V etapě dlouhé 178 km, při níž bylo potřeba překonat 3 tisíce výškových metrů, odjela sedmička cyklistů z Pro a Conti týmů. Dva z úniku profitovali víc než jiní. Antonio Angulo z Euskaltelu se ujal vedení v bodovací soutěži, Jon Barrenetxea si zachoval modrý dres pro nejlepšího vrchaře. Poslední borci z úniku byli dojeti 6,5 km před cílem.

Na sjíždění a následné přípravě co nejlepší pozice do cílového stoupání se nejaktivněji podíleli jezdci týmu Israel-Premier Tech. Jakmile se však začalo stoupat do cíle, který byl na konci 1,9 km dlouhého kopce s průměrným sklonem 13,3%, ovšem maximem téměř 18%, najeli si na čelo borci domácího Movistaru.

1,1 km před cílem zrychlil na čele Sosa a s ním zůstal pouze Woods a dva Sosovi kolegové Valverde a Serrano. Movistar se pokusil Woodse rozebrat tím, že po Sosovi zrychlil Serrano, ale Woods vypadal, že zatím nemá potíže.

A byl to Woods, kdo se 800 metrů před páskou dal do vlastní práce, která byla tak intenzívní, že ani jeden cyklista v modrých dresech Movistaru mu nebyl schopen uviset. Za Woodsem se tedy vytvořila dvojice Valverde – Sosa, přičemž ten mladší se pokoušel pracovat pro svého lídra tím, že mu jel špici.

400 metrů před cílem Valverde opustil Sosu a jal se stíhat vedoucího Woodse. Ten si sice očividně pořádně dával, ale o svůj náskok nepřicházel. V cíli najel na druhého Valverdeho 16 sekund. Sosu těsně před páskou dojela skupinka pronásledovatelů a z ní ten nejlepší Fernández z Cofidisu Kolumbijce těsně připravil o pódiové umístění.

Woods se ujal průběžného vedení, a jelikož Fuglsang dojel 4. a De Marchi 24., tým Israele se vyhoupl do čela týmové klasifikace s náskokem 14 sekund na Movistar.

Zítra je na pořadu nejtěžší etapa a bude zajímavé sledovat, jak se Israel s Movistarem poperou o vavřín vítěze v závěrečných 50 km, kdy bezprostředně za sebou následují tři kopce o délce 7 – 8 km a sklonu okolo 7%. Z vrcholu posledního zbývají do cíle necelé dva kilometry ve sjezdu.