Před závodem jsi byla trošku v nejistotě, jak na tom budeš fyzicky. Jak to tedy bylo ve skutečnosti?
Ve skutečnosti jsem překvapila sama sebe. Svoji neočekávanou lednovou premiéru jsem nakonec zakončila celkovým 35. místem, se kterým myslím mohu být spokojená. Fyzicky byl závod sice náročný, ale mé tělo se dokázalo rychle přizpůsobit. Jsem ráda, že přechod do závodního tempa proběhl bez problémů.
Grace Anderson hned v první etapě chytila skoro 12 minut, ve druhé nedokončila. Bylo to na ni příliš náročné?
Grace v první etapě dvakrát spadl řetěz a musela se tak dvakrát vracet pro pomoc, proto ta ztráta. V druhé etapě úplně nevím, co se stalo. Myslím ale, že nezvládla jízdu na silném větru, který ovlivnil průběh hned na začátku etapy. Takže by stejně osamocena riskovala dokončení po limitu, proto slezla z kola.
Melissa Van Neck také v etapách zaostávala, nejvíc z vašeho týmu, a nakonec ve 3. etapě vzdala. Jak to bylo s ní?
Melissu ve 3. etapě postihl defekt na jediném asi kilometrovém úseku typu "strade bianche". V tomhle úseku nebyla šance na rychlou pomoc z mechanického vozidla. Kvůli tomu zaostala natolik, že šance vrátit se do závodu byla nulová.
A jak to zvládaly 37 letá Valsecchi a naopak 19 letá Zanardi?
Silvia Zanardi je mladá, motivovaná a má velkou chuť do závodění. Silvia Valsecchi je velmi klidná, do týmu přináší zkušenosti a pohodu, můžeme se od ní ještě ledacos naučit.
V první etapě jsi dokončila ve velmi početném balíku. Byla to etapa na rozjetí a pro sprinterky?
Ano, první etapa byla spíše na rozkoukání a svým profilem ne tak náročná, takže se rozhodovalo ve sprintu.
V druhé etapě ses neudržela v čelní skupině a nakonec z toho byla největší ztráta. Bylo to o výkonnosti nebo technice, poziční jízdě?
Druhou etapu zkomplikoval už na 10. km silný boční vítr. Silné týmy toho chtěly využít a zredukovat peloton. Doplatila na to právě týmová kolegyně Grace Anderson. Já jsem v této etapě udělala taktickou chybu. Podcenila jsem přípravu poznámek k závodu, které si lepíme na řídítka, abychom zhruba věděly, na jakém kilometru je sprint nebo vrchařská prémie. Nepoznačila jsem si krátké stoupání, které jsem nepovažovala za klíčové, ve kterém by se mohlo nastupovat, a tudíž jsem právě v okamžiku, kdy se rozhodovalo, byla v zadní části balíku a i přes veškerou snahu se mi už nepodařilo vrátit se zpět.
Ve třetí, nejtěžší etapě se ti dost zadařilo a posunula ses v celkovém pořadí i v pořadí mladých závodnic. Jak etapa probíhala?
Po předchozích dvou etapách už jsem byla dobře rozjetá a cítila se velice dobře. Po chybě v předešlé etapě jsem si dávala velký pozor na poziční jízdu při nájezdu do závěrečného stoupání, které jsme absolvovaly celkem třikrát. Hodně se mi to vyplatilo a byl to taky důvod, proč jsem byla schopná uviset s první skupinou víceméně až do závěrečného kilometru, kdy už mi došly síly, a etapu jsem dokončila se ztrátou 22 sekund na vítězku Ruth Winder.
Jak obtížné a nebezpečné byly šotolinové úseky, bylo hodně defektů?
Ve 3. etapě byl pouze jeden šotolinový úsek dlouhý zhruba 1 km. Naštěstí jsme veškeré informace dostávaly do vysílačky, takže jsme přesně věděly, kdy bude úsek začínat a kdy končit. Díky tomu jsem se zavčas dostala dopředu, abych předešla případným komplikacím. V této etapě bohužel postihl defekt Melissu, která pak závod nedokončila.
Před závodem jsi vyjádřila obavy z kritéria a nebezpečných bojů o pozice. Bylo to nakonec tak „hrozné“?
Bylo to ještě horší! Vzhledem k tomu, že jsem se v tréninku ještě nedostala k intenzitám, tak to byl pro mě doslova boj o přežití, o dokončení závodu. Hodina na absolutní hraně!
Etapu ovládla vaše sprinterka Frapporti! Tým musí být nakonec mimořádně spokojený.
Vítězství si Simona naprosto zasloužila! V průběhu celého závodu totiž odváděla skvělou práci. Tohle vítězství motivuje celý tým a rozhodně budeme dychtiví po dalších úspěších!
Držely jste v týmu pospolu, pomáhaly jste si v průběhu celého závodu, nebo na to nebyl prostor a výkonnost?
V týmu panuje skvělá atmosféra! V průběhu závodu jsme se podporovaly, snažily se spolupracovat, co to jen šlo, komunikovaly, zvykaly si na sebe - i to bylo cílem tohoto výjezdu.
Jak hodnotíš závod celkově ze svého pohledu a s výhledem do další části sezóny.
Se svým výkonem na začátku sezóny jsem spokojená. Santos Tour Down Under považuju za velice dobrý odrazový můstek do dalších závodů. Měla jsem možnost porovnat a vyhodnotit svou výkonnost. Doufám, že bude v průběhu sezóny postupně gradovat.
Únava je velká, nebo ses skvěle rozzávodila?
Nejsem až tak unavená, jako nevyspalá. Od našeho příjezdu jsem nenaspala více než 4 hodiny denně.
Jak klapala organizace závodu? Kolik bylo diváků? Jaká panovala atmosféra?
Celý závod byl zajištěn naprosto perfektně. Zabezpečení a organizace byla zcela na profesionální úrovni. Vše mělo hladký průběh. A diváci nám vytvořili skvělou atmosféru. Byla radost se opět vrátit do závodění za takové podpory na trati.
Co terény, kvalita silnic, vedro?
Všechno skvělé. Podmínky pro trénink i závodění jsou v tomhle období tady v Austrálii naprosto vynikající: rozmanité terény, kvalitní silnice, skvělé počasí!
Jaký ohlas má v Austrálii skutečnost, že Spratt neobhájila prvenství?
Z diváckého hlediska nabídl závod naprosto unikátní podívanou. Závod byl napínavý až do posledního sprintu, kde bylo možno získat poslední bonifikační sekundy a rozhodnout tak celkové vítězství TDU ve svůj prospěch! Amandě se sice nepodařilo zvítězit, to ale nic nemění na kvalitě a zajímavosti tohoto úvodního etapového závodu sezóny.
Po vás startovalo kritérium chlapů jako předzvěst mužského TDU. Mělas možnost pozorovat superhvězdy mužského pelotonu?
Měla. Jelikož jsme čekaly na ceremoniál naší vítězky poslední etapy, Simony Frapporti, sledovaly jsme celý průběh mužského závodu. Bylo úžasné naživo pozorovat dojezd, který naprosto suverénně ovládl Caleb Ewan. Skvěle se předvedl také Josef Černý, který strávil většinu závodu v úniku!
Markéto, děkuju za rozhovor. Držíme palce ve zbývajících dvou závodech, které tě v Austrálii ještě čekají, ale hlavně budeme fandit, ať se sezóna vydaří podle tvých představ!
