Žralok začíná cenit zuby
Poprvé na sebe upozornil vítězstvím na juniorském italském šampionátu v roce 2002. Ve stejném roce skončil 3. na mistrovství světa v časovce v juniorské kategorii. V dnešní době by po žralokovi sáhly top týmy pelotonu. Vincenzo si na své první profesionální angažmá musel počkat až do roku 2005, kdy ho zaměstnal tým Fassa Bartolo. Následně přestoupil do italského týmu Liquigas, kde se mimo jiné potkal i s Romanem Kreuzigerem. V roce 2009 se začal prosazovat do pozice lídra na velké etapové závody a skončil na Tour 2. celkově v pořadí závodníků do 25 let za fenomenálním Andy Schleckem. V následující sezóně již vyhrál španělskou Vueltu před Petrem Velitsem a všichni tušili, že rodák z Messiny může dokázat velké věci. Rok 2012 nabídl začátek nadvlády týmu Sky, kdy Tour de France vyhrál Bradley Wiggins před týmovým kolegou Chrisem Froomem a právě Nibalim, který do Paříže dojel s mankem šesti minut na vítěze. Tím jeho působení v Liquigasu skončilo.
Vítězství na Velké dámě a zkompletování všech Grand Tours
Sezónu roku 2013 v Astaně odstartoval jak nejlépe mohl. Vítězil na italských silnicích a zakončil to prvním celkovým triumfem na italské Grand Tour, kde si poradil během 21 etap s Uránem a Evansem a nadělil jim 5 minut. Nibali se stal pro Italy novodobou legendou. Pro další sezónu si vytyčil jako cíl Tour de France. Největší vyzyvatelé byli El Pistolero (Alberto Contador) a obhájce z roku 2013 Chris Froome. Jenže ani jeden z nich nedojel do Paříže a žralok z Messiny suverénně jel ve žlutém trikotu skoro celý závod a soupeře rozdrtil rozdílem třídy, kdy Jean-Christophovi Peraudovi nadělil přes 7 minut. Nibali se tímto triumfem zapsal do historie a jako jeden z mála zvítězil na všech třech Grand Tour během kariéry. V dalších sezónách přidal další velká vítězství na monumentu Okolo Lombardie a taky další domácí triumf na Giro d´Italia.
Každý jednou musí skončit
Vincenzo byl také u zrodu týmu z Bahrajnu, kde s ním jednu sezónu závodil i Ondřej Cink. Celou kariéru se mohl spolehnout na svůj motor v nohách, ale taky na vynikající techniku na kole a taky výtečný sjezd z každého kopce. Několikrát takto svým soupeřům zavařil a dostal je pod tlak. Například mu fenomenální sjezd pomohl i při monumentu Milano – Sanremo 2018. Na závěr kariéry ho čekala štace v americkém týmu Trek – Segafredo a výsledky už nebyly tak zářivé jako vždy. Byl ale platným členem týmu. Když bychom zhodnotili jeho kariéru, tak určitě můžeme říct, že byla úspěšná.
Cyklistika z jeho života nevymizela
Nibali i po skončení kariéry nezanevřel na cyklistiku úplně. Je ambasadorem kol Scott a také cyklistického oblečení Q 36.5. Jestli se mu bude dařit v nových výzvách života, tak jako doteď, máme se na co těšit.
Žralok očima Křižáka
Roman Kreuziger jezdil pár let s Vincenzem v jednom týmu, proto je jeden z nejpovolanějších pro hodnocení Nibaliho jako závodníka a člověka.
„Vincenzo začal o rok dříve v italském týmu, ale měli jsme velmi mladou skupinu, s kterou Liqiugas dobře pracoval. Určitě jsem ho nebral jako konkurenta, ale spíše jsme se hecovali k lepším výsledkům. Za ty roky jsme si užili hodně blbostí a radostí na závodech a soustředěních. Zůstali jsme dodnes v kontaktu, protože jsme spolu byli pět let a za tu dobu se z nás stali dobří kamarádi. I přesto, že byl z jihu ze Sicílie, nikdy nebyl ten žárlivý závodník, ale dokázal pomoct nám a my jsme mu to rádi pak opláceli. Dobře se s ním závodilo. Vzpomínám si na Tour 2008, kde jsme si pořád přehazovali bílý dres mezi sebou a nakonec nám ho vyfoukl Andy Schleck. Klasické - dva se perou a třetí se směje. Vincenzo byl vždy ten, který v tréninku odvedl maximum. Můžu o něm mluvit jenom v dobrém a moc rád na ty roky s ním vzpomínám.“
