Mohorič si gravel poprvé vyzkoušel před startem světového šampionátu, vlastně ani nevěděl, do čeho jde, ale nakonec si odvezl titul mistra světa. Zásadní vliv na to měl dodavatel kol týmu Bahrain Victorious. „Merida po mně chtěla, abych přijel. Chtěli, aby přijelo několik našich jezdců, zejména já. Díky tomu vítězství si teď tento typ závodu najde cestu do mého kalendáře snadněji. Ale moc se na to těším, protože si myslím, že tato disciplína má své kouzlo," vysvětluje Mohorič v rozhovoru pro rtvslo.si.
Mohorič si dokonce myslí, že jeho titul mistra světa bude mít v budoucnu větší prestiž, než jakou má teď. „Řekl bych, že je to největší vítězství mé kariéry. Gravel rychle roste a bude se vyvíjet i v budoucnu. Na tento úspěch jsem velmi hrdý. Je pravda, že to byl tak trochu můj dětský sen, protože jsem vždycky chtěl závodit v terénu. Ale tehdy, před 15 a více lety, přede mě postavili mnou silniční kolo. Pak jsem začal jezdit a propadl silniční cyklistice. Na šampionátu jsem závodil s dětským nadšením.“
Centrem gravelového světa ale není Itálie, ani Evropy, ale Amerika. Právě zde se jezdí ty největší a nejtěžší závody. A chystá se tam také Mohorič. 1. června se postaví na start Unbound Gravel, nejslavnějšího gravelového závodu světa. Čeká ho 320 kilometrů (200 mil) na prašných cestách v okolí města Emporia v Kansasu. A nejspíš souboj s nejlepším americkým gravelistou současnosti Keeganem Swensonem.
Dlážděné monumenty, Tour a Paříž
Stále ho však živí především silniční cyklistika a jako hvězda týmu Bahrain Victorious má velkou zodpovědnost. V sezóně 2024 má velké ambice: „Mými nesplněnými sny jsou klasiky Kolem Flander a Paříž-Roubaix. Ty budou mým první cílem v jarní části sezóny a pak se zaměřím opět na Tour de France a olympijské hry v Paříži. Na rozdíl od letošního roku budu na konci sezony pravděpodobně startovat i na mistrovství světa.“
Mohorič je špičkový klasikář, vítěz monumentu Milán-Sanremo, ale ve Flandrech a v Roubaix se zatím na stupně vítězů nedostal. Rozhodně však má potenciál oba závody vyhrát. A ve 29 letech má stále dost času.
Na světových šampionátech vítězí celkem pravidelně, kromě toho gravelového mistrovství totiž už vyhrál také juniorský titul na silnici v roce 2012 a třiadvacítkový o rok později. Na šampionátu ve švýcarském Curychu bude nejspíš pomáhat svým krajanům Tadeji Pogačarovi a Primoži Rogličovi, protože by se mělo rozhodovat v kopcích. „Nikdy nevíte, jak se závod bude vyvíjet, ale asi to opravdu bude více vyhovovat Tadejovi. Je na čase se konečně dát dohromady a dosáhnout historického úspěchu. V elitní kategorii zatím nemáme titul mistra světa a možná právě teď je ta pravá chvíle to změnit,“ dodává bojovně.
