týmům sprinterů. Úzké silnice se používaly vždy. Jenže dnes všichni sportovní ředitelé říkají 180 jezdcům v pelotonu to samé. Aby zůstali vpředu. Napětí v pelotonu nikdy nebylo tak extrémní. Někteří jezdci jsou řízeni přes vysílačku. Mají tolik informací, že mohou najíždět do zatáček se zavřenýma očima," cituje Bernaudeaua l´Equipe.   

Jak je vidět, názory na situaci jsou různé a dosáhnout shody nebude jednoduché. Závodí se na bežných silnicích a ve městech. To bude vždy nebezpečné. Fanoušci chtějí atraktivní dojezdy v centrech měst, ne na automobilových okruzích, na dálnici nebo daleko za městem u obchodních center. Dojíždět ve městech je důležité i pro pořadatele, protože města platí organizátorům za starty, průjezdy a dojezdy etap. To lze jen stěží změnit. Pomohla by změna pravidel a neutralizace sprinterských dojezdů pro celkové pořadí? Nejspíš ano. Ale je to citlivé téma, které vyžaduje opatrné řešení. Etapové závody tím mohou utrpět po sportovní stránce. Snadné řešení neexistuje.