Matej Mohorič (Bahrain-Victorious) patří k nejlepším sjezdařům v profi pelotonu. Hojně používal při sjíždění z kopců pozici v sedě na horní rámové trubce (supertuck). Když ji tedy UCI zakázala, přišel nyní spolu se svým týmem s tajnou zbraní, používanou v MTB, teleskopickou sedlovkou ovládanou z řídítek.

„Někteří ze soupeřů se mě ptali, co tu dělám s teleskopickou sedlovkou, a smáli se. Já je ale varoval, že pokud se mě budou chtít udržet ve sjezdu, tak to bude na jejich vlastní riziko,“ sděloval vítěz Milano-Sanremo Matej Mohorič.

„Myslím, že jsem významně změnil cyklistiku. Teď budou chtít všichni používat teleskopickou sedlovku,“ řekl po závodě vítěz etap na všech tří Grand Tour.

Konkrétně na svém bicyklu Merida Scultura použil sedlovku Fox Transfer SL Performance Elite, určenou především pro horské a gravel bicykly. Podmínkou je, že rám musí být uzpůsoben k použití kulaté sedlovky, což je v protikladu k trendu konkurentů, vybavujících bicykly aero sedlovkami ve tvaru D.

„Teleskopická sedlovka je sice o něco těžší, ale i tady technologie pokročila a rozdíl už není tak velký,“ dodal ještě Mohorič.

Před Milano-Sanremo dokazoval svými výsledky velmi slušnou formu, ale nevypadalo to na tu z druhé poloviny loňského roku, kdy se stal slovinským šampionem a poté vyhrál dvě etapy na Tour de France, skončil druhý na San Sebastianu, Okolo Polska i Okolo Beneluxu. Letošní Strade Bianche nedokončil kvůli účasti v hromadném pádu, jehož symbolem se stal Alaphilippův přemet. Přitom si zranil koleno. Ale stačil se dát dohromady a při svém vítězství na italském monumentu zkombinoval svou výkonnost, sjezdařské dovednosti a technickou výjimku.

„Znám své limity, jel jsem na hranici rizika, ale stále jsem měl kolo pod kontrolou. Dokonce jsem několikrát dojel televizní motorku, musel použít brzdy a ztratil několik sekund. Naštěstí vše vyšlo a nespadnul jsem,“ doplnil směrem k novinářům další ze slovinských borců, které jim může cyklistický svět závidět.

Doplňme si, že ze Slovinců ještě 5. dojel Pogačar (UAE), 9. Tratnik (Bahrain) a 17. Roglič (Jumbo-Visma). V tomto směru se Slovincům přiblížili jen Francouzi: 2. Turgis (TotalEnergies), 10. Démare (Groupama-FDJ), 14. Sénéchal (Quick-Step) a 20. Pacher (Groupama). A trošku Dánové: 6. Pedersen (Trek-Segafredo) a 7. Kragh Andersen (DSM). Naopak z Italů byl nejlepší Albanese (EOLO-Kometa) na 11. místě.

Možná trochu překvapivě proťal cílovou čáru za Mohoričem 27letý Francouz z týmu TotalEnergies Anthony Turgis. V rovinatém závěru se pokusil sólově Mohoriče dostihnout a mnoho mu nechybělo. Je to jeho nejlepší výsledek v kariéře, ke kterému se blíží 4. místo z Flander z roku 2020. V loňském roce dokončil Sanremo na 10. místě. Přesto byl po závodě spíše naštvaný:

„Přijel jsem sem vyhrát. Když vidíte, že vítězství je na dosah a nohy na to máte, je to trošku frustrující. Ale řekněme, že to byl dobrý den a je to pro mě dobrá zpráva do budoucna. Vím, že mám schopnost vyhrávat.“

Společně s Petrem Saganem patřili mezi lídry svého týmu. Jenže Peter při nájezdu na Cipressu měl kolizi s mechanickým vozem a dopředu už se nedokázal vrátit.

Třetí protnul cílovou čáru Mathieu Van der Poel (Alpecin-Fenix). Šlo o jeho letošní první start po vleklém zranění zad z počátku tohoto roku. Před startem prohlásil, že se v tréninku cítí dobře, ale že trénink není závod. Znovu tedy prokázal svou cyklistickou výjimečnost. A po závodě?

„Jsem zklamaný. Vyhrál jsem sprint ze skupiny asi největších favoritů. Škoda, že jsme nemohli sprintovat o vítězství. I já stárnu, takže je to další promarněná šance na tomto závodě. Je to Milano-Sanremo, několikrát to tu už takhle dopadlo. Je těžké tu vyhrát.“

„Všichni víme, že Matej je skvělý sjezdař. Ale myslel jsem, že jsme dostatečně silná skupina na to, abychom jeho náskok zlikvidovali. Jenže společně se mnou byli ochotni pořádně pracovat jen Van Aert a Pedersen. To je cyklistika. Mohorič si vítězství zaslouží, když dokázal odolat pronásledovatelům,“ dodal majitel 35 profesionálních vítězství, z toho jednoho monumentu, Tour des Flandres z roku 2020. Sanremo jel ve svých 27 letech potřetí a připsal si postupně 13., 5. a nyní tedy 3. místo.

Jeden z horkých předstartovních favoritů Tadej Pogačar (UAE Team Emirates) řekl před závodem, že závod je nudný jen do té doby, než ho sami uděláte dramatickým. A to se mu za výrazné pomoci týmu podařilo. Jeho pomocníci, z nichž vynikl Formolo, výrazně očesali vedoucí skupinu už na Cipresse. Na počátku Poggia pomohl Pogačarovi Ulissi, ale pak už to bylo na dvojnásobném vítězi Tour de France. Opakovaně nastupoval a významně tak zúžil počet lidí, kteří pak mohli myslet na vítězství. Byl to on, koho ve sjezdu jako posledního minul Mohorič a mezi nimiž vznikla ona, jak se posléze ukázalo, rozhodující mezera.

„Jsme spokojení a šťastní. Jeli jsme agresívně, předvedli jsme opravdu dobrý týmový projev. To, co jsme dokázali, je skvělé pro budoucí ročníky Milano-Sanremo. Konečně to není nudný závod. Poprvé jsem na Poggiu útočil příliš brzy a proti větru. Zkoušel jsem to potom ještě dvakrát, ale ostatní kluci byli příliš dobří. Se svým výkonem jsem spokojený, páté místo je podle mě opravdu dobré.“

„Matej mi před závodem řekl o své sedlovce a varoval mě, abych ho nenásledoval při sjezdu z Poggia. Řekl jsem mu, že je blázen, ale pochválil jsem ho, že s tímhle nápadem přišel. Určitě to význam má, proto to používají sjezdaři na horských kolech. Když mě ve sjezdu míjel, viděl jsem, že jde na hranu rizika. Bylo to trochu šílené, tak jsem si řekl, že ho nebudu následovat a nechám to na ostatních. Zasloužil si vítězství,“ dodal aktuální lídr světového žebříčku.

Asi největší favorit závodu Wout Van Aert nemohl být s 8. místem zcela spokojený. „Útoky Tadeje Pogačara přišly brzy a byly velmi těžké. Vystřílel jsem při nich své nejlepší náboje. Možná by bylo lepší, kdybych zůstal trochu víc vzadu jako kdokoli, kdo potom vyhraje. Ale to nikdy předem nevíte, vždycky to může být ten rozhodující útok. Nelituju toho, jsem spokojený.“

„Pokud Mohorič přežil výstup na Poggio, byl jsem si jistý, že něco zkusí ve sjezdu. Podle toho, co vím, na tenhle závod pracoval roky. Když mě předjížděl, nepodařilo se mi zachytit se ho. A pak už to bylo velmi nebezpečné,“ řekl k rozhodujícím momentům vítěz Sanrema z roku 2020.

„Jako vždy jsem závodil, abych vyhrál. Stejně jako Mathieu Van der Poel. Ostatní ale začali rychle myslet na pódium. To je jejich právo. Já bych raději bojoval. Spolupráce při sjíždění Mohoriče vázla. Někteří sem možná přijeli trénovat, já přijel vyhrát,“ vyjevil jistou míru frustrace z průběhu a výsledku závodu aktuální belgický šampion.

K ruce mu měl být Primož Roglič, který mu tak mohl oplatit službu z nedávného etapáku Paris-Nice, ale ve stíhací skupině za Mohoričem chyběl. Zpočátku společně s Van Aertem dokázal sledovat Pogačarovy nástupy, dokonce se krátce o kontra atak pokusil, ale přes vrchol už na čele chyběl.

„Závod to byl dlouhý a rychlý. V závěru mi chyběla výbušnost, abych se udržel těch nejlepších. Bylo to super těžké. Snažil jsem se v závěru dohnat vedoucí skupinku, ale nepodařilo se mi to. Myslím, že jsme udělali všechno, co jsme mohli, takže nezbývá, než výsledek přijmout a jít dál.“

Což platí i pro příznivce cyklistiky. Jeden úžasný zážitek je za námi, další nás čekají. Už v pondělí začíná další závod nejvyšší kategorie UCI Okolo Katalánska. S Valverdem, Woodsem či Simonem Yatesem.