Prolog: Před startem

Den před startem oznámil tým Lotto Soudal, že ze zdravotních důvodů nenastoupí na start Caleb Ewan. Přidal se tak k dalším známým jménům, které z obdobných důvodů musely už dříve na Milano-Sanremo rezignovat. Do této skupiny patří mj. Julian Alaphilippe, Sonny Colbrelli či Jasper Stuyven.

Takže pokud by došlo na souboj sprinterů, zvýšily se naděje na úspěch pro borce, jako jsou např. Mads Pedersen (Trek-Segafredo), Jasper Philipsen (Alpecin-Fenix), Arnaud Démare (Groupama-FDJ), Alexander Kristoff (Intermarché), Nacer Bouhanni (Arkéa Samsic), Giacomo Nizzolo (Israel-Premier Tech), Bryan Cocquard (Cofidis), Michael Matthews (BikeExchange) a především Fabio Jakobsen (Quick-Step).

Pro většinu z uvedených týmů šlo o hlavní a mnohdy nejspíš jedinou variantu vedoucí k vítězství. Výjimkou mohl tvořit tým Alpecin-Fenix, který měl v záloze další možnost a tu představoval Mathieu Van der Poel. Jenže ten si odbýval letošní závodní premiéru, a tudíž jeho aktuální výkonnost byla těžko odhadnutelná. Ovšem bez jakýchkoli závodních kilometrů a po zdravotních problémech bylo obtížné počítat ho mezi horké favority. Na druhou stranu je Mathieu naprosto výjimečný cyklista a v jeho případě mohou mít obecné poučky spoustu výjimek.

Proti nim stály týmy, které měly v plánu udělat závod a zvláště jeho závěr natolik obtížný a selektivní, aby sprintery vyřadily ze hry. Mezi nimi určitě vyčnívaly UAE Team Emirates (Tadej Pogačar), Jumbo-Visma (Wout Van Aert, Primož Roglič) či Ineos Grenadiers (Filippo Ganna, Thomas Pidcock, Ethan Hayter). Britský tým měl sice v ruce i kartu sprinterskou v podobě Elii Vivianiho, jenže ten ani v novém dresu zatím o návratu mezi sprinterskou špičku nepřesvědčil.

Na start se postavilo celkem 12 cyklistů, kteří měli na kontě vítězství v některém z pěti největších jednorázových monumentů, z toho čtyři Milano-Sanremo: Van Aert, Kwiatkowski (Ineos), Démare a Kristoff. Z tohoto seznamu vynikal Philippe Gilbert (Lotto), kterému právě jen Sanremo chybělo do kompletace pětikoruny. Jenže ve své poslední sezóně profesionálního cyklisty, v níž dovrší 40 let věku, což z něj dělalo nejstaršího účastníka závodu, ho nebylo možno počítat ani mezi širší okruh kandidátů na vítězství. Už jen proto, že jeho poslední výhry, které jsou ovšem velmi cenné, jelikož se jedná o Paris-Roubaix a dvě etapy na Vueltě, se datovaly z roku 2019. Ale kdo by mu tuhle výhru a snové zakončení kariéry nepřál. Bylo by ještě emotivnější než případný úspěch Petra Sagana.

Dějství první: Únik dne

V podstatě okamžitě po odmávnutí ostrého startu se vytvořil denní únik. Byli v něm nikoli překvapivě cyklisté týmů, které neměly a nejspíš ani nemohly mít ambice na výraznější konečný výsledek. Vpředu se tedy ocitla osmička jezdců ve složení Kazaši Gidich a Zacharov z Astany, Ital Rivi a Španěl Sevilla z EOLO-Kometa, Ital Tagliani a Španěl Zurita z Drone Hopper-Androni Giocatolli, a Italové Tonelli z Bardiani a Conca z Lotto Soudal. Pochopitelně do pelotonu tahle akce žádné vzrušení nepřinesla, takže pro 40 km jízdy měli uprchlíci náskok 5 minut. Maximum, které dosáhli, se 100 km před cílem vyšplhalo pár vteřin nad 7 minut. Pak už náskok začal klesat.

V úseku tří kratších stoupání, které předcházely Cipresse, se vedoucí skupinka zúžila na 5 lidí. Vypadli z ní oba cyklisté Drone Hopper a Zacharov. Čím dál větší potíže měl i Conca. V tom samém úseku nestačil tempu pelotonu mj. Thomas Pidcock.

Dějství druhé: Cipressa a UAE

Okamžitě po nájezdu do Cipressy za to vzali pomocníci Pogačara. Speciálně Formolo jel takové tempo, že přes vrchol šla zhruba 30ti členná skupina se značným náskokem na další skupinu.  Sprinteři v té době, včetně Jakobsena, byli bez šance. Muži UAE, konkrétně stále Formolo, jemuž visel na zadním kole Ulissiho, pokračovali v maximálním tempu i ve sjezdu a následné rovině. Hned za sebou však měli tři nejlepší muže Jumbo-Visma: Van Aerta, Rogliče a Laporteho. Pochopitelně čelo si hlídal i Pogačar. Nechyběl ani Van der Poel. 

To však stále měli před sebou poslední dva z úniku, jimiž byli Tonelli a Rivi. Ti byli dojeti až při nájezdu do Poggia.

Dějství třetí: Poggio a Pogačar

Do Poggia najel na čele skupiny Laporte. Jenže velmi rychle ho vystřídal Ulissi a s Pogačarem za zády rozjel maximální tempo. Brzo nato poprvé nastoupil Tadej Pogačar. Jelikož mu pár lidí dokázalo uviset, včetně Van Aerta i Van der Poela, po 300 metrech zvolnil. Jenže o 100 metrů dál dal znovu svým soupeřům pořádně zabrat. Skupina se natáhla, na pár lidí to bylo už moc, ale stále první z pronásledovatelů měli na Tadeje jen malou ztrátu. Takže po několika stovkách metrů si dal druhou pauzu. Toho se pokusil využít Roglič, po kterém ale šel Van der Poel a musel i Pogačar. Potřetí došlo na klid zbraní.

Opět jen na pár set metrů, kdy se do toho potřetí dal Tadej Pogačar. Jenže ani tentokrát si nevybudoval nějaký zásadní náskok, přestože jak Van Aert, tak Van der Poel už toho měli plné kecky. A navíc se našel člověk, který i přes tohle maximální nasazení našel sílu zaútočit přes Pogačara: Kragh Andersen z DSM. Ten také přejel vrchol stoupání jako první  s Pogačarem za sebou a s minimálním odstupem na Van Aerta a Van der Poela. S malou ztrátou následovala 14ti členná skupina.

Dějství čtvrté: Sjezd z Poggia a Matej Mohorič

Z početnější skupiny, která se postupně dotahovala na vedoucí čtyřku, si na samé čelo najel Matej Mohorič. A šel do toho na hraně maximálního rizika. Nejprve najel do škarpy, nehnul brvou, vyskočil z ní a znovu do pedálů. A to tak usilovně, že před ním nestačila ujíždět televizní motorka. V jedné z dalších levotočivých zatáček musel hodně na brzdy, aby neskončil mezi betonovými patníky na zdi domu. Tohle riziko se mu tentokrát vyplatilo. Na rovinatý úsek, končící cílovou branou, dlouhý zhruba 2 km, najel po sjezdu s náskokem přibližně 200 metrů.

A nastalo přesně to, co se v takových případech děje. Ten, kdo ho bude sjíždět, umenšuje svou vlastní šanci na vítězství. Takže nejprve Pedersen a střídáme! Po něm Van der Poel a střídáme! Chvilku Pogačar a střídáme! Řada přišla na Van Aerta, fajn a střídáme? Ne, v té chvíli není zájem. 

Tak za to bere Turgis z TotalEnergies. Osamostatňuje se, bojuje na dálku s Mohoričem i pronásledovateli. A v cíli tluče do řídítek frustrován z druhého místa. To proto, že Mohorič dokázal jet takové tempo, že svůj náskok uhájil a slavně zvítězil. 

Epilog: Vítězové a poražení

Pět a jedenáct vteřin po Matejovi se zvedly další ruce cyklistů v červených dresech Bahrain-Victorious. Jistili ho totiž Tratnik a Caruso.

Spurt miniskupinky 6 lidí za Turgisem vyzněl nejlépe pro Mathieu Van der Poela. Tadej Pogačar skončil 5. a Van Aert na 8. místě.

Quick-Step měl vepředu jediného borce, Floriana Sénechala na 14. místě. Zdeněk Štybar dokončil na 68. místě se ztrátou téměř 3 minut. Peter Sagan 92. s odstupem 6 minut. Philipp Gilbert závod nedokončil.