Hvězdy podepisují do Tour, ostatní po ní. Známá skutečnost. Takže po letošní Tour jsme se dozvěděli, že například Matteo Trentin odchází z Mitcheltonu do CCC, Mikel Landa z Movistaru do Bahrainu, Elia Viviani z Deceunincku do Cofidisu, Vincenzo Nibali z Bahrainu do Treku, Tom Dumoulin ze Sunwebu do Jumba nebo Philippe Gilbert z Deceunincku do Lotta atd.

Jenže hvězdy jsou od toho, že jich je málo. A týmy kolem nich staví satelity tak, aby vše – v rámci tohoto kolektivně individualistického sportu – pěkně do sebe co nejlépe zapadalo, klapalo a mělo vedle bezprostředního účinku - v podobě zajištění co nejvíce vítězství v dalším roce - i patřičnou perspektivu v letech dalších.

Takže jsou týmy, které vsadily na další roky výrazně na mládí. Možná pod vlivem skutečnosti, že se v posledních letech – a pro tento rok to platí s mimořádnou účinností – dokážou mladíci, kteří spadají stále do kategorie třiadvacítkářů, prosazovat na příčky nejvyšší a to nejen v jednorázovkách, ale co je překvapivější, i na náročných etapácích, Grand Tour nevyjímaje! Vždyť vítězi Tour Bernalovi je stále ještě 22 let, Pogačarovi, 3. z Vuelty, je čerstvě 21 let, Gaudumu, mj. 2. v mladících na Tour, bylo před pár dny 23 let a vrcholem je v tomto směru Remco Evenepoel, vítěz mj. Belgické Tour, San Sebastiánu či časovky na evropském šampionátu, kterému bude v lednu 20 let. A to jsem vyjmenoval jen ty „nejkřiklavější“ případy. Čerstvě 23 let je Álvaro Hodegovi či Fabiu Jakobsenovi, oba si letos připsali po 7 prvenstvích, Sergio Higuitovi bylo v srpnu 22 let, Ivánu Sosovi bude 22 let na konci října a i překvapivému mistru světa Madsi Pedersenovi bude až v prosinci 24 let. A to jsem nezmínil Mathieu van der Poela, kterému v lednu bude 25 let, takže je vlastně „starý“. Jenže jak známo, ten začal se silnicí koketovat před dvěma lety, loni si z 13 závodních dnů připsal 7 vítězství včetně nizozemského šampionátu, aby tuto pouť prozatím dovršil letos, když z 31 závodních dnů má na kontě 11 výher včetně Amstelu, Brabantského šípu či etapáku Kolem Británie!

Egan Bernal

Vypadá to, že některé zažité poučky z minulosti přestávají platit. V cyklistice se tradovalo, že v tomto na vytrvalost mimořádně náročném sportu je potřeba odšlapat a odjezdit tisíce a tisíce kilometrů včetně náročných závodních, aby bylo možno vyhrávat nejtěžší závody světa. Jenže ona i jednička letošní sezóny, na konci října třicetiletý, Primož Roglič tuhle „pravdu“ popírá, jelikož s pořádnější cyklistikou začal před sedmi lety a ve World Tour týmu je teprve čtvrtou sezónu.

Vypadá to, že mladí cyklisté dnes dospívají rychleji, mohou využívat nejmodernější tréninkové postupy, obecně je kladen důraz na kvalitu (intenzitu) před kvantitou (objemy), významnou roli hrají znalosti o stravování, regenerační metody, omezení jednostranného zatížení s důrazem na specifické posilování, k dispozici je špičkový materiál, v moderních webových aplikacích lze snadno „kopírovat“ tréninkové metody svých soupeřů a v neposlední řadě, když projeví svůj talent, dostávají v týmech šanci ukázat se, či ještě lépe, prosadit se. Možná jde o výraz zrychlování doby, pro níž je charakteristické i zrychlování recyklace. Vyvstává tedy otázka, jestli tito mladíci, tyto dnes už hvězdy, budou vyhrávat v pětatřiceti nebo dokonce čtyřiceti letech jako obdivuhodní matadoři současného pelotonu Alejandro Valverde (39), Philippe Gilbert (37), Vincenzo Nibali (35), Jakob Fuglsang (34), Greg Van Averamaet (34) atd. A kdyby ne, bude to špatně? Vždyť je budou střídat zase nejtalentovanější z mladých...

Mathieu van der Poel

Ne všechny týmy nejvyšší divize však k téhle „politice mládí“ přistupují stejně. Přičemž vliv mají vedle personální strategie určitě i finanční možnosti: mladá naděje je levnější zboží, které lze zhodnocovat. Koukněme např. na Movistar, kde po této sezóně nezůstává „kámen na kameni“. Movistar vsázel poslední roky na zkušenost, závodníků do 23 let byste na soupisce našli minimum. I když – abych nekřivdil – Marca Solera vzali do týmu v jeho 22 letech, Richard Carapaz začal s týmem trénovat těsně po svých 23. narozeninách. Jenže v případě Movistaru jde o světlé výjimky. Co se výsledků v závodech týče – a o ty jde na této úrovni především – tak se ukazovalo, že tahle strategie nefunguje úplně dobře. Letos se Movistar v rankingu týmů umístil na 7. místě, což určitě není meta, kterou by si v tomto jediném španělském worldtourovském týmu kladli jako metu nejvyšší. Více jak 30 % bodů zajistil týmu obdivuhodný „veterán“ Alejandro Valverde a celých 70 % jejich čtyři hvězdy: vedle Valverdeho ještě Quintana, Landa a Carapaz. A co se týče možná neprestižnějšího žebříčku: dosažených vítězství, pak je na tom Movistar ještě hůř: 10. místo z 18 WT týmů. A opět: zmíněná čtyřka se na 21 výhrách podílela 14 zářezy (z toho Landa pouze jedním).

Richard Carapaz

Ano, vítězství Carapaze a k tomu 4. místo Landy na Giru se cení. Ono 6. místo Landy, 8. Quintany a 9. Valverdeho na Tour, resp. 2. Valverdeho, 4. Quintany a 9. Solera na Vuletě a vítězství v týmech na všech třech Grand Tour, také není k zahození. Jenže jak pro koho. Ve sportu, kde zajímavé je vítězství a druhá příčka je už na hony vzdálená neutuchajícímu zájmu. A navíc z třech plus jednoho mušketýra, kdy se nejen v průběhu této sezóny dalo dost pochybovat, že šlapou jeden za všechny a všichni za jednoho, hned tři tým opouštějí.  A nejsou sami: s nimi tým opouští prozatím dalších 5 zkušených cyklistů, s jedinou výjimkou do týmů nejvyšší divize (v případě týmu Arkea Samsic s ambicí dostat se do vyvolené společnosti). Zůstává samozřejmě živý inventář, který se pohybuje v tomhle cyklistickém kolotoči nejvyšší úrovně již 18 sezón, z toho 15 v tomto týmu, a který podepsal na další dva roky a jemuž v dubnu příštího roku bude 40 let: Alejandro Valverde. Bravo!

Alejandro Valverde

Změny v týmu byly tedy nasnadě. V případě Movistaru by se dalo čekat, že zaloví v osvědčených vodách, ale světe div se, nestalo se: Movistar dosud nakoupil 11 lidí, z toho jen 3 zkušenější: Catalda, Villelu a především Enrica Mase, na nějž sází jako na jedničku budoucnosti na Grand Tour. Budoucnosti proto, že Enric oslaví v lednu 25. narozeniny. To jsou tedy tři známější cyklisté, ale komu něco říkají jména Hollman, Cullaigh, Jorgenson, Jacobs, Rubio, Elosegui či Alba? Snad jen hodně zasvěceným. Není se co divit. Jde o kluky mezi 20 až 22 lety, kteří pokud o sobě dali trošku vědět, tak na závodech mládežníků. Pouze Sergio Samitier, kterému je 24 let, se zviditelnil letos na Vueltě 3. místem ve vrchařské soutěži. A ještě jedna zajímavost, která boří zažitá pravidla Movistaru. V tomto španělském týmu vždy cizinci pouze doplňovali zcela převažující domácí cyklisty. Z oněch 11 dosud podepsaných posil jsou jen 3 Španělé!

Obdobnou transformací jako Movistar prochází Astana: zatím odchází 7 zkušených lidí a všichni do týmů WT, dosud podepsali 7 lidí, z toho 5 málo známých cyklistů mezi 21. a 24. rokem z kontinentální, případně prokontinentální úrovně. Téměř totožně se zachovali v Deceuninck – Quick Step: odešlo 7 zkušených do WT, podepsalo 8, z toho pouze u 4 se dá mluvit o zkušenostech, ale hlavně: pouze 1 přichází z WT (Ballerini). Zvláštní kapitolou je Sunweb. Ten na mladé závodníky vsází dlouhodoběji, takže zas tak nepřekvapuje, že letos – po odchodu 4 lidí, mezi nimž hraje prim Tom Dumoulin – přichází zatím 10 posil a z toho pouze 3 zkušenější. Úplně opačným směrem se vydal Bahrain: zatím odešli oba Nibaliové, přišlo 8 převážně velmi zkušených lidí a pouze jeden mladík: 22 letý Kevin Inkelaar. Jsou týmy, které jsou konzervativnější a doplňují soupisku obezřetně (např. francouzské AG2R a Groupama – FDJ), jsou týmy, které výrazně obměňují kádr, ale zkušenost a stáří mixují ve vyrovnaném poměru (Dimension Data - nově NTT, UAE, CCC nebo Trek). I Bora – hansgrohe podepsala zatím tři nové a všechno mladé cyklisty, ale dva už měli možnost přesvědčit o svých kvalitách ve WT (Kamna, Fabbro).

Remco Evenepoel

Nás v Čechách určitě zajímá, jak to dopadne s našimi kluky. Zdeněk Štybar má podepsáno na další dva roky. Roman Kreuziger stejně jako Josef Černý mají ještě roční jistotu. Petr Vakoč by se mohl ve WT udržet. O Leopoldu Königovi asi nemá cenu v tomto smyslu mluvit. Daniel Turek se nejspíš v ambiciózním Israel Cycling neudrží, když uvážíme, koho už podepsali, jaké výsledky má Daniel na kontě a co všechno s ním tým letos „vymetl“: Kromě řady evropských zemí závodil také v Kolumbii, Rwandě, na Taiwanu, v Koreji a Číně. Venku jezdil i Adam Ťoupalík, byť vzal za vděk kontinentálním německým týmem, nyní prosáklo, že by se měl vrátit na rok domů, ale nemělo by to být ještě oficiální. Zda někteří naši cyklisté postoupí výš, zatím není známo. Karel Vacek toho letos moc nenazávodil a výsledky žádné. Skoro bych měl strach o jeho talent. Mluvilo se o Michalu Schlegelovi a Františku Sisrovi v souvislosti s CCC, ale s ohledem na to, že se nemohou pochlubit opakovaně dosahovanými výbornými výsledky, kterými by se výrazně zviditelnili, zůstanou asi stále jen v naději. Z třiadvacítkářů by mohl mít šanci Jakub Otruba, ale že by už letos?

Zdeněk Štybar

Velmi rád bych se mýlil v předpovědích u těch, kde by to znamenalo buď sestup, nebo pomalé zakonzervování na úrovni 3. ligy. Čím víc našich cyklistů v týmech nejvyšších divizí uvidíme, tím lépe. Pro diváky, příznivce i českou cyklistiku a českou zem.

Jenže aby jich bylo víc a konkurovali těm nejlepším světovým cyklistům, k tomu bychom nejspíš potřebovali mj. jeden národní Závod mezinárodního významu: nejlépe Míru. Potřebovali bychom Systém podpory a výchovy dětí a mládeže, který nestojí jen na soukromých subjektech. Potřebovali bychom možná angažovanost bývalých vynikajících závodníků a dnes schopných manažerů a organizátorů. Angažovanost v rámci struktury cechu cyklistů, tj. Českého svazu cyklistiky. Vždyť na to, jak je cyklistika v naší zemi populární, kolik lidí jezdí na kole, kolik lidí se účastní masových akcí a různých amatérských lig, tak na nejvyšší úrovni z pohledu především kvantity jen paběrkujeme.

Novopočený mistr světa Mads Pedersen

Srovnejme se s úrovní cyklistiky třeba v Norsku (5,3 mil obyvatel) či Dánsku (5,8 mil. obyvatel). 20 letý Nor Andreas Leknessund má od roku 2021 na tři roky podepsáno do Sunwebu, jeho krajan 22 letý Tobias Foss bude od příští sezóny dva roky pobývat v Jumbo – Visma. 23 letý Dán Gregaard bude třetím rokem v Astaně, 22 letý Honoré a 24 letý Asgreen mají ještě rok, resp. dva podepsáno v Quick Stepu, 22 letý Stokbro podepsal do NTT, 22 letý Casper Pedersen a 25 letý Soren Kragh Andersen mají ještě dva, resp. tři roky jistotu v Sunwebu, v Treku mají minimálně na další sezónu podepsáno 23 letý Mads Pedersen, 24 letý Eg a 25 letý Kamp a do UAE čerstvě na další tři roky podepsal další z dánských cyklistů Bjerg. A to jsem vyjmenoval jen cyklisty do 25 let. V druhé nejvyšší lize – o které se nám zatím může jenom zdát - bude působit příští rok z každé jmenované severské země po jednom týmu. Norský Uno-X má na soupisce 22 cyklistů ve věku od 19 do 26 let, z toho je 17 Norů, které doplňuje 5 Dánů. Dánský Riwal má aktuálně na soupisce 18 lidí, z toho jen 5 je starších 26 let. S 8 Dány je tu 5 Nizozemců, 3 Norové a 2 Švédi.

Můžeme jen tiše závidět. A nebo?