V první desítce se umístili výhradně špičkoví sprinteři.

Z našich byl nejlépe klasifikovaným Dominik Neuman na 20. místě v čase vítěze.

Závod to nebyl z pohledu vnějšího pozorovatele příliš vzrušující. Hned po startu odjela dvojice Rakušan Lukas Pöstlberger a Švýcar Silvan Dilier. Následně se dopředu pokusili dostat outsideři z Albánie, Kosova a Litvy, ale jejich snaha měla jepičí trvání. Naopak oba zkušení borci z národních týmů, které ve svém středu neměly špičkové sprintery, vydrželi až do 25 km před cílem.

Ještě než se tak stalo, spadl po kontaktu s ochrannými plůtky jeden ze dvou lídrů domácího německého týmu Pascal Ackermann a do souboje o vítězství už nezasáhl.

Uprchlíci byli tedy pohlceni a vše se schylovalo k hromadnému závěru. Na čele hlavního pole byly vidět dresy hlavně Belgičanů, Slovinců či Norů. S blížícím se cílem se na špici vedle světle modrých belgických zformovaly modré dresy Italů a Francouzů a tentokrát světlé jen s jemným nádechem oranžové Nizozemců. 

První zahájil spurt Tim Merlier, ale Fabio Jakobsen se před něj dokázal dostat a získat další cenné vítězství své úspěšné kariéry. Celkem 37. a letos už 12.!

Naši nebyli zcela anonymní, protočili se i na špici, ale šlo o ojedinělé situace. Zdeněk Štybar byl k vidění v posledních desítkách kilometrů nejčastěji kolem 20. místa, hned za ním se často pohyboval Tomáš Bárta, jakož i Dominik Neuman.

V závěru se zhruba 80 hlavé hlavní pole nadělilo v rozdílu vteřin, když ti, co měli odpracováno nebo rezignovali na šanci prosadit se do první dvacítky, lehce vyvěsili. Takže oněch 80 lidí se vměstnalo do minuty, všichni naši do maximálně 18 vteřin ztráty na vítěze. Stejně jako jediný, a tudíž nejlepší ze Slováků Matúš Štoček.

František Trkal, šéf reprezentačního týmu pro Mistrovství Evropy: "Mimořádně důležité bylo, že startoval Zdeněk Štybar. Je to ve světovém pelotonu respektovaný závodník a díky tomu soupeři respektovali celý náš tým. Co se týče výsledku, jsem realista. Sešla se tu téměř kompletní světová sprinterská špička a my momentálně nemáme závodníka, který by jí mohl rovnocenně konkurovat. Takže 20. místo v takovém závodě odpovídá našim aktuálním možnostem. Co je důležité, tým byl vidět, dobře spolupracoval. Zdeněk se vyjádřil v tom smyslu, že pokud se naskytne příležitost, tak něco zkusí, pokud ne nebo to nevyjde, rád pomůže. A to se také dělo. V závěru se hodně staral o Tomáše Bártu, který se tím, jak se závod vyvinul, dostal do role našeho lídra do hromadné koncovky, ale jak sám po závodě řekl, zhruba na osmistovce ho chytly křeče, takže už se nedokázal výrazněji výsledkově prosadit. S uvedenou dvojicí dobře spolupracoval i náš druhý muž do koncovky Dominik Neuman a nakonec to byl on, kdo bral z našich nejlepší umístění. Samozřejmě umístění do desítky by bylo skvělé, ale v této konkurenci by se to rovnalo malému zázraku. Stačí se podívat na prvních deset - jedno velké sprinterské jméno vedle druhého."

Dominik Neuman: "Na okruhu v Mnichově pravá zatáčka střídala levou a bylo potřeba se pořád tlačit dopředu. Jelo se ostře, ale nám se dařilo jezdit dobře pozičně a šetřit energii. Úplný závěr byl těžký, extrémně rychlý a bylo vidět, že jezdci z WorldTour jsou rychlostně jinde a jsou na podobné dojezdy zvyklí. Však tady taky byli nejrychlejší spurteři, kteří vyhrávají Tour de France nebo Giro d'Italia. Prostě top lídři world tourových stájí a v téhle konkurenci je strašně složité se prosadit.“