Z toho, co jsme v upoutávce označili jako možné komplikace tohoto rovinatého nizozemského závodu, se nevyplnil vítr. Zato úzké cesty v lesním porostu, mezi pastvinami, venkovskými sídly a občas přes vilové čtvrti městeček, se spoustou zatáček a ne vždy zcela po špičkovém povrchu, hrály velmi důležitou roli. A to i velkým množstvím pádů.
Po většinu závodu hrály prim domácí kontinentální týmy, kterým velmi dobře sekundovaly australský Black Spoke a lucemburský Leopard. Jelo se rychle, sice docházelo k pokusům o úniky, ale měly vždy jen krátkého trvání. Nejdelší, v němž byl nejdůležitější osobou Justin Wolf z Leopardu, trval 13 km. Výsledkem tedy byla redukce hlavní skupiny tím, že zezadu odpadali postupně jednotliví závodníci, na které bylo tempo a způsob závodění nad jejich síly, případně je vyřadily pády.
Z domácích týmů nejméně útočili cyklisté VolkerWessels, zato pokrývali pečlivě jakýkoli pokus o únik. Jejich taktika měla důrazné opodstatnění. Zaměřili se totiž na to, aby do spurtu přivezli Coena Vermeltfoorta. Výborného 34letého spurtéra, který v minulosti jezdil dva roky za World tým Rabobank a poté také dva roky za ProConti tým Roompot. Letos vyhrál po etapě na Okolo Normandie a při Tour du Loir et Cher a před týdnem jinou nizozemskou jednorázovku PWZ Zuidenveld. A přemožitele nakonec nenašel ani dnes.
Jedním z týmů, jehož dresy bylo možno sledovat v průběhu celého závodu kolem špice čelní skupiny, byl Development Team DSM s Pavlem Bittnerem. Podobně si vedli i jezdci ABLOC, mezi nimiž vynikal snahou dostat se v závěru závodu do rozhodujícího úniku Tomáš Kopecký. V době, kdy se vepředu pohybovalo do 50 lidí, bylo možno rozeznat už jen jeden dres Sparty Praha, který měl na sobě Pavel Kelemen.
Naopak podstatně víc kluků měl v první skupině ATT Investments. Ale pořádně vidět začali být ve chvíli, kdy do cíle zbývalo zhruba 20 km. Nejenže se posunuli blíže k čelu závodu, ale zachytávali i pokusy o únik a dokonce se sami o takový pokusili. Zapojili se i do spurtu, ale proti sprinterským specialistům jim to nedalo na lepší než 9. Jiřího Petruše a 12. Matúše Štočka. Čas vítěze získali i Tomáš Kopecký (24.) a Petr Klabouch (31.). Necelé 2 minuty za vítězem zaostali Daniel Sporysch a Pavel Kelemen. Ostatní buď ztratili víc jak 20 minut (Horák a Brňák ze Sparty) a nebo závod nedokončili.
Pavel Bittner na ilustračním snímku.
Nejlépe z českých cyklistů, resp. cyklistů z českých týmů si ale vedl Pavel Bittner, kterému takový typ závodu velmi vyhovuje, a nejen proto, že disponuje velmi dobrým závěrečným sprintem. "Začal jsem sprintovat trošku brzo, snažil jsem se o nejlepší výsledek, ale nakonec z toho bylo 5. místo. Ale je to zase další zkušenost."
Petr Dlask, asistent sportovního ředitele ATT Investments: "Jde o specifické závody, na které jsou domácí cyklisté zvyklí. Úzké cesty, křižovatky, ostrůvky, zatáčky znamenají neustálou změnu rytmu. Vysoké tempo od startu až do cíle. Vždyť na 200 kilometrech se nikomu nepodařilo odjet. V plánu bylo jet na Miku Heminga a Matúše Štočka. A být v případném úniku. Všichni kluci jeli v první skupině až do 50 kilometrů před cílem, kdy spadl Michal Schuran a Karel Tyrpekl a kvůli tomu závod nedokončili. Celkově to byl doslova festival pádů. Spadl i Dan Sporysch nedaleko před cílem. V takové konkurenci a na pro naše cyklisty netypické trati je 9. a 12. místo velmi dobré. Kluci odvedli dobrou práci. Jen víc takových závodů na západ od našich hranic. To je výkonnostně posune zase o kus dál."
Zdeněk Rubáš, manažer AC Sparta Praha: "Hlavním cílem bylo jet na Pavla Kelemena coby našeho nejlepšího sprintera. Cíl se nakonec nepodařilo naplnit podle představ, ale nespokojený nejsem. V jednom z úniků zpočátku závodu byl Jan Ryba, Richard Habermann byl odjetý dokonce dvakrát a vyhrál jednu prémii, ale následně se ocitl v pádu a dostat se dopředu už nebylo možné. Pavel Kelemen se držel v čelní skupině nejdéle, ale pár kilometrů před cílem ho postihly křeče, takže chytil menší ztrátu a už se nemohl zapojit do spurtu. Celkově hodnotím vystoupení našich kluků jako dobré."
